Podstatně důležitější akci - jednání Mezinárodní přehradní komise, které se poprvé za 85 let existence této organizace uskutečnilo na půdě ČR (přestože Československo bylo v roce 1928 jednou z 11 signatářských zemí), kromě několika drobných zmínek ve veřejnoprávních médiích naši novináři vůbec nezaznamenali, ačkoli se jinak posledních několik týdnů u nás intenzivně diskutuje o dopadech sucha a opatření k jeho prevenci. Mezi tato opatření patří, ať se to komu líbí nebo ne, také přehrady, které hodlá v budoucnosti, jak na jednání v kongresovém hotelu Clarion v Praze opakovaně zaznělo, celý svět intenzivněji než dosud budovat. To je zcela odlišný přístup, než je převažující mínění v naší zemi, což se ovšem veřejnost nedozví, protože jí o tom díky absenci médií na akci (a novináři na to měli pět dní) nemá kdo informovat. Patrně úmyslně. Na celotýdenní akci se přitom sjelo přes 1 100 zahraničních návštěvníků z více než 70 zemí světa, zatímco na jednodenní jednání o železničních koridorech se sjeli představitelé 17 zemí pouze z EU – přesto dostali železničáři mnohem větší prostor…

Počátkem týdne oznámila Státní veterinární správa ČR (SVS), že naše země je opět prostá ptačí chřipky. Zato africký mor prasat se začíná šířit, jak jsem před týdnem předpovídal, a nákaze zcela jistě ještě zdaleka není konec. Lze naopak předpokládat, že s ní bude mnohem větší problém než s ptačí chřipkou, což ukáží nejbližší týdny. Některé země už situaci u nás využili k zákazu dovozů vepřového z ČR (například Rusko, ale mimochodem žádná země EU), což je jistý signál, kdo je a kdo není pro ČR v agroobchodu seriózní partner. Na druhou stranu, z naší země se vepřové prakticky nevyváží, naopak jej více než z poloviny dovážíme ze zahraničí, což je jeden z přetrvávajících a neměnných problémů našeho zemědělství a potravinářství, který se mimochodem za čtyřleté období současné vlády ještě zhoršil. Rozšíření obchodního potenciálu, i pro naše zemědělce a potravináře, může naopak přinést „průlomová dohoda“, jak jí označili zástupci obou stran, mezi Japonskem a Evropskou unií. I pro agroobchod s Japonskem nicméně platí, že více jsou liberalizací obchodu ohroženi evropští (a tedy i naši) zemědělci, než zemědělci v Japonsku – přesto jsou ale v tomto případě podmínky dohody vyváženější, než v uvažované a nakonec zatím odmítnuté transatlantické dohodě TTIP mezi EU a USA.  Bohužel, naše agrární diplomacie se opět v příliš pozitivním světle nepředvedla, neboť agrobyznys jezdí dojednávat do Afriky, případně do Ruska (které kdykoli může, využije protekcionistická opatření, jako v případě afrického moru), zatímco do Japonska nevyjel v poslední době nikdo.

Společnost FARMY.CZ zveřejnila vývoj cen zemědělské půdy v letošním roce s tím, že průměrná cena za hektar se již vyšplhala na 235 000 korun. Půda je tak stále dražší, což láká stále více nezemědělské investory, často s nejasnými vlastníky. Zmiňovaná suma je přitom již dost motivační k tomu, aby zejména starší a malí vlastníci pozemků začali svou půdu prodávat například jako možnost přilepšit si finančně k důchodu – otázkou ale je komu a jak nový nabyvatel půdy s nakoupenými pozemky naloží. Rostoucí nákupy půdy nezemědělskými a neznámými investory přitom představují i bezpečnostní a environmentální rizika, zvláště za situace, kdy naše země potřebuje každý hektar půdy (pokud bude dobře obděláván) k zachycení vody z dešťů v krajině. Alespoň jedna dobrá zpráva přišla z ministerstva průmyslu a obchodu, které chce finančně podpořit využití části z 11 000 brownfieldů v ČR, kde je strategičtější (ale dražší) realizovat nějaké průmyslové aktivity, na rozdíl od aktivit využívajících pozemků ze záborů zemědělské půdy.

Český statistický úřad zveřejnil počátkem týdne první letošní odhad sklizně hlavních hospodářských plodin v ČR s tím, že oproti loňskému roku může jít o propad objemu sklizně základních obilovin o více než 10 procent a řepky o necelých osm procent. V souvislosti s tím, že také loňská úroda byla nižší než ta předloňská, lze zřejmě dříve či později očekávat katastrofické vize o zdražení chleba. K tomu je však nutné dodat, že předpokládaná nižší letošní sklizeň obilovin je jen o necelé procento nižší, než je desetiletý průměr, a že právě v obilovinách a řepce je ČR trvale přebytková, takže máme každoročně spíše problém, jak se nadbytečné úrody zbavit. Mouky na chleba tak bude i přesto dost, a pokud porostou ceny základních potravin, třeba i chleba (a ony pravděpodobně mírně porostou), nebude za tím letošní úroda, ale rostoucí náklady na mzdy, dopravu, technologie i náklady vyvolávané stále houstnoucí byrokracií. A úplně nakonec ještě jedna poznámka: Máslo v naší zemi letos opravdu 70 korun stát nebude.

Petr Havel