Firma Stjörnugrís - největší producent vepřového masa na Islandu

Rodinná firma Stjörnugrís ehf., pro kterou aktuálně téměř rok pracuji, se zabývá prodejem čerstvého vepřového masa a chovem prasat. Ty se na farmě začali chovat v roce 1935, kdy byly zakoupeny první čtyři samice, později se počet začal navyšovat a v současné době podnik disponuje čtyřmi porodnami s kapacitou na 1500 prasnic a  několika chovnými úseky. Zároveň má také vlastní jatka a pokročilé technologie zpracování. Sortiment výrobků, které společnost svým spotřebitelům nabízí, je opravdu široký – od jednotlivých druhů masa po masné výrobky jako šunky, salámy či párky apod.

Vedení firmy si velmi dobře uvědomuje, že základem úspěchu je vysoká profesionalita a kvalifikovanost pracovníků, která jde ruku v ruce se silnou a efektivní kontrolou kvality zajištující nejvyšší jakost produktů. Nyní zaměstnává 85 lidí a svými výrobky zásobuje potravinové řetězce, jako jsou Bonus, Krónan, Netto, ale i nejznámější sendvičový řetězec - Subway. Dále řadu restaurací, maso prodává také prostřednictvím e-shopu. Všechno zboží pochází z vlastní farmy, mottem společnosti je heslo „Z pastvin přímo do žaludku“. Jedná se o čerstvé vepřové, které splňuje nejvyšší standardy spotřebitele zde na Islandu. S roční produkcí přes tři tisíce tun je Stjörnugrís ehf. největším producentem tohoto druhu masa na Islandu. V posledních třech letech byl podnik zařazen do velmi úzkého výběru pouhých 1,5 % firem, které jsou v této zemi, na základě faktů, ekonomicky nejstabilnější, mají stálý roční obrat a jasnou strategii.

Dnes již asi nikoho nepřekvapím faktem, že celosvětově dochází k prudkému nárůstu populace. Aniž bych se snažil jakkoliv zlehčovat vážnost tohoto tématu, myslím si, že na daný problém je možno pohlížet i z jiného úhlu pohledu. Mohl by přispět k tomu, aby se do našich slovníků navrátila slova jako solidarita, tolerance, pochopení, nezištná pomoc, štědrost, srdečnost, upřímnost a poctivost. Tím podstatnějším a zároveň navazujícím krokem je pak nezůstat právě jen u pouhých výrazů. Velmi si vážím toho, že jsem měl to štěstí setkat se s člověkem, kterému nejsou výše vyjmenované hodnoty rozhodně cizí, ba naopak. Pan Geir Gunnar Geirsson, jakožto muž stojící v čele samotné společnosti Stjörnugrís ehf., si i přes své pracovní vytížení našel prostor, aby se mnou mohl udělat krátký rozhovor a odpovědět my na několik otázek týkajících se jeho života, zemědělství, a sdělil mi svůj názor na řadu dalších témat.

Kdy jste se začal angažovat v zemědělství? Vyrůstal jste na farmě, nebo tvoříte první generaci jejích majitelů?

V zemědělství jsem se pohyboval už od dětství, můj dědeček i otec byli farmáři, chovali prasata, krávy, slepice a kachny. Já jsem se rozhodl začít pracovat na plný úvazek na našem hospodářství v roce 1995, když zemřel dědeček.

Na jaké výměře v dnešní době hospodaříte?

Nyní obhospodařujeme přibližně 1 200 hektarů půdy.

Máte akademické vzdělání v oboru zemědělství, a pokud ano, jak vás na současnou profesi připravilo?

Na Islandu jsem absolvoval bakalářské studium ekonomie, poté jsem se rozhodl vydat za poznáním do Dánska, kde jsem ve Viborgu na Landdbrugsskole řádně ukončil obor specializovaný zemědělec a později ve Vejlby ještě zaměření zemědělský technik. Není pochyb o tom, že vzdělání, které jsem získal, mi v mém podnikání pomohlo. Mít praktické a teoretické znalosti je silná a efektivní kombinace.

Pokud porovnáte vaši rodinnou farmu z doby chlapeckého věku a nyní, jaké vnímáte rozdíly? Jakou změnu považujete za tu největší?

Je zde vidět velký rozdíl v systému chovu zvířat. V současnosti jsou také jiné technologie a jejich rozvoj je dnes vnímán jako zásadní pro to, abychom v mnoha oblastech mohli dělat práci přesněji a jednodušeji. Pokud jde o pracovníky, tak jsou mnohem více specializovaní než dříve. Hlavním cílem je však pořád kvalitní péče o prasata a vytvoření co nejpříznivějších podmínek pro jejich život.

