Jaký je ale skutečný stav na poli byrokratické zátěže po téměř osmi letech vlády ČSSD?
Zkusme si situaci popsat na příkladu mladého absolventa střední školy, bydlícího na venkově, bez možnosti sehnat odpovídající zaměstnání, který ale zdědil zemědělskou usedlost o výměře řekněme 80 hektarů. Náš hrdina, říkejme mu třeba Jan Cimbura, je absolventem ekonomické školy, domluví se dobře cizím jazykem a tak se vypravil do světa na zkušenou. Zjistil, že jeho zděděná farma, na které vyrostl, by ho mohla za předpokladu poctivé práce solidně uživit a tak se rozhodl, že než by žádal o podporu v nezaměstnanosti, začne podnikat v zemědělství.
Chtěl samozřejmě učinit všem předpisům a pravidlům zadost, a tak se v prvé řadě chtěl zaregistrovat jako „zemědělský podnikatel“ podle zákona 252/1997 Sb. Doložil tedy výpis z rejstříku trestů, zaplatil správní poplatek 1000,-Kč a zažádal si na obecním úřadě. Ovšem chyba lávky-má sice středoškolské vzdělání - ovšem ekonomické a to nestačí. Musí tedy absolvovat 150 hodinový kurz (za cca 5.000 Kč) nebo mít aspoň 5 let praxe v zemědělství.
Zároveň se samozřejmě také zaregistroval na finančním úřadě jako plátce DPH , daně z nemovitostí, daně z příjmu a daně silniční.
Aby mohl, jako všichni jeho kolegové, pobírat nějaké dotace, musel také zaregistrovat všechny své pozemky do evidence využití půdy. K tomu potřeboval doložit právní důvod užívání a tak se vypravil na katastrální úřad pro výpisy. Všechny údaje o svých i pronajatých pozemcích pak ohlásil na místně příslušnou zemědělskou agenturu ministerstva zemědělství, zároveň i českému statistickému úřadu. Další kopii, potvrzenou ovšem ministerstvem zemědělství, pak poslal na celní úřad, aby zde mohl uplatňovat nárok na vratku spotřební daně z pohonných hmot.
Protože Cimbura měl na svém hospodářství také 50 krav musel i je zaregistrovat do ústřední evidence hospodářských zvířat a opatřit je úředními ušními známkami. Zároveň požádal Státní zemědělský intervenční fond o přidělení produkční kvóty mléka, aby mohl své krávy nejen krmit a dojit, ale také od nich prodávat mléko.K získání kvóty však nejprve musel mít státní veterinární správou schválenou stáj včetně mléčnice s úředně ocejchovanou chladící nádrží na mléko. Zároveň musel krajské veterinární správě oznámit zahájení podnikatelské činnosti.
Protože Cimbura zjistil, že by sám podnik nezvládl, rozhodl se přijmout zaměstnance.
Zaevidoval se tedy u správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, přihlásil se do registru malých organizací a přijal jednoho traktoristu a jeho ženu jako dojičku .
Před tím ovšem samozřejmě zpracoval systém bezpečnosti práce včetně systému vyhledávání rizik, revizí všech ocelových konstrukcí a tlakových nádob, elektrických zařízení včetně ručního nářadí a hasicích přístrojů. Nezapomněl ani na vnitřní havarijní plán, směrnici pro poskytování ochranných pomůcek podle zákoníku práce a kategorizaci prací podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Když vytvořil i Provozní řád, Požární řád a stanovil Pracovní postupy pro práci se zvířaty seznámil s těmito dokumenty a zásadami své dva zaměstnance ve vstupním školení. Protože však zjistil, že ke školení není proškolen, nechal se předtím sám proškolit autorizovanou firmou.Ve volných chvílích vybudoval pro zaměstnance sociální zařízení s dvěma WC, protože zaměstnává obě pohlaví, aby vyhověl i příslušným předpisům hygienickým.
Při vyšetření po svém prvním nervovém zhroucení Cimbura rovnou uzavřel smlouvu o závodní preventivní lékařské péči pro své zaměstnance, jak mu ukládá příslušný zákon.
Teď už jen zbývá zaregistrovat se jako výrobce krmiv a může se pustit do práce, řekl si Cimbura a vyplnil příslušnou žádost s několika desítkami kolonek a odeslal na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
Tak se tedy náš sedlák zaregistroval,doškolil a poprvé zasel a podojil.
Aby ale mohl on a jeho traktorista vyjet traktorem na pole museli předtím samozřejmě absolvovat školení řidičů a je jenom správné, že zvláštní školení musí být i pro obsluhu všech dalších strojů, jako jsou nakladače, fekální vozy a podobně .
