Jednou ze zdánlivě „nepodstatných“ oblastí v krizí zmítané myslivosti, kterou v posledních 27 letech vlastně nikdo neřešil - a která se velice úzce vztahuje k zemědělství, je oblast zákonných povinností zemědělských subjektů v odvětví myslivosti – a to, při realizaci některých zemědělských prací. A protože dle stávajícího zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění předpisů později (dále jen „zákon“) jde o zákonné povinnosti, na něž se vztahují dosti citelné sankce, neměl by tuto oblast žádný zemědělský subjekt podceňovat, ale měl by o ní co nejvíce vědět (tzn., veškeré relevantní informace; jasnou představu o této problematice i o všech problémech a nebezpečích, které hrozí). Některé zemědělské subjekty (i kolegové z ASZ ČR) někdy vznáší námitky, že oni to v regionu řeší bez ohledu na zákon či, že mé informace, analýzy či případné rady jsou moc obsáhlé a složité – ale to je dáno jen tím, že i tato problematika (pokud je řešena odborně) je obsáhlá a složitá. Takže – tento materiál může číst jen ten, kdo má zájem o relevantní informace či odborné rady z této oblasti.
Úvod
V úvodu je třeba zdůraznit, že celou situaci v této oblasti „zákonných povinností zemědělských subjektů“ (v ust. § 10 zákona) velice zhoršila současná „mediální kampaň,“ která je zaměřena na ochranu zvěře v průběhu sečení pícnin. Tato kampaň je spojena s aktivitami portálu „senosec.czu.cz“ (zaměřen na ochranu zvěře v průběhu kosení pícnin), který byl vytvořen na Provozně ekonomické fakultě (proč se právě zde řeší myslivost?) České zemědělské univerzity v Praze. Se vší úctou k akademické půdě je třeba konstatovat, že amatérský obsah i zaměření tohoto portálu skutečně nesnese žádné přísnější odborné měřítko (např., neodborné užívání základních pojmů či značné neznalosti právních předpisů na úseku myslivosti aj.). Problémem tohoto „na venek líbivého“ (pro laickou veřejnost) projektu je, že se s ním autoři protlačili do médií a velice aktivně zásobují (možná neúmyslně) občany i státní instituce celým spektrem polopravd, výzev a neodborných či zavádějících informací. Přitom podobné „rady“ mohou zemědělským a mysliveckým subjektům přinést vážné problémy (např. výzvou, že zemědělské subjekty mohou jeho prostřednictvím splnit svou zákonnou oznamovací povinnost, tedy - oznámit uživateli příslušné honitby místo a čas kosení pícnin).
Pragmatické hodnocení stávající situace v této odborné oblasti
Historicky byla oblast „ochrany zvěře před vysečením“ záležitostí sedláků a uživatelů honiteb; kdy se někteří myslivci (často v součinnosti s některými sedláky) snažili realizovat kroky k záchraně zvěře; ale vždy šlo o kroky realizované v rámci možností; protože myslivci i sedláci věděli, že i sebevětší snahy v této oblasti nemohou mít nikdy 100% účinek (takže vždy šlo o minimalizaci ztrát).
Trvalé travní porosty či porosty pícnin na orné půdě v jarním období prostě neodolatelně lákají mnohé druhy zvěře i volně žijících živočichů. Dalším faktem je, že období kosení pícnin se kryje s obdobím kladení mláďat u srnčí zvěře, kdy jsou malá srnčata v porostech pícnin dobře ukryta a je velký problém je odtud vyhnat. To ostatně zemědělci i myslivci dobře ví.
V knize „Krásy myslivosti“, byl na obrázku starý „Zetor“ se sklopenou žací lištou, a před ní tyč s navěšenými řetězy, jejichž pohyb po trávě před lištou měl zajistit vyplašení zalehlé zvěře. Píši o tom proto, že to byl před desítkami let první skutečný „plašič zvěře“, který byl zároveň tím posledním plošně užívaným „plašičem zvěře“ v myslivosti (tím nechci polemizovat o stávajících elektronických „plašičích zvěře“ či různých repelentech, které prý zvěř „zaručeně odpudí“).