Jaké největší změny se vám podařilo do chodu vlastní farmy implementovat od doby vašeho nástupu?

Přiznám se, že je toho poměrně mnoho, z čeho bych mohl vybrat. Myslím si, že se nám velmi daří naplňovat jednu z našich nejdůležitějších vizí, a to sice dobré životní podmínky zvířat, související s neustálým vyhodnocováním, a především pak s aplikováním nových poznatků. Tento trend není dle mého názoru vidět pouze u nás na farmě, ale určitá pozitivní změna se v dané oblasti odehrává celoplošně.

Jak jsou do chodu firmy zapojeni členové rodiny?

Jsme již třetí generací sedláků, která zde hospodaří. V současné době na farmě na plný úvazek pracujeme já, moje žena, otec a sestra. V době školních prázdnin vypomáhá i náš syn.

Jaký mají vliv na váš podnik pokroky v oblasti technologií, strojů, genetiky nebo chemie?

Jedná se o konstantní vývoj a je to v podstatě i klíč k modernímu farmaření. Pokud jde o chemikálie, tak ty se na Islandu v zemědělství nepoužívají. Antibiotika jsou podávána velmi zřídka a v celosvětovém měřítku pak nejméně ze všech zemí. Genetika, biologická bezpečnost a technologie jsou oblasti, na které se zaměřujeme a jejichž vývoj sledujeme.

Pokud jde o farmy nacházející se ve vašem přilehlém okolí, či obecně na Islandu, pozorujete nějaké změny vztahující se například k jejich měnící se velikosti, kapacitě apod.?

Není pochyb o tom, že současný trend je vystavěn na modelu, kdy se jednotlivé mateřské farmy rozrůstají, celkově jich ale ubývá. To se však děje nejen na Islandu, ale celosvětově. Jsou tady patrné posuny určitým směrem, který je v rozporu s evolucí, ale právě to je něco, co budeme muset akceptovat. Vždy a na všem můžeme najít něco pozitivního a zároveň negativního.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste agrární sektor opustil a věnoval se jiné profesi?

Domnívám se, že každý člověk má občas takové myšlenky. Je zde mnoho oborů, které mi přijdou velice zajímavé, a touha je zkusit ve mně přirozeně je. Na straně druhé - nejsem snílkem, jenž mění své plány den co den.

Jak vnímáte svou roli v komunitě?

Jako jeden kousek puzzle, musí tam být, ale i spolu s jinými, aby byl celek kompletní.

Co považujete ve svém povolání za nejsložitější a co naopak za nejvíce uspokojující činnost? Kdy začíná a končí váš pracovní den?

Nejsložitější je pravděpodobně to, když něco z nějaké příčiny nejde ruku v ruce s tím, o co se snažíme. Naopak jako nejvíce uspokojující se jeví, když se nám daří naplňovat naší vizi a jdeme cestou, kterou jsme si předeslali. Jinými slovy, když jsme úspěšní v tom, co děláme. Mé pracovní dny začínají někdy v šest, jindy zase v osm hodin ráno a končí mezi 18. -19. hodinou večerní. Každý druhý víkend pracuji a prostor pro dovolenou mám deset dní v roce.

Na co se zaměřujete, pokud jde o rostlinnou produkci?

Zejména na travní porosty, ale své pevné zastoupení má i ječmen. Na Islandu je mírné klima, avšak velmi krátké léto. V této souvislosti musíme velmi pečlivě vyhodnocovat, jakou plodinou pole osejeme.

Jak vaši farmu ovlivňují dotace poskytované vládou?

Naše společnost nespadá do žádné z kategorií farem, které jsou vládou částečně dotované. Žádné peníze tedy nedostáváme, stejně tak jako zemědělci zaměřující se na chov drůbeže.

Myslíte si, že islandský zemědělský systém profituje z dotací, nebo je shledáváte spíše jako škodlivé?

Já osobně jsem proti jakémukoliv dotačnímu systému. Jsou zde i jiné efektivní cesty, jak podpořit lokální produkci a farmáře.

Co si myslíte, že by vláda měla učinit, aby došlo v oblasti zemědělství k pozitivním změnám?