Jen Cimbura zasel, nelenil a vyplnil Přiznání o použití tzv.“farmářského osiva“ (tj.vlastního osiva z minulé sklizně) a zaslal ho Družstvu vlastníků odrůd. Pravda, přišlo mu trochu divné, že má zasílat nějaké hlášení soukromé firmě, jejíž služby nepoužívá, protože farmářské osivo neseje, ale kázeň musí být a zákon je zákon. Když už byl zase jednou v úřadování, rovnou se přihlásil k povinným zkouškám odborné způsobilosti k nakládání s prostředky ochrany rostlin a to přesto, že si ochranu nechává kompletně provádět odbornou firmou. Napadlo ho sice přirovnání o povinných zkouškách z farmacie pro všechny uživatele acylpyrinu, ale nezdržoval se zbytečnými úvahami a začal si připravovat formuláře pro průběžnou evidenci užití chemických přípravků tak, aby nejen obsahovala desítky všech povinných údajů, ale aby se mu i dobře archivovala po dobu povinných pěti let. Při hledání vhodného prostoru pro archiv objevil nevyužité místo ve stodole a hned ho napadlo, že by zde mohl vybudovat nejen předpisový sklad chemických přípravků s vytápěním a ventilací, ale i stejně vybavené olejové hospodářství. Byl sice trošku zmatený, protože během svých cest po farmách v EU ani v Americe nic podobného neviděl, ale nevěděl zrovna co s penězi, takže rychle zaplašil všechny pochyby.
Osení na poli se zelenalo, krávy spokojeně přežvykovaly ve stáji a Cimbura ukončil svůj první měsíc sedlačení.
Hned poslední den měsíce nedočkavě spočítal kolik nadojil, aby mohl vystavit fakturu mlékárně a hlavně vyplnit hlášení Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu.
Zároveň také vyplnil pro celní úřad přiznání pro vratku spotřební daně za spotřebovanou naftu, a to nejen množství a doklad o nákupu,ale přirozeně i SPZ traktoru, den, hodinu a druh práce, název pozemku, obdělanou výměru v hektarech na čtyři desetinná místa a jméno traktoristy. Jenom tak mimochodem spočítal svým zaměstnancům první výplatu, vyplnil patřičná hlášení pro zdravotní pojišťovnu, správu sociálního zabezpečení a finanční úřad a rovnou poslal 47,5% z hrubých mezd plus daň na patřičné účty.
Cimburovi se narodilo první tele a tak jeho radost byla dvojnásobná, když konečně mohl tuto událost nejen zaznamenat do stájového registru, na který ve své dobrotě pamatuje plemenářský zákon, ale zároveň i předat hlášení do ústřední evidence skotu, kde již naštěstí měl své hospodářství přihlášeno, včetně doloženého osvědčení zemědělského podnikatele. Teď už zbývalo jenom tele do 72 hodin označit úřední visačkou a zanést do evidence podaných léčiv patřičný záznam o očkování a archivovat ho pět let.
Jen co Cimbura vyplnil záznam o výskytu myší v seně, což je jeho povinností podle krmivářského zákona a zároveň zaznamenal i přijatá opatření, hned se pustil do evidence použitých hnojiv. Málem mu bylo líto, že formulář podle vyhlášky 274/1998 Sb. má pouze šestnáct kolonek.
Tak plynul Cimburovi den za dnem, až by se mohlo zdát, že mezi těmi svými kravkami žije téměř samotářským životem. Na farmě je však pořád něco nového, návštěva střídá návštěvu. Tu se zastaví na kus řeči kontrola ze Státní veterinární správy, zda Cimbura netýrá zvířata, podruhé se zas inspekce životního prostředí přijde pozeptat, jestli má doklad o ekologické likvidaci autobaterií či jestli správně zaorává hnůj. Jindy zas zajde inspektor bezpečnosti práce okouknout žluto-černé pruhy okolo vrat nebo někdo z intervenčního fondu přeměřit pozemky a zkontrolovat ušní známky u krav. Také kontrola z finančního úřadu často potěší, a pozvou-li Cimburu sem tam i na zdravotní pojišťovnu nebo správu sociálního zabezpečení, nemůže si na nudu stěžovat.
Ale když mu vybude chvilka, často si zajde do polí nebo do stáje, zasní se a plánuje jak vyřídí stavební povolení na novou stáj, vyběhá si všechna razítka pro operační program, zaregistruje se třeba jako ekologický zemědělec, zpracuje systém kritických bodů pro výrobu mléka, bude pravidelně proškolovat sebe i své zaměstnance z bezpečnosti práce, vést evidenci hnojení, deratizace, dezinfekce a dezinsekce, zasílat hlášení o kvótách, o osetých plochách, o sklizni a jak pak půjde k volbám a ……
… a pak se však vždycky honem rychle probere, protože si vzpomene, že dneska vlastně ještě nekrmil.
Ing. Stanislav Němec, předseda ASZ ČR