Ústřední orgán státní správy myslivosti (lesničtí úředníci na MZe), řada členů akademické obce, různí ekologičtí a ochranářští nadšenci-dobrovolní zachránci zvěře - podílející se na aktivitách uvedeného portálu – to jsou většinou občané měst i se svými trochu naivními a neodbornými představami o tom, jak to v té krajině, v zemědělství a myslivosti vlastně funguje. Je jasné, že laické veřejnosti se tato kampaň líbí - a všichni by chtěli pomáhat zachraňovat; zatímco odborníci nad tím vrtí hlavami. Tito „zachránci zvěře“ žijí v představě, že se v sobotu dopoledne sejdou u loučky, která se bude sekat, tam vytvoří rojnici - a procházejíce travními porosty budou nacházet malá srnčátka, která budou odnášet do bezpečí křovin a travin na okrajích louky. Nebo budou procházet pokosená pole a vyhledávat a dokumentovat usmrcenou zvěř (s cílem zjistit viníka a předat jej spravedlnosti).
Ale realita je skutečně trochu jiná!
Průměrná výměra honitby v ČR je cca 1.300 ha honebních pozemků. Na území ČR je několik set tisíc hektarů trvalých travních porostů (TTP) či pícnin „na orné“. V některých honitbách tak může být i několik set hektarů ploch na produkci pícnin.
Kosení pícnin a další navazující náročné činnosti musí zemědělský subjekt zrealizovat v co nejkratším časovém horizontu (kde nelze otálet); do toho mu zákon ukládá, že musí přesně naplánovat tyto práce a předem oznámit uživateli honitby přesné místo a čas jejich realizací (jako by se nejednalo o přírodu, ale fabriku, kde se dá takto plánovat). Autoři tohoto portálu (včetně autorů zákona) prostě nechápou, že před realizací kosení pícnin či v průběhu těchto náročných sklizňových prací může začít pršet – a vše se hned zastaví, nikdo neví, kdy se zase začne pracovat a vše se musí operativně přeorganizovat a přesouvat. A sedlák skutečně nemá čas a možnosti z hodiny na hodinu shánět uživatele honitby a oznamovat mu, že už za 2 hodiny začíná znovu sekat; a kdy ani onen uživatel honitby není schopen tak rychle reagovat a sehnat lidi a psy - a pak v krátkém čase zajistit znovu prohledání všech porostů připravených k seči. A prohledávat porosty pícnin den či dva před sečí nemá žádný velký smysl, protože zvěř se tam v noci zase vrací.
// Z osobní letošní zkušenosti. Srna vyskočí 20 m před sekajícím traktorem. Jdeme za místo zálehu a vyženeme 2 srnčata na posekanou část. Srnčata stojí a jak se traktor pohne, ihned se vracejí „do bezpečí stojícího porostu jetelorávy, kde klidně zalehnou. Takže záchranářské teorie nejsou praxe.//
A na druhé straně této problematiky je myslivecký uživatel honitby (který má činit zákonná opatření na záchranu zvěře), kde má sice povolenky k lovu 20 myslivců, ale část z nich normálně pracuje v zaměstnáních, a nemůže si vzít několik pracovních dnů dovolenou na „senoseč“; mnozí myslivci jsou v důchodovém věku (s různými neduhy) - a není moc pravděpodobné, aby někde celé hodiny či dny „pobíhali“ v hustých 60 cm vysokých porostech pícnin a „hledali“ zvěř (protože při dnešních výkonech sklizňové techniky se porosty pícnin musí prohledat rychle); navíc je jasné, že jakákoliv rojnice myslivců či dobrovolníků je bez kvalitních psů skoro na nic. A v každé honitbě mají - a v souladu se zákonem užívají- okolo 5 psů vhodných na tuto činnost; takže je otázka, kolik hektarů těchto náročných porostů-terénů je schopno těchto 5 psů rychle a kvalitně prohledat (jsou to „jen“ psi a ne stroje). Dále je faktem, že složitě a náročně vyhnaná zvěř z porostů pícnin se do nich obratem tvrdohlavě vrací. A nemluvě o tom, že nikdo nespecifikuje, co přesně se má při záchranných pracích udělat s nalezenými malými srnčaty (v kampaních v TV nabádají, odnášet je do záchranných stanic!!).
Další stranou této problematiky je stát, který roky nechápe (či chápat nechce), že zvěř není vlastnictvím ani zemědělců, ani uživatelů honiteb, ale dle ust. § 2 zákona je „přírodním bohatstvím“. Bylo by tedy logické, aby se i stát spolupodílel na těchto náročných záchranných akcích (které zákonem nařizuje) - zaměřených na ochranu „jeho“ přírodního bohatství. Ale místo rozumné pomoci „vykutálený“ stát (či jeho lesničtí úředníci) zakotví do zákona neodborné, nesmyslné či v praxi nerealizovatelné povinnosti – a sám nic nedělá - a jen nad hlavami sedláků a myslivců pokrytecky „práská bičem“ stotisícových zákonných sankcí!
