Ten letos zahájili oba s vodou nejvíce spojení ministři zemědělství (Marian Jurečka) a životního prostředí (Richard Brabec) a oproti zvyku, že příslušnou akci hned po zahájení opustí, se oba tentokrát zdrželi na místě v řadě diskusí s odbornou veřejností. Což je samo o sobě pozitivní.

Jinak lze ale už nahlížet na problémy spojené s vodou a jejich řešením, což bylo samozřejmě na uvedeném veletrhu předmětem velkých diskusí. Zabíhat do podrobností nemá smysl, minimálně dvě roviny, které mají přímý dopad na životy a částečně i zdraví lidí, ale zmínit vhodné je. Tím prvním je zpřísnění legislativy, která stanovuje podmínky ukládání kalů z čistíren odpadních vod (ČOV) na zemědělskou půdu. Praktickým důsledkem zpřísnění je totiž omezení možností zlepšovat stav krajiny, v jejíž půdě je nedostatek organické hmoty, což je vedle velkých nepřerušovaných půdních bloků hlavní příčinou stavu, kdy krajina nedokáže zadržovat vodu. Navracení kalů z ČOV zpět na pole je přitom dávnou a stále používanou praxí, a má to svou logiku, protože kaly organickou hmotu samozřejmě obsahují. Bohužel, díky neznalosti současných technologických možností čištění vody se řada politiků i ochránců přírody domnívá, že do půdy zpět vracená organická hmota prostřednictvím kalů je kontaminována, a že tedy představuje riziko snížení kvality půdy. To sice částečně platí pro ČOV, které potřebnými technologiemi nedisponují, jenže v ČR je i díky legislativě Ministerstva životního prostředí (MŽP) většina ČOV moderními technologiemi vybavena, a navíc se podle zákona musí kaly stejně před aplikací do půdy upravovat tak, aby ke kontaminaci nedocházelo. Jinými slovy, úvahy o zákazu nebo omezení aplikace kalů do půdy v praxi zhoršují a zhorší stav naší krajiny. Druhou iniciativou – také z dílny MŽP, je mediálně hojně podporovaný dotační program Dešťovka. Ten ovšem zdaleka nepředstavuje jen projekt, který přispívá k šetření s vodou, ale také program, který může především ohrozit zdraví lidí v případě, že se voda jímaná z okapů nebo ze studní smísí s vodou z veřejných vodovodů tím, že pro využití dešťovky například na splachování toalet musí přívod této vody napojit na veřejnou vodovodní nebo kanalizační síť. K takovému propojování již dnes běžně dochází, aniž by ovšem byly součástí napojení ventily se zpětnou klapkou, které uvedené riziko minimalizují. Nyní tak půjde prostřednictvím Dešťovky o státem podporovaný proces, který příslušné riziko ještě zvýší. O tom, co může ve veřejném vodovodu způsobit dešťová voda zadržovaná třeba i několik měsíců pod okapem či ve studni a kontaminovaná množstvím ve vodě žijících organismů a baktérií poté, co se do veřejného vodovodu dostane, nemají patrně autoři příslušného programu ani tušení. Samozřejmě lze ale také dodat, že pokud se voda ze studně či ze sudu pod okapem použije jen k zalévání zahrádek, je to úplně v pořádku. Jenže MŽP nabádá občany i k využití takové vody jako vody odpadní, a to je už úplně jiný příběh…

Dost ale o vodě, v průběhu uplynulého týdne se staly i jiné věci. Zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR a Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR podepsali v úterý Podnikatelskou chartu s cílem společně usilovat o zlepšení podmínek pro malé a střední podnikatele v ČR a „společně se vzepřít všem krokům, které vedou k postupné devastaci krajiny a života na venkově a útlumu malého, především rodinného podnikání, zániku venkovských hospod, malých krámků a živností“. Dlužno dodat, že aktivizace cechovních organizací zásadně se podílejících na životě na venkově (rozvoji venkova) je naprosto žádoucí a logická za situace, kdy současná vládní reprezentace považuje drobné a střední podnikatele už téměř obdobně, jako za socialismu, za zloděje, podvodníky a nepřátele dělnické třídy a občas nevědomky, občas ale zcela cíleně tento střední stav svými zákony, vyhláškami a evidencemi likviduje.

Obvyklým tématem na počátku sezóny sklizně ovoce a zeleniny v našich krajích je cena těchto komodit pro spotřebitele. Letos se většinou téma neslo na vlně téměř až katastrofických vizí o velkém zdražení, neboť úrodu mnohých komodit postihla nepřízeň počasí v podobě „neočekávaných mrazů“. O tom, že zima se i v jarních měsících do ČR pravidelně vrací a mrazy tak nejsou žádným překvapením, jsem psal už minule. Nyní ale ještě dodávám, že by bylo žádoucí uvědomit si, že na ceny zeleniny a ovoce na našem trhu nemají (bohužel) naši pěstitelé téměř žádný vliv, a na ceny nemá vliv ani sezonní případná neúroda nebo naopak nadúroda ovoce a zeleniny v ČR. To proto, že v produkci těchto komodit je ČR soběstačná zhruba z 30 až 40 procent (podle druhu), a ceny na našem trhu tak vycházejí z cen na evropském trhu. Pokud tak chce někdo prognózovat v této oblasti vývoj cen u nás, musí se především poohlížet po trendech cenového vývoje třeba v Německu a obecně v EU, což je ovšem většinou nad síly zdejších prognostiků. To ale vypovídá ještě o něčem jiném – totiž, že značná část obyvatel ČR, a to bohužel i z řad těch teoreticky „osvícenějších“, vnímá stále jakousi virtuální izolovanost naší země od okolního světa, což je značně rizikové. Nejen totiž v cenotvorbě potravin, ale i v řadě důležitějších oblastí se nás týká dění v zahraničí mnohem významněji, než si to mnoho lidí uvědomuje. Jinými slovy – před problémy za hranicemi naší země nelze strkat hlavu do písku a myslet si, že se nás to netýká…

Petr Havel