„Tento statek byl druhým největším v obci, za éry mého dědečka k němu patřilo 44 hektarů pozemků včetně lesa, a z dědečka, absolventa malorolnické školy v Budějovicích, se stal velice schopný a aktivní sedlák, člen a propagátor Agrární strany. Vstupu do družstva, které tu bylo založeno v šestapadesátém, se samozřejmě nevyhnul. O čtyři roky později byl obviněn a následně odsouzen na šest a půl roku za sabotáž - údajně do JZD úmyslně zavlekl kulhavku. Strávil tři a půl roku v uranových dolech v Jáchymově. Součástí trestu bylo i propadnutí majetku, táta musel v 70. letech kupovat zpět polovinu vlastního domu. Změny režimu se dědeček dožil, ale bylo mu tehdy už 81 let,“ vzpomíná Jiří Opekar.
V roce 1992 byly Opekarovým v rámci restitucí vcelku bez problémů pozemky vráceny. Jiří Opekar tehdy ještě se třemi společníky založil dnes velmi známou firmu zabývající se výrobou a prodejem profesionální postřikovací techniky na ochranu rostlin Agrio, pod jejíž hlavičkou se věnovali i zemědělskému podnikání. O šest let později svůj podíl ve firmě prodal a zaměřil se, již jako fyzická osoba, pouze na soukromé hospodaření na 150 hektarech půdy.
Výměru se postupně podařilo navýšit na současných 270 hektarů převážně orné půdy, z níž 120 je vlastních, 20 hektarů připadá na les. Na farmě zaměřené výhradně na rostlinnou výrobu pracují kromě otce a syna Opekarových ještě dva zaměstnanci a jeden brigádník.
V nadmořské výšce 500 a více metrů n. m., v bramborářské oblasti s lehčími půdami, se zabývají, za dodržování striktních osevních postupů, pěstování ozimé řepky, ozimé pšenice, ozimého i jarního ječmene, na poměrně rozsáhlé, padesátihektarové výměře máku a také lnu. Schopný agronom se v panu Opekarovi nezapře, na zdejší oblast se mu daří dosahovat velice pěkných výnosů – v případě pšenice 7 t/ha, u ječmene v loňském roce dokonce osm, u máku zhruba tunu. Kromě okolních výkupů a v případě sladovnického ječmene firmy Soufflet Agro dodávají Opekarovi část komodit i do pelhřimovského ZZN, zejména pšenici v potravinářské kvalitě. „Náš mák a len míří přímo do zpracovatelské českobudějovické firmy Alimpek, která se zabývá výrobou směsí, náplní a přípravků pro pekařskou a cukrářskou výrobu a gastronomické provozy,“ informuje pan Opekar a pokračuje: „Další komoditou je dřevo z vlastního lesa, a to dodáváme v poslední době hlavně našim rakouským sousedům, neboť u nás šly ceny zejména vlivem kůrovcové kalamity značně dolů.“
Zázemí i skladovací kapacity mají hospodáři kromě statku v Todni vybudované i v sousední obci Něchov, kde jim byl v rámci vypořádání podílů s družstvem vydán sklad stavebního materiálu. Nejprve zde Opekarovi vystavěli přístřešek na stroje a dílnu, kde se věnují údržbě a opravám zemědělské techniky a také veteránů - traktorů i motocyklů, což je koníček Jiřího Opekara staršího. V roce 2009 přišla na řadu stavba impozantní dřevěné multifunkční haly, která slouží k uskladnění jak techniky, tak komodit, zejména ječmene, pojme ho až 500 tun.
Stavba, stejně jako řada dalších investic v hospodářství, byla realizována bez využití dotací z evropských fondů. „Jako nejúčinnější pomoc v tomto směru, a stejného názoru je i spousta ostatních sedláků, považuji financování některých investic, zejména strojů a půdy, prostřednictvím PGRLF. To mi značně pomohlo i v počátcích hospodaření, kdy banky, které se dnes předhánějí v nabídkách výhodných úvěrů, nechtěly o soukromých zemědělcích ani slyšet, maximálně tak Sparkasse,“ říká Jiří Opekar.
Opekarovi poskytují také zemědělské služby jiným subjektům - kromě sklizně i setí a ochranu, věnují se též službám pro několik okolních obcí.
„Nejen pro mě osobně, ale i pro budoucnost naší rodinné farmy, je velkým štěstím, že v nastoupené cestě má chuť a elán pokračovat syn Jiří, kterému zbývají necelé dva roky studia magisterského oboru zemědělská a dopravní technika. Upřímně se těším, až se do hospodaření zapojí naplno, a farmu mu budu moci postupně předat,“ uzavírá pan Opekar.
Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ ČR