Rodina Vošických, Bernartice

Rodina Vošických začala hospodařit v Bernarticích v roce 1992. Velkou výhodou na začátek byla pro rozvoj farmy poloha areálu mimo obec. Nevýhodou se stal mnohdy problematický odkup pozemků pod bývalým areálem JZD od ostatních majitelů a také zařazení polností do ochranného pásma Vodní nádrže Želivka.

Nás dnes v Bernarticích, po dvaadvaceti letech hospodaření, vítá rekonstruovaný areál, ke kterému patří přibližně 180 hektarů. Chybí odkoupit poslední dva pozemky pod farmou, a jak sami farmáři uvádějí, na nadstandardní kontroly co se týče skladování hnojiv, osiv i pohonných hmot, si už také zvykli. Na orné půdě je pěstována pšenice, kukuřice, mák a další klasické plodiny. Živočišná výroba je reprezentována cca 50 kusy býků na výkrm a přibližně 150 kusy krůt a kuřat.

Před pěti lety na farmu Vošických přibyla také briketovací linka, která zpracuje okolo tisíce balíků slámy (nejen vlastních) a také piliny od okolních truhlářů. Rychlosti jeden metrák drcené pšeničné či řepkové slámy za hodinu lze docílit, jen pokud je sláma dobře sklizená, ideálně cca pět dní od sklizně obilí či řepky. Ječná sláma se nepoužívá, protože se hůře zpracovává. Stejně tak je možné využít i drtič slámy až při briketování, ale proces pak trvá mnohem déle. Prodej briket je zajištěn smlouvou s teplárnou ve Zruči nad Sázavou. Diverzifikace není v Bernarticích prázdný pojem…

Farma Radka Kořínka, Tomice u Dolních Kralovic

Farma Radka Kořínka a jeho rodiny, nacházející se v Tomicích u Dolních Kralovic, obhospodařuje 38 hektarů půdy v povodí Želivky. Z toho, stejně jako u Vošických, plynou určitá omezení a dodržování nadstandardních předpisů. Kromě toho je hospodaření ovlivňováno také sníženým množstvím srážek, protože všechen déšť přicházející od Želivky je vodní nádrží zachycen a nedostane se k polnostem, na nichž se pěstuje objemné krmivo pro skot a obilí.

Kořínkovi začali s hospodařením hned po revoluci, ale vzhledem k tomu, že na původním rodovém statku zůstala jejich dcera, došlo k vybudování zcela nové farmy. I tak je ale její součástí drobnochov krůt, slepic a prasat.

Od začátku je hospodářství, i přes veškeré problémy s odbytem mléka, nepřetržitě zaměřeno na chov mléčného skotu. Původní stav byl navýšen z pěti kusů na nynějších šestnáct. Býci jsou prodáváni, jen několik kusů se vykrmuje. Jalovice zůstávají do chovu. Mléko je po nadojení a zchlazení přečerpáno do 250 litrové cisterny, která se umísťuje před statek. Odtud se čerpá do svozového vozu, který pravidelně jezdí z mlékárny v Plané nad Lužnicí. Mlékárna z Pelhřimova na podobný systém nepřistoupila, protože měla zatěžko kvůli takovému množství zajíždět čtyři kilometry.

Farmy rodiny Děkanovských, Lhota Bubeneč

Novodobá historie krásně upravené farmy rodiny Děkanovských se začala psát v roce 1992, kdy pan Děkanovský s manželkou a dvěma společníky začal hospodařit v Lhotě Bubeneč u Křivsoudova. Od roku 2003 je farma čistě rodinná a o převážnou část činností se již starají jejich dva synové s manželkami.

Všechny přítomné na první pohled zaujal perfektní stav zemědělské techniky, která slouží k obhospodařování 275 hektarů, z jedné pětiny vlastní, půdy. Na orné půdě, která zabírá asi 240 hektarů, je pěstován převážně sladovnický ječmen, potravinářská pšenice, řepka olejka, brambory, mák, hrách a také jetel Inkarnát.

Před dvaceti lety prošel na farmě Děkanovských přestavbou prasečák i teletník, z nichž vzniklo zimoviště pro skot. Chov masného skotu s krmnou základnou na 35 hektarech pastvin a travních porostů se tak stal další hlavní činností hospodářů. Nyní se na pastvách okolo Lhoty Bubeneč pasou kříženky plemen blonde d´Aquitaine, piemont, charolais a limousine.

Zdeněk Sternberg, Šternov u Divišova

Další zastávkou na naší cestě po Vlašimsku byl zemědělský areál, bývalý poplužní dvůr nacházející se ve Šternově u Divišova, který patří Zdeňku Sternbergovi. Rod Šternberků (Sternberg) je jeden z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, o kterém jsou první zprávy již z druhé poloviny 12. století. Rod založil Diviš z Divišova a již před rokem 1241 Zdeslav z Divišova začal nad řekou Sázavou s výstavbou hradu Český Šternberk, jenž je dodnes také v držení Zdeňka Sternberga. Příslušníci tohoto starobylého rodu výrazně ovlivňovali politické události své doby a zastávali i ty nejvyšší zemské a církevní úřady.