Politické otázky mohou být zodpovězeny pouze v esejích. Můj názor je ten, že u většiny vlád je určitý nedostatek plného porozumění potřeb zemědělství, které je úzce spojené s nutností výroby potravin na lokální úrovni, což si myslím, že je cesta pro zdravou společnost. Měla by, místo podpory nadměrného dovozu zboží, a zvýhodnění krátkodobého podnikání, ze kterého profitují většinou supermarkety, nikoliv místní zemědělci a spotřebitelé, spíše klást důraz na podnikání zaměřené na dlouhodobé ekonomické přínosy v daném regionu.

Co byste vzkázal lidem, kteří věří, že konvenční zemědělství má negativní dopad na životní prostředí?

Řekl bych jim, že je třeba brát v potaz i fakta. Víra by nikdy neměla překonat realitu. Nikde není řečeno, že konvenční druh farmaření musí mít automaticky negativní dopad na životní prostředí. Je to jen výhradně na nás všech, jak se k tomu postavíme a hlavně - v jakém režimu budeme hospodařit.

Co si myslíte o udržitelném zemědělství?

Udržitelnost je někdy používána jako chytrá fráze bez skutečného významu. Víte, v případě některých věcí musíme více dělat, než jen mluvit. Pro budoucí generace, a celkově pro společnost, je velmi důležitá, bez ní se dočkáme pouze krátkodobé produkce s velmi malým či žádným přínosem pro spotřebitele.

Jak vnímáte kroky směřující k organické produkci potravin?

Myslím si, že jakákoliv produkce je dobrá tak dlouho, dokud v ní hraje roli dobrý úmysl. Měli bychom však přistupovat bez předsudků i k jiným výrobním metodám, které jsou uznávány právními předpisy a spotřebiteli.

Jaké změny byste předpověděl v oblasti světového zemědělství v následujícím čtvrtstoletí?

Populační růst bude dle mého názoru hybnou silou určující další vývoj a budoucnost celého lidstva. Více lidí bude potřebovat více potravin - jednoduché a složité zároveň.

Znáte někoho ve svém okolí, kdo se vzdal práce v tomto odvětví? Pokud ano, tak z jakého důvodu?

Ano, znám a těch důvodů je celá řada. Města se rozrůstají, potřeba pracovních sil v zemědělství se naopak snižuje. Je zde také mnohem větší poptávka po specializaci, která není úplně pro každého.

Co pro vás znamená pojem průmyslové zemědělství?

Z mého pohledu je to slovo vytvořeno proto, aby mohlo popsat něco negativního v moderním zemědělství, které je často spojováno se špatnými životními podmínkami zvířat nebo využíváním metod, které mají negativní dopad na životní prostředí. Myslím si, že parametr vyjadřující, kdy se hospodaření stává průmyslovým, je však stále ještě neznámý.

Myslíte si, že je komunita farmářů v očích veřejnosti dostatečně respektována?

V obecné rovině sdílím názor, že ano. V dnešní době je to však složitější, protože moderní spotřebitel si je více, či spíše méně vědom toho, co ve skutečnosti zemědělství je, a jak jsou produkty vyráběny. Pro udržení pozitivního pohledu na naši činnost je důležité více šířit mezi lidi povědomí o tom, co děláme a proč.

Jaký je váš názor na geneticky modifikované potraviny?

Myslím si, že zde musí existovat logický a silný argument pro GMO, jelikož se jedná o složitou a drahou metodu, která je velmi detailně a vědecky zkoumána, podrobována využití těch nejmodernějších technologií. Mám pocit, že mnoho lidí má vždy z počátku obavu z toho, co je pro ně neznámé, nebo čemu prozatím plně nerozumí. Pokud ale nejsou k dispozici žádné jasně prokazatelné důkazy o tom, že jsou GMO škodlivé, nemůžu o nich říci nic negativního. Domnívám se, že ve finále je to především na spotřebitelích, zdali se rozhodnou pro takovéto či jiné potraviny. Pouze oni jsou konečným soudcem toho, co děláme.

Zaznamenal jste na Islandu v posledních letech nějaké klimatické změny mající dopad na životní prostředí? Co pro vás znamená pojem globální oteplování?

Prozatím jsem žádné zásadní dopady nezaznamenal. Pravdou je, že každoroční přívaly sněhu jsou menší a menší, ale to tady vnímáme spíše pozitivně. Samozřejmě že globální oteplování jednou bude mít katastrofické dopady na život na Zemi, o tom není pochyb. Otázkou však zůstává, jak velký podíl na něm máme my. Věřím, že snahou je, abychom k němu přispívali co nejméně.