Nejlepší by bylo, aby zákonodárci-poslanci PSP ČR, ministerští úředníci, akademická obec a uvedené záchranářská subjekty (s dětskými představami o záchraně zvěře) někdy došli do provozu - poradit sedlákům, jak mají správně koordinovat senoseč – s hlášením myslivcům – a s ochranou zvěře; ukázat v praxi myslivcům, jak mají se 3-5 psy během několika hodin před kosením prohledat desítky (či stovky) hektarů TTP, vojtěšky či jetelotráv na orné v jejich honitbě; a hlavně by měli sami ukázat, jak se mají na několika desítkách hektarů vojtěšky či jetelotrávy správně hledat zalehlá srnčata či další zvěř (a to všechno tak, aby sedlákovi „nepodupali“ či „nepojezdili“ porosty pícnin tak, že bude problém je řádně pokosit). Ono se to ze zákonodárných či exekutivních úřadů z Prahy směrem k regionům hezky nařizuje či z univerzit hezky moudře radí!
Základní fakta v této věci
Neustále zdůrazňuji, že každý pragmaticky uvažující zemědělský a myslivecký subjekt (bez ohledu na amatérské-neodborné rady a představy portálu ČZU) by dnes měl ve vlastním zájmu vycházet pouze ze znění stávajícího zákona, v němž je v ust. § 10 (Povinnosti vlastníků domácích a hospodářských zvířat a vlastníků pozemků) v odst. (3) uvedeno:
„K zabránění škodám působeným na zvěři při obhospodařování honebních pozemků jsou povinni:
a) vlastníci, popřípadě nájemci honebních pozemků oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době, kosení pícnin a použití chemických přípravků na ochranu rostlin;
b) provozovatelé mechanizačních prostředků na kosení pícnin používat účinných plašičů zvěře, a pokud je to možné, provádět sklizňové práce tak, aby zvěř byla vytlačována od středu sklízeného pozemku k jeho okraji“;
Takže zákonnou povinností hospodařících zemědělských subjektů dle tohoto ustanovení je:
oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění zemědělských prací v noční době;
oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění kosení pícnin;
oznámit s předstihem uživateli honitby dobu a místo použití chemických přípravků na ochranu rostlin;
používat při kosení pícnin účinných plašičů zvěře;
a pokud je to možné, provádět sklizňové práce tak, aby zvěř byla vytlačována od středu sklízeného pozemku k jeho okraji.
Takže pozor! Zákonná oznamovací povinnost sedláka se nevztahuje jen kosení pícnin, ale i práce v noční době (tento pojem není jasně specifikován – co je to noční doba) - a také použití chemických přípravků na ochranu rostlin; včetně povinnosti používat „účinné plašiče“ a sekat od středu ke kraji sklízeného pozemku.
//Pozn. Navíc dle tohoto „chytrého“ zákona je povinen oznamovat - vlastník či nájemce honebního pozemku? Jasně by mělo být uvedeno, že by to měla vždy být vždy povinnost pouze „zemědělského uživatele honebního pozemku“ – tedy toho, kdo na pozemku zemědělsky hospodaří! Zákonodárci či MZe dále nikdy nevysvětlili pitomost, proč má sedlák hlásit právě myslivcům, že jde realizovat třeba postřik obilnin či řepky?? A jaké záchranné kroky vůči zvěři bude při postřiku uživatel honitby činit?//
Pak jsou zde povinnosti mysliveckých uživatelů honiteb
Ust. § 11, odst. 2): “Uživatelé honiteb jsou povinni provést po oznámení vlastníků, popřípadě nájemců honebních pozemků podle § 10 odst. 3 písm. a) potřebná opatření k záchraně zvěře“.
Z tohoto ustanovení zákona vyplývá, že uživatelé honiteb jsou povinni provést potřebná opatření - ale až potom, co jim zemědělský subjekt s předstihem oznámí dobu a místo kosení pícnin (či další práce!
