Na naší planetě se v minulosti oteplovalo a ochlazovalo nesčetněkrát, i bez skleníkových plynů a bez člověka, a na tom klimatická dohoda těžko něco změní. A pokud její naplňování něco změní, pocítí to především podnikatelé všeho druhu a lidé na všech světadílech v tom, že se jim prodraží podnikání a běžný život. Biopaliva a solární energie jsou jen vrcholkem pyramidy, kterou praktické naplňování klimatické dohody může představovat. Takové oběti by přitom měly smysl, kdyby se díky tomu klima skutečně v zájmu lidstva změnilo – jenže to nikdo neví, protože člověkem zkonstruované matematické modely samozřejmě nepostihují a nemohou postihnout všechny interaktivní procesy, které na naší planetě, a nejen na ní, probíhají. Je jistě správné chovat se k přírodě, krajině, půdě či vodě zodpovědněji, než dosud, ale to je spíše v hlavách lidí, než v úřednické klimatické dohodě.
Co ovšem skutečně ovlivnit můžeme vlastními silami, je počet v ČR dlouhodobě přemnožených divokých prasat razantním snížením jejich stavů, což je zároveň také základní prevencí rizika šíření afrického moru prasat. Před dvěma týdny jsem na tomto místě dával za pravdu postoji myslivců, kteří vyzvali k plošným odstřelům divočáků – před dvěma dny to konečně také udělala Státní veterinární správa ČR. Jestli to ale dalšímu šíření této nemoci zabrání, je otázka, zvláště když nemoc divočáků na území naší země prakticky jistě zanesl člověk. Možností je celá řada, nejde jen o odhození kontaminovaného jídla, respektive masa - stačí jen pobývat v terénu v nějaké zemi, kde se nemoc vyskytuje, a přenést vir na své obuvi do terénu u nás. Vir mimochodem dokáže přežít v prostředí zhruba půl roku, což je také důvodem, proč veterináři zakázali krmit i domácí prasata přírodními krmivy a podestýlat je slámou. V zásadě jde přitom o jedno z mnoha rizik vyplývající z totální prostupnosti světa prostřednictvím globalizace, které se takto neprojevilo poprvé – stačí si vzpomenout třeba na kauzy spojené s ptačí chřipkou nebo rizika (která nakonec nenastala), spojené s šířením bakterie xylella napadající všechny možné okrasné i hospodářské typy rostlin. Tak či tak, jedním z projevů stávajících veterinárních opatření vůči africkému moru prasat bude v nejbližších dnech zvýšený počet zabijaček na Zlínsku. Málokterý majitel čuníka dokáže totiž zabránit nějakému kontaktu sama sebe a tedy i čuníka s okolním prostředím. Dobrovolná likvidace doma chovaných prasat formou zabíječek a plošné odstřely jsou nicméně řešení, která jsou nejlepší ze všech špatných.
Novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) může doznat dalších změn – Senát je požaduje po parlamentu na výzvu ministra životního prostředí kvůli přijetí novely stavebního zákona, která byla přijata „příliš rychle“ a obě novely tak mezi sebou občas nekorespondují. Poslanci by se novelou EIA mohli zabývat v září, nicméně předvolební kreativita může podobu EIA změnit tak, že bude ještě obtížněji použitelná, než dosud. Tak uvidíme.
Nejen u nás, ale i v EU se parlament zabývá střetem zájmů vysoce postavených politiků. To může být mnohem důležitější, než zatím platný tuzemský zákon o střetu zájmů. Na půdě EU jde totiž především o to, aby byli z možností čerpat dotace z unijních fondů nejen vysoce postavení politici a státní úředníci, ale také i jejich příbuzní a lidé s „emociální vazbou“ na příslušné politiky a úředníky. Pokud by bylo něco takového v EU přijato, Andreji Babišovi (a jiným) by nepomohlo ani převedení majetku do svěřeneckých fondů.
Léty opakovaná teze, podle které zahraniční nadnárodní maloobchodní sítě (řetězce) diskriminují tuzemské výrobce potravin tím, že na jejich produkty nasazují vyšší marže a tím je oproti zahraniční konkurenci více zdražují (a tím diskriminují), dostala značnou trhlinu. Z dosud utajovaných výsledků šetření samotného ministerstva financí, které donedávna řídil „největší potravinář v ČR“, vyplynulo, že je tomu právě naopak, tedy že řetězce nakupují české potraviny od našich výrobců za vyšší ceny, než obdobné výrobky ze zahraničí, a marže u tuzemských produktů byly v šesti z osmi šetřených druhů potravin nižší. To v praxi znamená, že řetězce naopak částečně tuzemské potraviny zvýhodňují, což má svou logiku za situace, kdy se stále zatím menšina, ale přece jen více spotřebitelů při výběru potravin rozhoduje podle jejich ceny a přitom se snaží dávat přednost českým potravinám. Že za své zájmy lobují ne vždy zcela relevantními čísly a argumenty sami naši potravináři, se možná dá ještě pochopit, že však taková čísla a „argumenty“ otrocky přejímá a prezentuje ministerstvo zemědělství, je ale na pováženou. Na druhou stranu není vzorek osmi šetřených, byť základních druhů potravin (mléko, máslo, eidam, vejce, kuřata, vepřová plec, vepřová kýta a vepřová krkovice) dostatečně reprezentativní, aby bylo jasně patrné, že pravdu mají vždy obchodníci a nikdy potravináři. Skutečnost je, jako ostatně obvykle, taková, že občas má pravdu jeden a občas druhý. Jenže my jsme v naší zemi zvyklí hledat jen jednoduchá a hlavně jednoznačná vysvětlení, což ve finále znamená, že skutečnou pravdu nenajdeme nikdy.
Petr Havel