Za tímto těžko rozšifrovatelným názvem se totiž v praxi skrývá snaha stanovit zákonem předkupní právo na prodávanou půdu pro všechny vlastníky pozemků, přičemž ono předkupní právo mají mít zemědělci hospodařící na prodávaných pozemcích a stát. Samozřejmě je to neústavní omezení základního práva více než 2,5 milionu občanů ČR – drobných a větších vlastníků půdy svobodně nakládat se svým majetkem, což navíc není snaha nová – jen v tomto volebním období už obdobný návrh prezentovala Agrární komora ČR nebo Zemědělský svaz ČR. Tyto organizace však navrhovaly předkupní právo „jen“ pro nájemce půdy, komunisté k tomu ale ještě přidali stát, což je svým způsobem první krůček k možnému znárodnění.
K tomu lze v první řadě uvést, že předkupnímu právu pro nájemce půdy již dnes nic nebrání, pakliže je to zakotveno v nájemní nebo pachtovní smlouvě a speciální zákon tak není zapotřebí. V druhé řadě pak, že předkupní právo státu na státem prodávané pozemky bylo před několika lety zrušeno, takže opětovné jeho zakotvení do zákona by právně znejistilo tisíce podnikatelů a investorů. Ve třetí řadě je ale třeba korektně přiznat, že hospodařící zemědělci stále více nemohou finančně čelit lukrativním nabídkám nezemědělských investorů, které tito činí drobným vlastníkům půdy, což v praxi znamená riziko odplývání půdy ke stavebním a jiným účelům a tedy i riziko dalšího zhoršení stavu krajiny ve schopnosti zadržovat vodu. Jaké může být řešení, bude předmětem rozboru na toto téma v jiném článku, neboť v tomto na ně není dostatečný prostor.
Zpět ale k potravinářským tématům. Již několik týdnů mediálně živené téma „dvojí kvality“ potravin vyústilo v obecný slib Evropské Komise, že se bude zabývat tématem ochrany spotřebitele. Jinými slovy, ani „síla“ zemí V4 nestačila k tomu, aby bylo jasně řečeno, že je to pro celou EU problém, což se dalo očekávat, a obecný slib zahrnující mnohem širší okruh témat není žádným vítězstvím, i když je to za vítězství vydáváno. Tématu se také věnoval pořad „Máte slovo“ Michaely Jílkové, kdo by měl trpělivost poslouchat zhruba hodinovou diskusi nejen o „dvojí kvalitě“, může si pustit záznam na adrese: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/217411030520009/. Dobrou zprávou je, že diskuse tentokrát nebyla totálně emotivní, ale zazněly v ní i racionální argumenty, takže jí lze brát částečně i jako spotřebitelskou osvětu. Každopádně je dobré uvědomit si, že pokud bude EU nějak v budoucnosti řešit prohloubení ochrany spotřebitele, bude výsledkem další nárůst byrokracie, nových evidencí a předpisů a nárůst nákladů jak pro výrobce, ale i prodejce potravin.
Druhým potravinářským tématem se stalo schválení rozšíření projektů podpory zdravého stravování školáků, a to „Mléko do škol“ a „Ovoce a zelenina do škol“. V příštím roce bude na tyto účely vyčleněna téměř miliarda korun. Osobně k uvedenému potravinářskému inženýrství již řadu let říkám, že znám i horší způsoby, jak utratit peníze daňových poplatníků. Zejména nová, zvýšená podoba podpory má ale svých několik ALE. Kromě toho, co platilo od samého začátku, totiž že stát takovými programy supluje primární odpovědnost rodičů za stravování svých dětí, a tím vytváří ještě větší alibi pro další nezodpovědnost, vysílá k žákům nárůst dotace zásadní a zcela chybný signál: Totiž, že zdraví je zadarmo. Na rozdíl od současnosti, kdy je cena potravin v uvedených projektech pro školáky sice dotována, ale nějaká finanční spoluúčast rodičů je zachována, v rozšířené podpoře budou mít školáci neochucené (tedy ono „zdravější“, ale méně chutné) mléko zadarmo. Asociace pojmů „zdraví“ a „zadarmo“ samozřejmě degraduje záměr samotný a vysílá již zmíněný iracionální signál. Kromě toho se domnívám, že tím školám vzniknou vícenáklady na uklízečky a malíře. Co je zadarmo, toho si nikdo neváží, a když to ještě k tomu není nijak zvlášť nechutné, stane se z neochuceného mléka jistě v mnoha případech zbraň vrhaná tu do školní tabule, onde po spolužácích. Ostatně, podobně to probíhalo v předlistopadovém období, neboť i tehdy existovaly dotované svačinky, obvykle v podobě kusu pečiva a igelitového pytlíčku mléka, ze kterého ona zdravé tekutina často i samovolně, bez vržení, samovolně vytékala.
Počátkem týdne také zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) výsledky šetření, podle něhož nevydávalo ministerstvo zemědělství v minulosti, ale ani v současné době, dotace v Programu rozvoje venkova tak, aby byl měřitelný jejich přínos. Nutno ale podotknout, že v řadě projektů přínos opravdu změřit efektivně nelze, protože v tomto případě není možné pracovat jen s čísly a společenský nebo environmentální přínos se těžko škatulkuje a vyčísluje. Na druhou stranu, právě současné vedení ministerstva zvýšilo hranici na jeden projekt v Programu rozvoje venkova z původních 30 na 150 milionů korun, což ovšem není fakticky podpora venkova, ale průmyslu. „Měřitelnost“ se tak ještě více zatemňuje, ale to zatím NKÚ nešetřil.
Petr Havel