Pokud tedy zemědělský subjekt s předstihem a prokazatelně (např. písemně) oznámí uživateli honitby (v níž hospodaří) kosení pícnin – tak je odpovědnost za terénní záchranu zvěře na straně uživatele honitby; pokud však zemědělec termín a místo kosení pícnin s předstihem a prokazatelně nenahlásí, tak je odpovědnost za „vysečenou či jinak postiženou zvěř“ na jeho straně.
Každý kdo chce v procesu senoseče něco konat, si musí být vědom i toho, že vedle výše uvedeného ust. § 10 zákona existují i ust. § 63 (přestupky) a ust. § 64 (pokuty) v nichž jsou zakotveny sankce za porušení některých ustanovení v § 10 zákona.
/ Viz. § 63 Přestupky Přestupky (1) Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu: a) až do výše 10 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 9 odst. 1, § 10 odst. 2 nebo 3 nebo uložené podle § 9 odst. 3,
§ 64 Pokuty Pokuty (1) Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 40 000 Kč právnické osobě, která nesplní nebo poruší povinnosti uvedené v § 5 odst. 2, § 7 odst. 1 nebo 2, § 9 odst. 1 nebo 2, § 10 a § 32 odst. 3, 4 nebo 5.//
Takže každý rozumný zemědělský subjekt by měl ve svém vlastním zájmu splnit tuto svou „oznamovací“ povinnost přímo vůči příslušnému uživateli honitby a nespoléhat se na to, že to za něj provede nějaký univerzitní portál!
V této problematice byly doposud zainteresovány pouze dva subjekty (tedy zemědělec a uživatel příslušné honitby) - a ty se buď nějak dohodly či se nedohodly, ale v podstatě se nic moc nedělo; někdy se udělala nějaká ochranná opatření - a často se nic neudělalo a došlo k vysečení zvěře. A řada uživatelů honiteb pak rozhořčeně upozorňovala na to, kolik jim ti nezodpovědní a zlí sedláci „vysekali srnčat“; a často si stěžovali hlavně ti, kteří ve věci zákonem nařízené ochrany zvěře „nehnuli ani prstem“! I tak to většinou končilo bez správních řízení a udělování sankcí. Dnes se ale situace zásadně změnila – a to onou halasnou mediální kampaní (portálu senosec.czu.cz), která do toho složitého a náročného problému „zatáhla“ další aktivní subjekty (občany-dobrovolníky; ochránce přírody, zvěře a čehokoliv; idealisticko-teoreticky uvažující akademickou obec aj.). Tím tato problematika přestala být problematikou sedláků a myslivců, ale stala se problematikou veřejnou!
Takže teď jsou ve velmi vážném ohrožení oba terénní subjekty – jak hospodařící sedláci, tak i myslivečtí uživatelé honiteb. Díky kampani tak budou různí nově zainteresovaní občané-ochránci zvěře prohlížet a kontrolovat pozemky, na nichž byly koseny pícniny; a tam mohou najít usmrcenou zvěř i další volně žijících živočichů. A pak dají oficiální podněty na příslušné správní orgány – a správní orgány musejí neprodleně konat – a zahájí správní řízení.
A jako první budou kontaktovat příslušný zemědělský subjekt s tím, zda před kosením pícnin splnil svou zákonnou oznamovací povinnost; pokud tuto povinnost nesplnil, tak uloží sankci. A uživatel honitby bude z obliga, a bude konstatovat, že on nic o kosení pícnin nevěděl - a zdůrazní, že on má činit opatření na ochranu zvěře až po oznámení termínu a místa kosení pícnin zemědělským subjektem. Pokud správní orgán zjistí, že zemědělský subjekt má písemný doklad o tom, že v souladu se zákonem v předstihu uživatele honitby o termínu a místu kosení pícnin (či dalších činnostech) informoval, pak nese plnou odpovědnost příslušný uživatel honitby (tedy, pokud se mu správní orgán prokáže, že nečinil opatření k záchraně zvěře; což je ale skoro nemožné).
