Prasata mělo v hospodářských budovách statku ustájeno za minulého režimu i JZD. Když rodiče bratrů Vovesných požádali v devadesátých letech o restituce a začali obhospodařovat 14 hektarů navrácených polí, zrekonstruovali hned i porodnu a zaměřili se na prodej selat. V tu dobu se vrátil z vojny jejich syn Václav, který se k nim přidal.

„Mívali jsme i 45 prasnic a s odbytem selat nebyl problém. Dodávali jsme je do dynínské Mavely, dříteňského družstva i soukromníkům a řadu let vše výborně klapalo. Jak ale postupně ztráceli odbyt naši odběratelé, situace se zhoršovala. Byli jsme nuceni snížit stav na polovinu a vypadá to, že se budeme muset zaměřit i na výkrm a hledat nové odbytové možnosti. Určitě ale s ukončením chovu nepočítáme, je to i naše srdeční záležitost, spíše popřemýšlíme co a jak dál,“ říká Václav Vovesný.

Sníženého počtu prasnic využívají nyní bratři k rekonstrukci ustájení, která již byla po více než dvaceti letech opět potřeba. Se stavebními pracemi ale nepřestali v podstatě od začátku hospodaření, však také celá usedlost značně prokoukla. Vše realizují svépomocí, bez využití dotačních titulů a úvěrů.

Vovesní nyní hospodaří na 65 hektarech orné půdy, polovina z ní je vlastní. Skladbu plodin tvoří pšenice, ječmen, oves, řepka, tritikále, poslední čtyři roky také lupina, kterou bratři letos rozšířili až na pět hektarů. „Lupina je u nás stále poněkud podceňovanou plodinou, což je škoda. Nám se velice osvědčila jako ideální zdroj bílkovin v krmných směsích, 100 kg lupiny dokáže nahradit až 80 kg sóji, kterou v našich podmínkách pěstovat nelze,“ vysvětluje Václav Vovesný.

Nepříliš dobrou zkušenost měli hospodáři s pěstováním hrachu, a to kvůli divokým prasatům, která dokázala nadělat obrovské škody. Ta jsou zde všeobecně velkým problémem, Vovesní museli i u obilnin přistoupit k regulaci růstu, aby pohyb prasat na polích a následné škody eliminovali.

Krmné směsi si bratři nechávají vyrábět z vlastních komodit u českobudějovické firmy Hansa, kam dodávají i část produkce. Ta směřuje i do dynínského výkupu, kde mají Vovesní zároveň domluveno dodání slámy a odběr hnoje, který využívají k organickému hnojení, každoročně na zhruba polovinu výměry.

Na rozdíl od většiny kolegů v regionu se Vovesní na svých polích potýkají s nedostatkem vláhy. Ta je způsobená srážkovým stínem, který tvoří Písecké hory, jež se táhnou od východního okraje města Písek až téměř k Temelínu.

Pokud je to jen trochu možné, snaží se bratři o nákup pronajaté půdy, v hospodaření jednoznačně vidí budoucnost. „A to i přesto, že s určitými obavami sledujeme aktuální dění, které rozhodně k podpoře venkova a vůbec svobodného podnikání nevede. Regulace, stálý dozor státu, vymýšlení složitých legislativních a dotačních opatření či protěžování různých lobbistických skupin nám na klidu nepřidává. Dokud ale kolem nás stále bude tolik schopných, pracovitých a svobodomyslných lidí jako jsou kolegové sedláci, věříme, že vše dobře dopadne. Zkrátka - líp bude jedině se sedláky,“ uzavírá Václav Vovesný.

Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ ČR