„V roce 1955, když přišla kolektivizace, hospodařili na statku moji prarodiče. Dědeček těsně před vystěhováním zemřel, babičku nechali komunisti na statku milostivě dožít a já, tehdy třináctiletá, šla pracovat do družstva. Kdo nezažil padesátá léta, těžko si to představí. Z lidí, kteří poctivě a tvrdě pracovali, byli vmžiku vyvrhelové a úhlavní nepřátelé státu,“vzpomíná Jana Tyšerová, babička obou děvčat.

V devadesátých letech, kdy se rodina rozhodla začít opět soukromě hospodařit, bylo paní Tyšerové jednapadesát let, ale nezalekla se toho. „První roky byly ovšem opravdu hodně, hodně náročné. Kromě devíti hektarů půdy nám cehnické družstvo nevrátilo téměř nic, vše jsme si museli koupit. Po smrti mých rodičů jsme dokonce zaplatili dědickou daň z vkladu do družstva, který nám vůbec nebyl vyplacen,“ informuje paní Tyšerová.

Dnes v Paračově již hospodaří obě její děti se svými rodinami a navzájem si vypomáhají. Na původní usedlosti syn Jiří, který se věnuje chovu menšího stáda mléčného skotu s dodáním mléka do sousedního Německa, a na statku v jiné části obce dcera Hana Toncarová, maminka Hanky a Sáry.

Toncarovi obhospodařují celkem 82 hektarů půdy, z nichž většina je vlastních, jde zejména o trvalé travní porosty, které zaujímají téměř 70 hektarů. Zabývají se chovem masného skotu plemene aberdeen angus o počtu 48 matek, vykrmují i býky. Do práce na statku jsou zapojena jak obě děvčata, která ještě studují, tak jejich bratr. Nechybí tu ani koně - pět shagya arabů.

„Já jsem si svého prvního koně koupila již ve dvaaosmdesátém roce z peněz naspořených z výplaty v JZD. Vztah ke koním tedy mají dcery asi v genech. Na jejich jezdecký um jsem moc pyšná, mají koně pěkně na ruce, zvládají dobře přechody, a když je vidím v kroji při vystoupení se Selskou jízdou, jen těžko se bráním dojetí,“ říká paní Toncarová.

„Velké emoce jsou to i pro nás. Cítíme ohromnou hrdost, že při tom můžeme být, a nesmírně si toho vážíme. Určitě se chceme akcí našeho Sboru účastnit i nadále, byla by škoda nechat si je ujít,“ shodují se sestry Toncarovy.

Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ ČR