Prezident komory představil několik tezí, z nichž většina není příliš reálných - například z pozice ČR vetovat rozpočet EU, pokud by byli naši zemědělci kráceni na dotacích. O něco reálnější je možná teze o zastropování národních dotačních podpor - tedy těch, které členské státy přidávají k celoevropským dotacím. Je totiž skutečností, že bohatší země mohou ze svých vlastních zdrojů podporovat své zemědělce více, než chudší země, což ústí v naplňování tradičního sloganu o „soutěži rozpočtů, ne však konkurenceschopnosti podnikatelů“. Jenže množství regionálních podpor nejsou fakticky podpory od státu, ale právě od regionálních reprezentací, což vlastně národní dotace nejsou. A množství spíše nepřímých podpor je věcí smluv mezi dodavateli a odběrateli, což opět není ingerence státu. Pokud tak dojde v evropské zemědělské politice k nějakému zastropování, pak to bude omezení dotací největším zemědělským podnikům, což je ovšem problém zejména pro ČR. Nelze přitom spoléhat ani na další tezi, kterou v pořadu vyslovil náměstek ministra zemědělství Jiří Šír, totiž na zvýšení podílu dotací vázaných na zemědělskou produkci, konkrétně na citlivé komodity, ze stávajících maximálně 15 procent na 25 procent. To proto, že EU dlouhodobě usiluje o úplné oddělení dotací od produkce, takže náměstkova teze jde zcela opačným směrem oproti duchu vývoje Společné zemědělské politiky EU. Naopak Josef Stehlík prezentoval v pořadu řadu údajů, které obvykle v tuzemských médiích nezaznívají, a velmi racionálně obhájil pozitiva podniků na bázi rodinných farem, včetně (nejen) zemědělských přínosů pro rozvoj venkova.

Na svém pondělním jednání schválila vláda materiál ministerstva zemědělství týkající se přípravných prací ke stavbě přehrady Skalička na Bečvě, nerozhodla ale o způsobu provedení, tedy zda půjde o opravdovou přehradu, nebo poldr, nebo jinou formu regulace toku Bečvy. Přes všeobecný nesouhlas veřejnosti (i můj) s výstavbou nových přehrad nebo technických regulací rizikových toků lze konstatovat, že právě na Bečvě by byla nějaká regulace potřebná. Hlavní toky na Moravě totiž oproti například Vltavské vodní kaskádě téměř regulovány nejsou, a i když se Morava potýká aktuálně spíše se suchem než povodněmi, není zřejmě reálné zabezpečit stabilitu tamních hlavních vodních toků jen a pouze přírodě blízkými opatřeními. Skalička tak představuje jednu z mála technických staveb, s níž lze s přimhouřením obou očí souhlasit.

Ve větší než obvyklé roli v agro-zemědělsko-environmentálních tématech uplynulého týdne se ocitla „zvířátka“. Spasitelé lidstva, respektive zvířátek, zřejmě definitivně přesvědčili politiky o potřebě zakázat v ČR kožešinové farmy, protože jde o chovy divokých zvířat (lišky a norky) a zabíjení zvířat. Problém je, že příslušní podnikatelé do těchto chovů investovali nemalé peníze, že několikátá generace chovaných zvířat už má docela daleko do „divokosti“, a že zvířata umírají i v přírodě, často za mnohem horších okolností, než je zabití na kožešinové farmě. Samotný zákaz kožešinových farem tak není ten hlavní problém a dalo by se s ním i souhlasit, jde spíše o to, nakolik v argumentacích hrají role emoce a nakolik racionální myšlení. Mnohem větším problémem než kožešinové farmy jsou nicméně u nás psí množírny. Ne každý ví, že v ČR je nejvíce psů na osobu ze všech vyspělých zemí světa, podle odhadů jsou u nás nejméně tři, možná ale až pět milionů psů. Byznys s nimi jen kvete, podmínky v takzvaných množinách jsou ale skutečně často takové, že jde o fatální porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání. Řešením má být povinná evidence chovů psů zakotvená v novele veterinárního zákona pro všechny chovatele psů, a čipování psů. Jak ale dlouhodobě upozorňuje Komora veterinárních lékařů ČR, všeobecná povinnost čipování psů nedává smysl bez centrálního registru. A jeho vytvoření by nebylo jednoduché ani levné, už proto, že by musel do sebe integrovat množství již existujících regionálních či profesních registrů, například i ten, který vede KVL. Jde tak opět o příklad, kdy se zákonem dohání něco, co má být řešeno na začátku problému – a tímto řešením je psy z množíren prostě nekupovat, navzdory tomu, že jsou taková zvířata levnější. To však jen na první pohled, většina psů z množíren trpí nemocemi a za jejich léčbu vydá nový majitel nakonec víc peněz, než za psa s rodokmenem z prověřených chovů.

Ministerstvo zemědělství také poslalo do připomínkového řízení návrh změny vyhlášky upravující podmínky prodeje mléka z farem od zemědělců. Úřad považuje za hlavní přínos novely částečné zjednodušení administrativy, což je pravda, ale také možnost rozšíření možností prodeje mléka z farem jakožto formu podpory malým farmám. To tak úplně pravda není, protože návrh umožňuje snížit byrokracii a zvýšit odbytové možnosti mléka i pro větší a střední zemědělce, takže nejmenším farmářům vznikne větší konkurence. Nic proti tomu, ale o podporu nejmenších farmářů, jak se bude jistě tento krok prezentovat, ve skutečnosti nejde.

Celkem zásadní událostí tohoto týdne bude patrně diskuse o vodohospodářství v ČR, jeho vývoji, cenách vody, privatizaci vodárenství a dalších vodohospodářských tématech. Diskuse se odehraje v pořadu „Máte slovo“ Michaely Jílkové dnes večer a lze předpokládat, že v ní zazní také takové informace, o nichž není obvykle spotřebitelská veřejnost příliš informována. O tom však až v týdnu příštím, který tak bude pokrývat o něco delší období, než je klasický sedmidenní týden.

Petr Havel