Pokud si ale oba zainteresované subjekty (zemědělci i uživatelé honiteb) prokazatelně splní své zákonné povinnosti (a budou to moci správnímu orgánu relevantně prokázat), pak za vysečení zvěře nenese nikdo z nich zákonnou odpovědnost. Zemědělské i myslivecké subjekty by si měly uvědomit, že dnes jsou „díky státu“ v této oblasti na jedné (staré a nefunkční) lodi a měli by ve vlastním zájmu spolupracovat (a musí si uvědomit, že nově zainteresovaní občané-dobrovolníci-zachránci ve svém „svatém nadšení“ nebudou šetřit či litovat ani jednu stranu – a budou trvat na exemplárním potrestání). A stát se v myslivosti takto pokrytecky chová už desítky let. Stát zákonem deklaruje, že zvěř je „přírodní bohatství“(jeho) – a zároveň hodí veškeré finančně a časově náročné povinnosti na bedra myslivců a sedláků – a starejte se; a „odmění“ je tím, že jim za neplnění povinností nandá i drakonické sankce. Navíc stát celou „záchrannou“ problematiku „upraví“ zákonem tak idiotsky (např., povinnost ochránit stovky hektarů během několika hodin; vágní „noční doba“; nikdy neexistující „účinný plašič zvěře“, který se má používat aj.), že je celý tento proces v praxi prakticky nerealizovatelný!!
Z obecného pohledu může být bezpečný postup obou zainteresovaných subjektů následující:
každý zemědělský subjekt v ČR, který bude realizovat kosení pícnin (či další v zákonu uvedené činnosti) v souladu se zákonem o myslivosti (dle ust. § 10, odst. 3/ písm. a/): „oznámí s předstihem uživateli honitby dobu a místo provádění kosení pícnin (ale i dalších prací)“;
// pozn. pokud je v zákonu povinnost zemědělce oznamovat uživateli honitby dobu a místo kosení pícnin (či dalších uvedených prací), pak musí zemědělský subjekt nahlásit kosení každého celku, kde musí jasně lokalizovat kosený porost i přesnou dobu kosení; tak, aby uživatel honitby věděl, kde a kdy se bude kosit – a kde má činit opatření k záchraně; faktem je, když myslivecký uživatel honitby nenahlásí zemědělskému subjektu místo a termín realizace opatření na záchranu zvěře, tak mu nikdo nedokáže, zda opatření na záchranu zvěře vůbec realizoval.//
„oznámení“ by měl zemědělský subjekt provést písemnou formou a předat jej (či zaslat doporučenou zásilkou) statutárnímu zástupci uživatele honitby – a nechat si potvrdit kopii oznámení; tím splnil zemědělský subjekt svou zákonnou povinnost (samozřejmě, když ještě použije „účinné plašiče zvěře“); a tím se „míč zodpovědnosti“ dostane „na polovinu hřiště“ příslušného uživatele honitby;
//Pozn.; jen na okraj - já opravdu nevím, co si zákonodárci či správní úředníci představují pod zákonným pojmem „účinný plašič zvěře“; podle mě to je takový zemědělsko-myslivecký „Jára Cimrman“, o kterém každý mluví, všichni ho znají, ale ve skutečnosti ho nikdo nikdy neviděl; //
ale i uživatel honitby by měl připravit plán záchranných opatření (v rámci reálných možností) – a písemně jej předat příslušnému zemědělskému subjektu; který by měl mít možnost si zkontrolovat, zda uživatel honitby skutečně alespoň nějaká opatření na ochranu zvěře učinil (kdy i mnozí sedláci mají zájem na tom, aby nedocházelo k vysečení zvěře);
a je jasné, že i přes realizaci veškerých reálných opatření sedláků i myslivců k nějakému vysečení zvěře prostě dojde a ochránci zvěře mohou po kosení pícnin vždy „něco“ najít;
celý význam této mnou navržené „administrativní operace“ spočívá v tom, že tím budou mít oba zainteresované subjekty (sedláci i myslivci) relevantní doklady o tom, že splnily své zákonné povinnosti; a tím se vyhnou sankcím i pokutám či případným dalším problémům.
Nebezpečí případných sankcí pro fyzické osoby (zemědělce-myslivce i uživatele honiteb)
Vážného nebezpečí, plynoucího z udělení sankce, si musejí být vědomi především sedláci-myslivci a uživatelé honiteb-fyzické osoby; protože pravomocným uložením sankce za přestupek na úseku myslivosti, mohou nastat pro tuto fyzickou osobu dosti významné problémy (např. zemědělec-myslivec, pokud je mysliveckou stráží, přestává být bezúhonný a končí v této funkci; při spáchání přestupku na úseku myslivosti (když byla uložena pokuta dle zákona) hrozí osobám další problémy třeba s držením či získáním loveckého lístku aj.
