To mimo jiné znamená, že se opět zvýší podpora podnikům typu AGROFERT a v uvedeném trendu lze zejména hledat příčiny růstů příjmů takových firem, které v poslední době tak často rozebírají tuzemská média. Tedy - „těžba“ dotací velkými zemědělci bude v závěru letošního a v průběhu příštího roku neztenčenou měrou pokračovat. Jak už jsem přitom nesčetněkrát konstatoval, zrovna jednotná platba na plochu v podání naší zemědělské politiky není zrovna tím nástrojem, který by pomáhal zlepšit stav naší krajiny a podporoval cíleně zvýšení přidané hodnoty vytvářené v zemědělské prvovýrobě, což by ovšem naše zemědělství potřebovalo.
Co ovšem spotřebitelé a naše média zavnímali, byly vysoké ceny másla. Ministerstvo zemědělství operativně přispěchalo s nápadem důvody růstu cen analyzovat, jenže tak trochu není co. Je totiž skutečností, a tentokrát je třeba konstatovat, že se takové (a správné) odůvodnění veřejně konstatovalo, že na trhu klesá nabídka mléčného tuku, což právě zvedá cenu másla. Pokles nabídky mléčného tuku je přitom důsledkem veskrze pozitivního trendu - totiž, že značná část spotřebitelů zavrhla (konečně!) konzumaci odstředěných mlék (onu „obarvenou vodu bez tuku“), nízkotučné sýry (která díky absenci mléčného tuku nemají plnohodnotnou chuť) a další „light“ mlékárenské produkty, o jejichž prospěšnosti přesvědčovali spotřebitele řadu let spasitelé lidstva (většinou spasitelky), kteří poukazovali na negativa konzumace másla a živočišných tuků obecně. Skutečnost, že máslo bylo vzato i na základě vědy a výzkumu na milost, stejně jako vícetučné mlékárenské výrobky, je nepochybně jistým návratem ke kořenům a k vyváženému, a tedy správnému stravování. Hurá!. Z obdobné kategorie je i verdikt nejvyššího unijního soudu, podle kterého se nesmí výrobky nevyráběné z mléka označovat jako „mléko“, „jogurt“, „sýr“ či právě „máslo“. Jde o přelomový soudní výrok, který v praxi říká, že veganská a vegetariánská strava nemůže být označována názvy produktů, které pocházejí ze živočišné suroviny - a to je dobře. Jde totiž o docela systémové klamání spotřebitele založené na tom, že je pro výrobce a konzumenty vegetariánské stravy výhodné operovat názvy produktů, které jsou všeobecně známé, ale jinak se od nich v každém směru distancovat, což je veskrze pokrytecké.
I když se skutečný akt odehrál již na konci předchozího týdne, veřejnost se o něm dozvěděla teprve počátkem týdne současného - totiž o novele zákona o rozpočtovém určení daní (RUD), která zvýšila podíl na vybrané dani z přidané hodnoty ve prospěch obcí (a tedy na úkor měst), což má obcím přinést ročně navíc 8,5 miliardy korun. Nutno konstatovat, že je to po delší době opravdu správný krok ve prospěch venkova a malých obcí, a co je ještě cennější, že se na něm shodli politici napříč celým politickým spektrem. Rozhodně je to opatření, které je mnohem více systémové, než projekty postavené na dalším přerozdělování peněz prostřednictvím různých dotačních programů, jak si to představuje stávající vláda. Ilustrativní na tom všem je skutečnost, že návrh na změnu RUD nepocházel ani od vlády, ani od zákonodárců, ale od Libereckého kraje…
Po trochu delší než obvyklé době se začalo zase více mluvit o plánech na výstavbu přehrady v Nových Heřminovech, především proto, že tamním obyvatelům přijel počátkem týdne nabídnout další finanční úplatek za souhlas s výstavbou ministr Marian Jurečka. Skutečnost, že se ministr osobně angažoval v této věci, je v zásadě pozitivní, k celé kauze je ale třeba uvést, že doba pro diskusi o různých variantách řešení už dávno uplynula, včetně zhodnocení takzvané „Čermákovy analýzy“ z roku 2005, která stavbu přehrady zpochybňovala. Vedení Heřmínov přitom tvrdí, že tato studie nebyla nikdy zpochybněna, to ale není pravda - byla zpochybněna opakovaně, dokonce samotným ministerstvem životního prostředí hned v následujícím roce 2006, a úmysl vystavět v lokalitě přehrady potvrdila čtyři vládní rozhodnutí (2006, 2007, 2008 a 2014). Jinými slovy, na zastavení výstavby přehrady je už nyní pozdě, a veškeré obstrukce stávajícího vedení obce lze tak klasifikovat jako vydírání s cílem vytřískat na kompenzacích za přehradu co nejvíce peněz. Na úkor všech obyvatel ČR - tedy daňových poplatníků. Nejsem si proto tak zcela jist, zda je taktické na stupňující se požadavky přistupovat, protože se tím vytváří vyděračský precedent pro další kauzy tohoto typu, které, i přes nedávnou inovaci procesů EIE (posuzování vlivu staveb na životní prostředí) budou stále četnější. Systémovým řešením je v tomto případě zásadní revize stavebního zákona, to se však již do konce tohoto volebního období nestihne, i když by to bylo žádoucí. Na druhou stranu - veškeré zákonodárné iniciativy současné vládní garnitury jsou na základě dosavadních zkušeností s nimi hodně rizikové, neboť hlavní společnou jejich linií je posilování role státu nad svými občany, takže by bylo (doufejme) mnohem lepší, kdyby se potřebné transformace stavebního zákona ujal raději někdo jiný, doufejme osvícenější a liberálnější.
Petr Havel