Slavnostní akci zahájil Pavel Moulis, který v úvodu přivítal všechny hosty, mj. Josefa Bernarda, hejtmana Plzeňského kraje, Zdeňka Hazdru, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, Tomáše Douchu z ÚZEI, Petra Hodana a Františka Janka i s jejich kolegy z ASZ Plzeňsko a Plzeň-sever, Milana Fialu, kastelána zámku Nebílovy a další přítomné hosty, jichž se sešlo více než padesát.
Českým sedlákům se dostalo minimální podpory
Hejtman se ve svém příspěvku zamýšlel nad promarněnými možnostmi. Po roce 1989 byla šance znovu vytvořit svobodně smýšlející sociální skupinu sedláků, dostalo se jim však minimální podpory a české zemědělství tak ovládly zaběhnuté velké podniky. Ty se zaměřují především na obiloviny, řepku a kukuřici a nemají zájem produkovat zdravé potraviny. Západoevropské státy mají nastavený jiný vývojový trend a usilují o koncepci multifunkčního zemědělství. Podobný jev je možné spatřit i na Farmě Moulisových, která přináší do obce zaměstnanost, stará se o krajinu a o její kulturní ráz, nejsou jí cizí ani kvalitní potraviny.
Nesvoboda a strašák jménem kolektivizace
Jménem Asociace pozdravil všechny přítomné předseda ASZ Plzeňsko Petr Hodan, jež pochází ze Soběkur u Přeštic a pamatuje represe z první poloviny padesátých let. Z jeho rodné obce bylo od roku 1949 do roku 1955 vystěhováno osm selských rodin. Slovy lze jen těžko vyjádřit hrůzu, která tehdy všechny hospodáře obcházela. Sháněly se kartónové krabice a balilo se do nich nádobí i osobní prádlo. Volně se nechávalo jen to nejnutnější, aby bylo možné vše potřebné rychle naložit pro případ, že by v některém z příštích dnů dorazil stěhovací výměr. Velmi časté neohlášené prohlídky statku včetně obytného domu za přítomnosti SNB, neúměrně vysoké povinné dodávky státu (kontingenty), vysoké pokuty za jejich neplnění i veřejné „lidové soudy“ spojené s tresty odnětí svobody, zesměšňování a karikatury v novinách i časopisech, to vše vzpomínanou hrůzu a beznaděj jen umocňovalo.
„Tuto dobu a její devastující účinek na lidské vztahy je nutné připomínat už proto, že i dnes u nezanedbatelné části lidí existuje snaha toto období zlehčovat,“ uvedl Petr Hodan. Připomeňme si např. různé „brožury“ vydávané u příležitosti padesátého či šedesátého výročí založení toho či jiného JZD, v nichž se kolektivizace vykresluje jako sice pro někoho trochu méně příjemné období, občas i s drobnými excesy, ale v zásadě jednoznačně správné rozhodnutí, které zemědělce zbavilo starostí, dřiny a zachránilo národní hospodářství. Vůči tomuto deformovanému výkladu je třeba se důrazně bránit.
20 000 lidí muselo opustit rodné vesnice
Jako jednu z nejsmutnějších etap českých novodobých dějin označil kolektivizaci Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, který se na výstavě podílí, stejně jako organizace Post Bellum či Ivo Hucl ze Šťáhlavic. Násilný státní zásah do života sedláků se netýkal jen velkých statků, ale všech, kteří hospodařili na soukromé půdě. Odhaduje se, že v rámci „Akce Kulak“ muselo své rodné vesnice a grunty opustit přibližně dvacet tisíc lidí, kteří byli donuceni přestěhovat se do jiných regionů. Jména třetiny vystěhovaných rodin, která se v archivech podařilo dohledat, jsou na výstavě zveřejněna.
Ředitel připomněl i to, co připravilo cestu k násilnému kradení majetku zemědělců. Po válce v roce 1945 byla zakázána Agrární strana. Rozhodnutí o jejím zrušení nevzešlo jen od komunistů, podpořily ho i demokratické strany - socialisté, lidovci či sociální demokraté. Myslely si totiž, že hlasy agrárníků získají ve svůj prospěch. Tato kalkulace se jim později vymstila. Získali je, vlivem sladkých slibů o zachování soukromého zemědělství a uskutečnění nové pozemkové reformy přídělem půdy od statků nad 50 hektarů, právě komunisté. K vystřízlivění došlo až po roce 1948, kdy bylo najednou všechno jinak, včetně „pravdy“.
Hrůzy padesátých let musí být neustále připomínány
Připomenutí těžké doby kolektivizace formou výstavy, pořádání workshopů, v nichž účinkují mladí lidé jako herci - přímí účastníci této těžké doby, propagační akce, tiskoviny a mnoho dalšího jsou jednou z náplní činnosti organizace Post Bellum. Toto konání je velmi záslužné, neboť všem přibližuje absolutní bezpráví a ponižování sedláků v padesátých letech. Ohlasy návštěvníků workshopů jsou velice pozitivní. Přejeme, aby se jí připomínání oněch hrůz i nadále dařilo. Jedině tak snad nebudou muset naši potomci znovu prožít něco tak obludného, jako byla kolektivizace.
Pavel Pouba, místopředseda ASZ Plzeňsko
Po skončení výstavy na Farmě Moulisových v Milíně poputuje expozice na sever Plzeňska do Pivovaru Chříč (http://www.pivovarchric.cz/), kde bude umístěna od 4. července do 3. září 2017.