// Poznámka. Ti, co si v médiích hrají na zemědělské experty na myslivost, vidí největší problém ministerských novelizací zákona v omezování či zákazu vstupu do honiteb (což je mimochodem v zákonu už 16 let). Z mého selsko-mysliveckého pohledu je daleko větším novelizačním problémem až neuvěřitelné rozšíření státní byrokracie, šikany a sankcí, kdy lesničtí „experti na myslivost“ z MZe (tzn., lesničtí úředníci a ministrova lesnická Myslivecká rada) ve svém stupidním návrhu novelizace zákona navrhovali, že za nenahlášení „provádění kosení pícnin“ či při nepoužití „účinného plašiče zvěře“ může správní orgán udělit „neposlušnému či zapomětlivému sedlákovi“ sankci až 200.000 Kč (dále – když myslivec zapomene v krmelci krmivo – sankce 200.000 Kč; když uživatel honitby zapomene zaslat měsíční hlášenku odlovu – sankce 200.000 Kč; aj. aj.)!! A tyto nehoráznosti v médiích odůvodnil úředník MZe ing. Žižka tím, že se v posledních letech vše valorizuje (např. důchody aj.) a zvyšují se příjmy občanů, tak je třeba „valorizovat i zákonné sankce“. Přitom se tito lesničtí úředníci z MZe celých 27 let vůbec nestarali o to, jak enormně rostou náklady na realizace státem nařizovaných mysliveckých činností v honitbách; pokud tedy stát někomu něco zákonem nařizuje (zejména pokud to souvisí s jeho „přírodním bohatstvím“), tak by se měl na financování těchto akcí spolupodílet.
Proto je třeba systematicky a tvrdě bojovat proti podobným nesmyslným novelizačním snahám lesnických byrokratů z MZe, a neústupně trvat na tvorbě nové a moderně koncipované „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“! Jen na okraj - KDU ČSL neustále deklaruje, jak miluje občany venkova, ale její ministr Jurečka tvrdošíjně prosazuje své „přihlouplé“ novelizační návrhy, které škodí sedlákům i myslivcům, děsivě posilují kompetence státu a hlavně – dělají z občanů (vlastníků a uživatelů honebních pozemků a držitelů i uživatelů honiteb) nesvéprávné a nezodpovědné idioty-zločince, které musí „moudrý“ stát (a jeho nejchytřejší úředníci) neustále vodit za ruku, trvale je kontrolovat, neustále šikanovat, nařizovat - a pak přísně sankcionovat.
Možná by bylo vhodné, aby se vážený pan předseda KDU-ČSL místo výletů na sudeťácké srazy více staral o to, co se děje (např.„zhoubné novelizační bujení“) na ministerstvech „spravovaných“ ministry jeho KDU-ČSL.//
Řešení této problematiky
I tento příklad dokazuje, jak je stávající zákon o myslivosti zastaralý, neodborný a nefunkční; a není divu, protože se jedná o 55 let starý a nereformovatelný socialistický zákon o myslivosti, který byl v roce 2001 jen lehce „upraven.“ Dnes už je zcela jasné, že stávající krizi myslivosti nevyřeší nesmyslné novelizování socialistického zákona, ale pouze moderní a odborně fundovaná „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“, která bude vycházet z moderní a kvalitní „Koncepce dlouhodobého rozvoje selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ (kdy bude vše postaveno na právech vlastníků a uživatelů půdy a na stěžejní zásadě, že myslivost v ČR je nedílnou součástí zemědělského a mysliveckého obhospodařování a ochrany krajiny; kdy by stát měl místo špiclování, nařizování, sekýrování a sankcionování – jen moudře radit a v případě potřeby pomáhat).
Třeba tak, že bude pomáhat zavádět i do této oblasti ochrany zvěře využívání nejmodernější techniky - protože teprve současná moderní technika začíná dávat oblasti ochrany zvěře naději na efektivní a účinné řešení těchto dlouhodobých problémů (třeba ochrany zvěře před vysečením).
Jen pro ilustraci – mé řešení toto problematiky na pozemcích naší farmy (a honitby). Už několik let jsme odzkoušeli možnosti využití dronů v myslivosti i zemědělství - a výsledky jsou velice nadějné (děláme to i proto, že „díky“ obrovské sousední státní honitbě s mnohonásobně přemnoženými populacemi spárkaté zvěře máme ročně poškozeno či zničeno 50-100 ha obilovin). Proto i příští rok plánujeme - pokračovat s dalším odzkušováním dvou základních moderních metod ochrany zvěře před vysečením.