Jaké jsou vaše budoucí cíle a vize, pokud jde o směřování vaší společnosti Stjörnugrís?

Pokračovat v tom nejlepším, co jen můžeme pro zvířata, lidi a naši společnost udělat.

Jaká by byla vaše tři přání, pokud by se mám podařilo chytit zlatou rybku?

Kdybych chytil zlatou rybku, tak bych ji vhodil zpět do vody tak rychle, jak jen by to bylo možné, i se třemi  přáními.

Jakou radu byste dal mladým lidem, kteří by rádi začali se zemědělstvím bez předchozí zkušenosti?

Pravděpodobně žádnou konkrétní. Pokud má někdo zájem stát se zemědělcem, nejlepší je prostě začít. Člověk by měl dělat to, co ho baví a co má rád, pak jde vše lépe a daného jedince to také mnohem více naplňuje.

Dosoušení ječmene jarního pomocí speciální sušičky

Podstatnou část mé letošní činnosti na farmě tvořilo i ovládání zemědělské techniky a práce na polích. Pomáhal jsem například při kultivaci půdy, bez níž by se kvalitní založení porostu ječmene jarního neobešlo.

Jelikož by sklizený produkt nikdy nedosáhl požadované vlhkosti pro skladování a další manipulaci, museli jsme ho dosoušet ve velmi výkonném zařízení od britské výrobní a projekční inženýrské společnosti Alvan Blanch. Typově se jedná o Continuous Double Flow Grain sušičku, která je ve své třídě na samotné špici. Rozmetací násypka, situovaná ve vrchní části, je plněna produktem. K tomu slouží šnekový dopravník, který před nastavením módu DRY/FILL zajišťuje, aby v ní byl dostatek materiálu. V případě, že kontrolní dioda umístěná v násypce není překryta, dopravník se aktivuje a doplní ji. Následně je zrno distribuováno pomocí lamelového dopravníku do přetlakové komory a prochází vrchní částí sušičky, kde dochází k samotnému procesu odpařování vody. O programovatelnou teplotu uvnitř sušičky se starají dva dvoustupňové automatické hořáky, jimi vyprodukované teplo je do sušičky vtahováno za pomoci dvojice axiálních ventilátorů. Při jeho postupu napříč lamelami pásu dochází k uvolňování vlhkosti ze zrna. Ta je poté v podobě páry vyfukována ven postranními a hlavním otvorem situovaným v zadní části sušičky. Z obrázku je patrné, že zařízení má ještě spodní část, v níž rovněž dochází k procesu sušení, s tím rozdílem, že pouze v její poměrné části. Po celém procesu odpařování je nutné, aby došlo k ustálení teploty vysoušeného materiálu, k tomu slouží druhá část spodního patra. Zde je ventilátorem vtahován vzduch z venkovního prostředí a dochází k ochlazování.

Chov prasat ve volném výběhu

Vedení firmy se letos, poprvé za celou dobu fungování této společnosti, rozhodlo začít s velmi sympatickým projektem, jehož samotnou pointou bylo vypuštění bezmála dvaceti prasat do volného výběhu v areálu farmy. Součástí mé pracovní náplně bylo o dané stádo se starat, pečlivě monitorovat a vyhodnocovat proces adaptace jednotlivých jedinců na nové podmínky. Již po prvních hodinách velmi detailního pozorování bylo zřejmé, že nám tento počin přinese mnoho velmi pozoruhodných a hodnotných informací.

Mojí snahou bylo vybavit se před jeho samotným počátkem znalostmi natolik, abych následně v samotném procesu dokázal jak chápat, tak souběžně rozpoznat i pojmenovat projevy a případné změny chování zvířat. Četl jsem články významných osobností z různých zemí světa, také publikace vědců zabývajících se mapováním a pozorováním jednotlivých stádií života prasat, rovněž různé pohledy veterinářů. Je nutno zdůraznit, že samotné závěry většiny z nich se jasně scházejí v tom, že prasata jsou jedním z nejchytřejších živočišných druhů žijících na Zemi. I když samotná měřitelnost inteligence u zvířat není jednoduchá, objevují se fakta, že jsou dokonce chápavější než psi a kočky a lze je zařadit na stejnou úroveň jako primáty, slony či delfíny, dokonce i porovnat se schopnostmi tříletého dítěte. Prostudoval jsem i odbornou publikaci, která vzešla z univerzity  Cambridge a jejímž autorem je univerzitní profesor Donal M. Broom. Ten v ní konstatoval, že prasata jsou si dobře vědoma své existence.