Ke Šternovskému hospodářství nyní patří přibližně 480 hektarů orné půdy a 140 hektarů trvalých travních porostů (400 hektarů je vlastních) v nadmořské výšce 480 m n. m. Součástí hospodářství je i 3000 hektarů lesních porostů. Tato plocha bez problémů umožnila vybudování vlastní honitby, takže se nevyskytují problémy se zvěří. Mezi hlavní pěstované plodiny na orné půdě patří pšenice, ječmen, řepka, oves a hrách. Skladovací kapacita přímo v areálu dosahuje 1000 tun a umožňuje tak skladování přibližně 50 % produkce. Součástí celého komplexu je také hala určená na chov a výkrm prasat. S ním se začalo hned po revoluci, v roce 1994, kdy byl majetek Zdeňku Sternbergovi navrácen. Bohužel, vzhledem k nedostatku kvalifikovaného a pečlivého personálu se stal chov prasnic absolutně nerentabilní. Při nakupování selat zase docházelo k veterinárním problémům. Vše dohromady spolu s nízkou cenou vepřového masa vedlo ke zrušení chovu. Navázání na přerušenou činnost zatím v plánu není, i když by to stávající stav haly za předpokladu menší rekonstrukce umožňoval.

Poté, co byl na Šternově ukončen chov prasat, začalo se v roce 1999 s chovem skotu plemene masný simentál. Základní stádo, které se pase na 70 hektarech pastvin, dnes čítá na 120 kusů. Zástav je prodáván, zůstávají jen nejlepší jalovice zajišťující uzavřený obrat stáda.

Bratři Jan a Vladimír Gutovi z Radošovic u Divišova

Bratři Jan a Vladimír Gutovi z Radošovic u Divišova začali hospodařit za vydatné pomoci a podpory svých manželek a rodin hned po revoluci. Zatímco mladší Jan zůstal v původním stavení, které za generace jejich praděda bylo státním hřebčínem, starší Vladimír začal s budováním vlastní nové farmy. Oba totiž sedlačení, které mají v krvi, nezapřou. Vždyť rod Gutů je po přeslici datován podle knihy „Staré usedlé rody selské v Čechách“ minimálně až do roku 1658. Matka Jana a Vladimíra pocházela ze starého rodu Holejšovských z Otročic. V Otročicích existoval svobodný statek velikosti přibližně selské usedlosti, v níž byli usazeni svobodníci, rytíři a posléze sedláci. V roce 1651 statek koupili rytíři Jenšíkové z Radvanova a Daměnic. Jejich dcera Kateřina Jenšíková se v roce 1658 vdala za svobodníka Jana Holejšovského ze Slavětína a Holejšova, který v témže roce koupil od Jenšíků i statek v Otročicích. Rod Holejšovských se zde usadil natrvalo až do roku 1940. Pokud půjdeme ale ještě dál do minulosti, podle některých pramenů byla kolébka rodu Holejšovských v Holýšově (Holejšově, Holešově) na Mladovožicku. Zde již v roce 1084 stála tvrz, k níž patřily dva poplužní dvory a dva dvory kmetcí (neboli selské).

Rodinná farma Jana Guta obhospodařuje na 120 hektarů zemědělské půdy v okolí Radošovic. Mezi pěstovanými plodinami nechybí tradiční pšenice, ječmen a řepka, ale do osevního postupu je zařazen také hrách, kukuřice, travní porosty, oves a přibližně čtyři hektary konzumních brambor. Jednou z hlavních činností je již od počátku hospodaření chov mléčného skotu na volném ustájení. Na statku se nyní nachází čtyřicetihlavé stádo holštýnského skotu, dojí se vždy přibližně 18 dojnic.

Vladimír Gut začínal dle svých slov v roce 1989 s jednou krávou, prasnicí, se sedmnácti hektary pronajaté půdy a bez hospodářských budov. Dnes se svou rodinnou stará o přibližně 320 hektarů zemědělské půdy (z toho 72 hektarů vlastních) na niž je pěstována pšenice, ječmen, řepka, oves a travní porosty na kompost. Každý rok jsou do osevního postupu zařazovány také zlepšující plodiny jako například hrách, soja, jetel nachový ap. Z důvodu velkého přemnožení divokých prasat v této lokalitě, pěstuje jak Vladimír, tak Jan Gut na svých hospodářstvích pouze osinatou ozimou pšenici. Zatím je to jediný možný způsob, jak eliminovat škody, ale do budoucna Gutovi uvažují o založení vlastní společné honitby. Vedle péče o hospodářství není farmářům lhostejná ani vesnice a okolní krajina, ve které žijí. To dokládá i fakt, že Vladimír Gut je již od roku 1990 starostou obce Radošovice.

V roce 2010 se v novém areálu farmy začalo s výstavbou čtyř skladovacích sil, z nichž každé má kapacitu 200 tun. Projekt byl z 39 % procent podpořen z Programu rozvoje venkova. Každé silo je aktivně odvětráváno, takže je možné uskladnit komodity o vlhkosti až 18 %.

Na závěr si dovolím, stejně jako předtím votickým zemědělcům, poděkovat všem našim členům, sedlákům nebo chcete-li farmářům, kteří nás v červnu neuvěřitelně přátelsky přijali na svých hospodářstvích. Přesto, že každý farmaří jinak - v jiných podmínkách, na rozdílné výměře, s odlišným výrobním zaměřením a možná i s jinými začátky a cíli, všechny na první pohled spojuje jejich nadšení a životní poslání – z generace na generaci předávané hospodaření.

Autor: Jana Breburdová, ASZ Benešov