Další dobrou zprávou je, že možný masivnější úhyn divočáků v naší přírodě nebude mít vliv na ceny u nás nejkonzumovanějšího vepřového masa, neboť jde – v zemědělské terminologii, o úplně jinou komoditu. Pokud se týká prevence, je třeba říci, že racionálnější řešení nabízejí na rozdíl od Státní veterinární správy myslivci, kteří vyzývají ke zvýšení odstřelů divočáků, zatímco veterináři doporučují v území s výskytem moru černou zvěř nestřílet a nekrmit. Dlužno podotknout, že jde o jeden z mála případů, kdy je možné s postojem Českomoravské myslivecké jednoty zcela souhlasit, jedinou otázkou je, proč ke zvýšenému odstřelu divočáků nepřikročili myslivci již v minulých letech, když je černá zvěř u nás přemnožena dlouhodobě. Že se s odstřely i bez odstřelů bude nemoc mezi divočáky zřejmě rychle šířit, je velmi pravděpodobné.

Parlament po emotivních diskusích přijal novelu stavebního zákona, která je sice v některých aspektech oproti současnému stavu částečným posunem, i tak lze ale novelu hodnotit spíše jako průnik různých lobistických a politických zájmů, než jako skutečně funkční rámcový zákon. Stále tak platí, že nejlepším řešením by bylo napsat zákon zcela nový, přičemž přípravné práce již údajně začaly. Proč se tedy přijímalo něco, co je „na půli cesty“ a s velmi omezenou platností, postrádá elementární logiku. Možná proto, aby byli ekologičtí aktivisté více omezeni v „trucblokacích“ již probíhajících stavebních řízení, což je skutečně v mnoha případech žádoucí. Zachovaná možnost účasti aktivistů na počátku procesu z hlediska jejich připomínek k dopadům projektů na životní prostředí, kde je jejich role, je správná, stejně tak jako jejich další neúčast v následujícím řízení, kde jejich role není. Na principu „kapr si vlastní rybník nevypustí“ bohužel přijatá novela nestanovila závazné termíny vyřizování žádostí a projektů pro státní a další úředníky, což v praxi znamená, že deklarované zrychlení stavebního řízení prostřednictvím sloučeného řízení nemusí platit plošně, ale jen pro vyvolené. Kromě jiného novela neakceptovala řadu praktických připomínek, takže její znění mimo jiné znamená, že si zemědělci nebudou smět postavit dům u svého statku, nebo že správci vodních toků nebudou mít možnost opravovat chátrající protipovodňové stavby typu sypané hráze, které stojí na soukromých pozemcích. Pěkný příklad „systémového“ přístupu k legislativě související s vodou, v němž pravá ruka neví, co dělá levá.

Bez zájmu našich médií konstatovala na jednání 25. června Evropská Komise (EK), že „důkazy, které EK obdržela z celkem 21 členských států, neprokazují žádné závažné anomálie na trhu, jakými mohou být například rozdíly ve struktuře výrobků, nižší kvalita výrobků či horší výživové hodnoty potravin v zemích východní Evropy. Podle organizace zastupující producenty potravin a nápojů v EU FoodDrinkEurope (FDE) rozdíly v receptuře potravin nutně neznamenají dvojí kvalitu potravin“. Bez zájmu proto, že by média a také v tomto smyslu aktivní politici, zejména ministr zemědělství Marian Jurečka, museli přiznat, že problém s „dvojí kvalitou potravin“ byl v naší zemi úmyslně nadhodnocen, není jednoznačný a ve své masáži občanů naší země neměli pravdu. Což jsem v době vrcholu medializace tématu opakovaně několikrát veřejně konstatoval.

Teprve před několika dny vyšlo najevo, že v polovině června zemřel první polistopadový ministr zemědělství Bohumil Kubát, který měl resort na starosti v Pithartově vládě v letech 1990 až 1992. V celém polistopadovém období šlo přitom, s výjimkou krátkého působení Mileny Vicenové na postu ministryně zemědělství, o jediného šéfa resortu, který stál jednoznačně na straně soukromých zemědělců a rodinných farem, a zejména jeho zásluhou se mohli potomci, nebo ještě i přímí účastníci procesu kolektivizace v 50. letech minulého století, vrátit po listopadu 1989 zpět na své rodinné grunty a začít opětovně podnikat. Zásluhy Bohumila Kubáta jsou naprosto nedoceněné a je otázkou, zdali někdy doceněné budou za situace, kdy se naše zemědělství zejména v posledních čtyřech letech díky současné vládě do předlistopadových dob ne plíživě, ale zcela cíleně a s politickou podporou opět vrací.

Petr Havel