První metodou (Vojtěchovská metoda I.) - je prohledávání porostů pícnin ráno před kosením a následné vyhánění zvěře:
a to vyhledávat zvěř buď pomocí přímo řízeného dronu a na místě reagovat (na menší plochy);
nebo vyhledávat zvěř ráno před sečí velkých ploch pomocí naprogramovaného (GPS) samostatně a dálkově létajícího dronu či většího delta-křídla s kvalitní termokamerou (který předá výsledky do centra, kde jsou vyhodnoceny - a následně se jede na místa se zjištěnou zvěří, na nichž se zvěř vyhledá pomocí menšího přímo řízeného dronu – a zvěř se vyžene).
Druhou metodou (Vojtěchovská metoda II.) (příští rok ji budeme v provozu zkoušet) - je systém, kdy je dron s termokamerou „elektronicky upoutaný“ před sklizňovou technikou – kdy dron poletí plynule ve vzdálenosti cca 30-50 m (dle rychlosti sklízecí techniky) a ve výšce 10-15m nad terénem; kdy výraznější zdroj tepla v porostu pícnin na obrazovce bude iniciovat vyslání akustického signálu obsluze - a obsluha (či někdo jiný-myslivec) může zvěře vyhnat.
Je potěšitelné, že se na řadě míst činí obdobné pokusy s využitím této techniky v zemědělství.
Po odzkoušení moderních dronů (či delta-křídel) s termokamerou či klasickou kamerou jsem přesvědčen o tom, že tato technika bude v budoucnu na 100% sloužit jak mysliveckým uživatelům honiteb, tak i zemědělcům k celé řadě důležitých aktivit (např., monitoring krajiny; monitoring a sčítání zvěře; monitoring porostů zemědělských plodin; ochrana zvěře před nelegálním lovem; monitoring škodlivých činností na zemědělských pozemcích; monitoring škod působených zvěří aj.). A pevně věřím, že nejen mladí sedláci i myslivci budou s touto technikou rádi a úspěšně pracovat.
A i v této oblasti je hlavním problém stát! Kdy „díky“ 27 let trvající „řídící a metodické“ práci lesnických úředníků z MZe (která prakticky neexistuje) je odvětví myslivosti v hluboké krizi a výrazně se mění na odvětví lovu a lovectví. Proto moderní řešení takovýchto „bohulibých“ záchranářských aktivit sedláků a myslivců tyto lesnické úředníky na MZe nezajímá - protože oni (místo prosazování radikálního snížení přemnožených populací spárkaté zvěře-zejména ve státních lesních honitbách) jsou zaneprázdněni sháněním státních dotací pro lovce zvěře, na nákupy jejich speciálních noktovizorů - pro jejich pohodlnější lov zvěře (to je baví a zajímá)!
A pokud by se snad někdo zeptal, co ve věci ochrany zvěře na zemědělských pozemcích dělá náš (státem „řízený a podporovaný“) myslivecký výzkum – můžeme konstatovat, že od roku 1995 lesničtí úředníci z MZe zlikvidovali prakticky celý fungující myslivecký výzkum a dnes už dávají státní finance především (či spíše „pouze“) na myslivecký výzkum na lesních honebních pozemcích - a nějaká myslivost či myslivecký výzkum na zemědělských honebních pozemcích – to nikoho na Sekci lesního hospodářství Mze nezajímá; a to ani lesnické úředníky, ani členy lesnické Myslivecké rady ministra Jurečky (jejíž členové-„experti“ delegovaní za nás zemědělce, dokonce veřejně tvrdí, že spárkatá zvěř v ČR není vůbec přemnožená a informace o vysokých škodách působených touto přemnoženou zvěří v zemědělství jsou nesmysly – a já prý jejich výši úmyslně nadsazuji!?!).
A tak je i tato drobná kauza z „oblasti ochrany zvěře“ dalším důkazem hluboké krize myslivosti v ČR; důkazem potvrzujícím oprávněnost mnou prosazované nezbytné reformy a modernizace celého odvětví myslivosti v ČR; a součastně potvrzením toho, proč je třeba co nejrychlejší uvést do života (mnou navrhovanou) renesanci selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR.
Ing. Libor Řehák, Ph.D., sedlák & myslivec, člen regionální ASZ Louny a prezident Asociace profesionálních myslivců ČR
Příspěvek nevyjadřuje stanovisko ASZ ČR.