Týden podle PH č. 12 - 2017 (pH týdne: 5)

Sdílejte článek
Týden podle PH č. 12 - 2017 (pH týdne: 5)

Uplynulý týden byl především modelovým příkladem vztahu naší společnosti k vodě a problematice s ní spojené. Přestože se totiž ve středu 22. března slavil na celém světě „Světový den vody“, a to už 25. rok, drtivá většina médií tomuto výročí nevěnovala žádnou pozornost, včetně veřejnoprávních médií a včetně České televize. Za alespoň obecnou zprávu nestál Světový den vody ani ministerstvu zemědělství, i když právě tento resort ovlivňuje zdroje a kvalitu vody v krajině rozhodujícím způsobem.

Na tiskovou konferenci do Kongresového centra v Praze nedorazil jediný novinář z centrálních médií, ačkoli pozvánky na ní odešly desítkám médií a redaktorů. Za těchto okolností jsou naprostým výsměchem politické, a jak je vidět, především populistické deklarace o potřebě zlepšit stav krajiny a zachovat v ČR zdroje pitné vody stejně jako teze o nutné adaptaci společnosti na probíhající a stále četnější extrémní projevy počasí. Takhle se prostě přístup společnosti k vodě rozhodně nezmění.

Naopak celý týden řešili stovky politiků, osobností všeho druhu a bloggerů kauzu střetu zájmů druhého muže společnosti AGROFERT - Jaroslava Faltýnka, díky jeho funkci v dozorčí radě Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), který rozděluje mezi zemědělce drtivou většinu evropských a národních dotací. To ovšem až poté, co vyšlo najevo, že EU hrozí naší zemi za tento střet zájmů pokutou ve výši 22 milionů korun. Tento případ je zase modelovým příkladem výkladu evropského práva v podání našich politiků. Faltýnkův střet zájmů není totiž nic nového - v dozorčí radě SZIF seděli odjakživa, fakticky již od doby jeho vzniku v 90. letech minulého století, zástupci zemědělců, kteří zároveň také podnikali, a nikomu to nevadilo. Týkalo se to mimo jiné většiny dosavadních prezidentů Agrární komory ČR, ale i dalších vlivných osobností resortu, kteří – ano – nemohou z pozice dozorčí rady rozdělování dotací ovlivňovat přímo, ale nepřímo samozřejmě ano. Diskutuje-li se tak o tom, kdo má zaplatit příslušnou pokutu, pak je to stát, který střet zájmů tak, jak jej definuje EU, toleruje dlouhodobě.

Po delší době opět rozčeřila stojaté vody našeho lesnictví novela zákona o myslivosti, kterou na návrh ministerstva zemědělství schválila Vláda ČR. Že je novela tohoto zákona potřebná, je již mnoho let nasnadě. Žádoucí novelizace by ale musela mířit naprosto opačným směrem, než je předložený dokument. Dosavadní znění totiž pouze teoreticky přisuzuje právo nakládat se svým majetkem (honebními pozemky) dotčeným vlastníkům, takže tato práva je nutné razantně posílit. Místo toho ovšem ministerská novela rozšiřuje okruh komunit trestaných zákonem za nesprávné myslivecké hospodaření na všechny návštěvníky lesa a navíc na zemědělce, kterým přemnožená zvěř způsobuje každoročně vyšší škody na jejich úrodě.  Novela totiž jednak zvyšuje pokutu za porušení zákazu vstupu do lesa v době honů nebo z důvodu ochrany zvěře ze současných 10 000 korun na 30 000 korun, a to pro kohokoli, aniž by nějak řešila, jak se má občan o zákazu dozvědět. Zemědělcům pak ukládá povinnost pěstovat na polích maximálně 30 hektarů jedné plodiny, v níž se může zvěř ukrývat. Obecně je snížení souvislé plochy hospodářských monokultur v pořádku, ale rozhodně ne v souvislosti s myslivectvím a ne tedy v mysliveckém zákonu. Nejlepším možným postojem k předložené novele je tak vůbec jí do konce tohoto volebního období nepřijímat, což se, doufejme, také stane.

Koncem týdne se také řešily možné dopady rozsáhlých podvodů při výrobě a distribuci masa původem z Brazílie, zejména pak masa hovězího, které dosud mělo alespoň u části spotřebitelů velmi dobrou image. K tomu je třeba v první řadě podotknout, že podle statistik se z Brazílie do ČR za poslední dva roky nedovezl ani kilogram brazilského hovězího, takže naši spotřebitelé mohou zůstat v klidu. Zároveň lze ale tuto kauzu hodnotit jako další kamínek do mozaiky informací, podle nichž jsou podstatně více rizikové dovozy potravin nebo zemědělských surovin na území EU, a tedy i ČR, z takzvaných „třetích zemí“, čili nečlenských států EU. Primát v tom hraje Čína a obecně Asie, odkud pochází nejvíce rizikové nebo klamavě označené produkce v oblasti potravin a zemědělských surovin, což dokládají statistiky našich dozorových orgánů. Pokud se tak ČR má intenzivněji bránit nějakým importům, tak právě z takových zemí, v nichž mimochodem není nutno dodržovat veškeré standardy výroby nebo třeba podmínky přepravy zboží, jako je tomu v EU. Vůbec nejlepším řešením ale je vždy, když je to možné a cenově rozumné, dávat přednost tuzemské, zejména neanonymní produkci.

Petr Havel


Přečteno: 315x