Týden podle PH č. 25 - 2017 (pH týdne: 10)

Sdílejte článek
Týden podle PH č. 25 - 2017 (pH týdne: 10)

Naší zemi opět postihlo sucho, v posledních letech opakovaně, a zdá se tak, že se dlouholetá přízeň počasí k naší zemi vytrácí. Není to ale tak úplně pravda, podle statistik prší minimálně v posledních 20 letech pořád stejně (respektive roční srážkový úhrn se nemění), jenom jsou srážky intenzivnější a časové prodlevy mezi nimi delší. Hlavní příčinou současného stavu proto není zas tak úplně zásadní změna počasí, ale dlouhodobé a trestuhodné zanedbání péče o krajinu a pokračující devastace půdního fondu v naší zemi. Krajina, což už dnes papouškují všichni, nedokáže zadržovat vodu, a navíc se zvyšuje objem půdy splavené z polí díky vodní erozi a činí již 30,4 milionu tun ročně, což naopak skoro nikdo neříká a v médiích se neustále operuje s objemem přes 20 milionů tun. Reálná skutečnost je bohužel horší.

V této souvislosti je proto třeba velmi ocenit projekt Českého rozhlasu „Týden vody“, který na velmi široké ploše všech programů Českého rozhlasu poskytl prostor pro vyjádření celé řadě osobností a institucí, které se problematikou vody dlouhodobě zabývají, a který tak přispěl k nutné osvětě veřejnosti ohledně témat s vodou souvisejících. Mnozí občané se tak možná vůbec poprvé dozvěděli, jak se skutečně tvoří cena vody, jaká jsou rizika programu Dešťovka nebo že je v naší zemi nejvíce zahradních bazénů na hlavu na světě. Projekt končí v neděli 25. června, závěrečné shrnutí problematiky sucha proběhne mimo jiné v rozhovoru s Petrem Havlem v pořadu „Hovory“ na Českém rozhlasu Plus ve 22.05 hodin.

Nejen v souvislosti se suchem a vodou se objevila v uplynulém týdnu také lesní problematika, a to v dobrém i špatném světle. Za to dobré lze považovat úmysl státního podniku Lesy České republiky (LČR)  omezit možné dominantní postavení některých společností, které pro LČR  zabezpečují veřejné zakázky, a to stanovením horní hranice procenta zakázek od jedné společnosti na 20 procent. Jde o jeden z prvních pokusů omezit expanzi velkých firem, například z portfolia AGROFERTu, které, což se moc neví, podnikají i v lesním hospodářství. Naopak podezření z „cinknutých“ zakázek Lesní správy Lány spadající pod kancelář prezidenta dobrou zprávou jistě není a něco to vypovídá o tom, jak kancelář prezidenta funguje. Pikantní je, že zadržený ředitel Lesní správy Lány Miloš Balák byl v minulosti jako předseda Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství sám významným kritikem zakázek LČR, což vypovídá obecně o jednom ze současných trendů v naší společnosti, kde samozvaní spasitelé lidstva zas tak často skutečnými spasiteli nejsou. Kdo se bude v příštích dnech a týdnech pohybovat v oblasti Krušných hor, může jej překvapit z nebe se snášející bílý poprašek, ale o sníh nepůjde. Stejně jako v předchozích letech začalo totiž v oblasti vápnění lesů, a v této souvislosti snad jen poznámka, že jde o přírodní materiál, který je pro člověka zdravotně nezávadný.

Ministerstvo zemědělství rozeslalo resortním nevládním organizacím k připomínkám dokument, který popisuje pozici resortu k reformě Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, přičemž základní charakteristiku lze shrnout do postoje „na současné podobě nechceme nic měnit“. To znamená například nepřistoupit na krácení dotací velkým průmyslovým zemědělským podnikům v ČR i přesto, že v této pozici je ČR společně se Slovenskem sama a s pravděpodobností hraničící s jistotou jí nemůže obhájit. Se stejnou pravděpodobností tak může naše země přijít po roce 2020 o spoustu peněz (řádově miliardy), které bychom dost nutně potřebovali mimo jiné k tomu, abychom zlepšili stav naší krajiny a skutečně, ne jen předvolebními sliby a ad-hoc vymýšlenými programy, pomohli našemu venkovu. Pokud bychom samozřejmě potřebné programy vymysleli a před Evropou obhájili. To ale mimo jiné znamená pracovat s věrohodnými údaji a znát k tomu potřebná data. Například co se týče takzvaného „neplacení sociálního a zdravotního pojištění polskými zemědělci“, což je častý argument v ČR poukazující na nerovné podmínky v zemědělském podnikání obou zemí. Téma je to na samostatný „Týden“, skutečností ale je, že v Polsku platí zemědělci takzvanou „zemědělskou daň“, čili není pravda, že zmiňované odvody neplatí, jen se ty odvody jinak jmenují. Ještě důležitější ale je, že se výše poplatků odvíjí od plochy obdělávané půdy s tím, že větší zemědělec platí víc. Pokud bychom u nás takový systém zavedli, celkové pojistné odvody by sice klesly, ale především pro malé zemědělce, zatímco ti velcí by platili více než dnes.

Na závěr možná pro někoho nepodstatná sonda do lingvistiky a pojmů souvisejících se zemědělstvím a zejména s vodou. I to totiž vypovídá o tom, co o vodě (ne)víme, neboť nepoužíváme správně ani základní pojmy, čímž tak trochu také degradujeme vlastní jazyk. Tak například v souvislosti se závlahami se často můžeme dočíst o „kapénkové závlaze“, ačkoli jde o kapkové závlahy. Kapénky jsou viry a bakterie šířící se vzduchem při kýchání a přenášející nakažlivé nemoci. Stejně tak „čistička“ odpadních vod se správně nazývá čistírna odpadních vod, i když slovní základ i význam je v tomto případě stejný. Mluvíme-li o zemědělství, pak je často používaným spojením „pěstování“ prasat nebo skotu, ačkoli platí, že se pěstují plodiny, zatímco zvířata se chovají. Ale asi to nikoho nezajímá…..

Petr Havel

Přečteno: 431x