Prase je nejenom chytrý, ale i velice čistotný tvor

Za sebe mohu říci, že čím více času jsem trávil samotným pozorováním stáda, tím hlouběji jsem si uvědomoval, že jsou tato zvířata velmi zvídavá a jejich touha po poznání a objevování je snad s troškou nadsázky srovnatelná s tou, která v minulosti hnala vpřed ty nejznámější mořeplavce všech dob. V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty velmi dbají na hygienu. Ve svém přirozeném prostředí (i mimo něj) mají vždy snahu vylučovat stranou od míst, kde jedí a odpočívají.

„O tomto projektu jsem přemýšlel mnoho let, je však pravdou, že pro naše vytížení a mnoho jiných povinností byl neustále odkládán. Nyní je ale velmi zajímavé pozorovat, jak se prasata dokážou aklimatizovat na islandské prostředí, které jim není úplně vlastní. Podtextem tohoto experimentu nejsou ekonomické důvody, ale spíše oživení dnes možná trošku opomínané tradice. Pamatuji si, že když jsem byl malý, prasata jsme měli volně ve výběhu a přesouvali je z místa na místo. V dnešní době zde téměř nejsou k vidění, naší snahou je právě toto změnit. Navíc se nám tento pokus jeví jako velmi sympatický. Mnohdy je vskutku legrační pozorovat, jak „čuníci“ ve výběhu dovádějí. Jelikož se nám takovýto způsob chovu osvědčil, příští rok plánujeme vybudovat další ohrady, do nichž bude možné umístit třikrát více zvířat, rovněž vybudovat přístřešky a také vyhranit prostor, kde se mohou rochnit v bahně,“ dodává Geir Gunnar Geirsson.

Péče o životní prostředí

Vzhledem k tomu, že Island, byť se velmi snaží o revitalizaci krajiny zalesněním, stále nemá stromů na rozdávání a protože je obecně známo, že prase nemá potní žlázy, a z tohoto důvodu u něho může dojít k přehřátí organismu, společnost plánuje zvelebit pastviny také výsadbou nové zeleně. V letních měsících, byť na ostrově pofukuje severáček, může být slunce velmi ostré. Pokud „čuník“ v tomto období nemá možnost vyhledat vhodný úkryt, který by mu poskytl stín, může u něho následně dojít k nepříjemnému spálení pokožky. Jako vhodná alternativa se kromě stromů jeví přístřešky, možnost vodní a bahenní koupele. Ta dokáže nejen významně ochránit kůži před poškozením, ale rovněž i před hmyzem. Jejím primárním úkolem je však především podpora termoregulace.

V roce 2008 se společnost Stjörnugrís zařadila do projektu organizovaného fondem Kolviður, jehož zakladatelem je Islandská asociace lesnictví spolu s asociací pro životní prostředí. Projekt je podporován vládou a jeho cílem je snížení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zvyšováním uhlíkové sekvestrace lesních ekosystémů a snížení eroze půdy. Snahou je také zlepšit povědomí veřejnosti a firem o problematice skleníkových plynů. Úspěchu bude dosaženo tak, že jednotlivé zainteresované strany přijmou zodpovědnost za své vlastní emise a budou na jejich negativní dopady reagovat konkrétními prostředky.

Muž, který sázel stromy

Společnost Stjörnugrís se snaží k danému tématu přistupovat, jak jen nejlépe dokáže. Již před dvaceti lety začal pan Geirsson starší s vysazováním stromů podél rodinných statků. V prvopočátku se zdálo, že nebude úspěšný, především díky klimatickým podmínkám, které velmi znemožňovaly samotný růst dřevin a často pak docházelo k jejich odumírání. On se však rozhodl „neházet flintu do žita“ a jednoduše se nevzdal.

Vše poukazuje na skutečnost, že se mu jeho vytrvalost vyplatila. Do dnešní doby se podařilo zasadit více než 20 000 stromů odrůd Osp, Asper a Birki. Ty mají nejen obrovský přínos pro životní prostředí, ale zároveň velmi zvelebují prostředí farem a poskytují ochranu před prudkými větry, které se na Islandu, díky vlivu golfského proudu, často vyskytují.

Přírodu vnímám, jako živou bytost, je to úrodný klín matky země a myslím si, že bychom se neustále měli udržovat ve vší bdělosti a pečovat o ni. Co zasejeme, to sklidíme. Příroda vždy měla, má a bude mít poslední slovo. Srdečně vás zdravím z Islandu.

Marek Sýs