„Klíma, Liehm a Vaculík byli vyloučeni z komunistické strany, Pavel Kohout dostal důtku s výstrahou a s Milanem Kunderou bylo zahájeno disciplinární řízení," připomněl historik Jan Kalous, jak se komunistický režim vypořádal po sjezdu se svými nejostřejšími kritiky. Nechtěli přitom nic jiného, než přispět ke zlepšení stavu společnosti.

Chceme se zbavit nedostatků

„Jestliže my tedy poukazujeme velice otevřeně na některé nedostatky, asi nám záleží na tom, aby se společnost těch nedostatků zbavila, nikoliv aby tedy s nimi dál se producírovala před celým světem," potvrdil po památném sjezdu spisovatel Jan Procházka v rozhovoru pro Československý rozhlas.

Na sjezdu své kolegy inspiroval ke kritickým vystoupením Milan Kundera. Napětí vyvrcholilo, kdy Pavel Kohout četl dopis sovětského spisovatele Alexandra Solženicyna, který komunistické vedení chtělo řadovým členům Svazu zatajit. „Byl hodně podobný tomu, co kritizovali i naši spisovatelé: otázku cenzury, autorské licence, zásahy strany do kulturní politiky," vysvětluje historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Jeden mozek nezvládne vše

Představitelé KSČ demonstrativně opustili sál, ke spisovatelům ale ještě promluvil Ludvík Vaculík. „Pronesl slavný referát o tom, jaký je vztah občana, v tom širším filozofickém slova smyslu, a tehdejšího komunistického režimu. Upozorňoval na to, že tady je celá škála různých práv, zakotvených třeba i v Ústavě, které ale nejsou dodržovány ze strany režimu. To bylo jak píchnutí do vosího hnízda," osvětluje Kalous. Všechny tyto kritické hlasy označilo komunistické vedení za protistranické a protirežimní.

„Není možný, aby jeden člověk, jedním mozkem, který má určitou kapacitu, řídil mlékárny, čekárny, lékárny, prostě všechno," narážel spisovatel Jan Procházka na roli komunistické strany, která si uzurpovala právo rozhodovat ve společnosti o všem. Konkrétně měl na mysli jejího šéfa Antonína Novotného, který KSČ vedl už 15. rokem.

„Ta kritika režimu Antonína Novovotného postupně sílila a na konci roku byl odvolán z té nejvyšší stranické funkce," doplňuje Kalous. To už reformní proces v KSČ i celé společnosti běžel naplno. Začalo pražské jaro 1968, které udusily až tanky.

Autor: Jaroslav Skalický

Zdroj: Irozhlas.cz