Asociace soukromého zemědělství (která na vyjádření k tomuto návrhu dostala dokonce 2 celé pracovní dny), odpověděla panu ministrovi zhruba v následujícím duchu:
Předsednictvo ASZ tento nijak nezdůvodněný záměr Mze kategoricky odmítá a naopak žádá plnou realizaci schváleného dotačního titulu. Dále konstatuje, že návrh je v příkrém rozporu s uplatňovanou praxí Společné zemědělské politiky v ostatních státech EU.
Navrhovatelé jakoby zapomněli, že do systému je přihlášeno již několik set žadatelů, kteří prošli velice náročným předvstupním řízením a splnili obrovskou řadu byrokratických požadavků ze strany státu. Mnozí ze zájemců navíc obdrželi podmínečné rozhodnutí o zařazení, na jehož základě provedli nevratné právní kroky k převodu celého svého zemědělského majetku na mladší generaci, ukončili či ukončují své podnikání jako zdroj svého živobytí a samozřejmě budou muset zaplatit daně darovací, z převodu nemovitostí nebo daň z příjmu. Nyní se tito zemědělci, ale i celá selská veřejnost dozvídá, že skočili na špek pěkným prohlášením o potřebě rozvoje venkova, o prioritách podpory nové generace farmářů a podobně.
Skutečnost, že se v poslední době mění naši ministři zemědělství s ročním obdobím (a dá-li „pánbu“ a především voliči, ještě změní), přece nemůže zapříčinit takové bezkoncepční jednání ministerstva. Je nepochybné, že vznik a instalace systému administrace žádostí PUZČ si jistě vyžádalo nemalou investici z peněz daňových poplatníků. Namísto toho, aby snahou bylo rozšíření využívání tohoto titulu ze strany zem. veřejnosti, aby počáteční vložené prostředky a čas úředníků získaly své opodstatnění, je paradoxně zvažováno jeho ukončení. Neodbytně se tak nabízí dojem, že na Mze zapomněli přinejmenším na dvě maličkosti: jednak, že 80% prostředků na tento titul přispívá EU a státní rozpočet je tak zatížen minimálně, ale především na to, že úředníci nejsou ve svých pozicích jen sami pro sebe. Pokud jsou pravdivé hlasy o nezvládnutém systému příjmu a vyhodnocení těchto žádostí na SZIFu, pak jde o opravdu originální způsob řešení - namísto výměny neschopných úředníků zrušit dotační titul.
Nejpikantnější je ovšem na celé záležitosti forma eliminace tohoto dotačního titulu. Návrh nehovoří přímo o jeho zrušení, jen se na něj jaksi neuvolní žádné peníze. Tato oblíbená praxe byla s úspěchem použita i u další zásadní rozpočtové kapitoly - u pozemkových úprav, které se jako zchudlý šlechtic, trvale pyšní zářivým kabátkem proklamovaných priorit v různých koncepcích, vizích či předvolebních programech. Bohužel se však ve finále v kapsách tohoto kabátu nenajde na konkrétní realizaci ani měďák. Podobný osud tak zřejmě čeká i dotační titul předčasného ukončení zemědělské činnosti. O novou generaci Mze nemá zájem a raději hledá způsoby jak „ušetřit“ peníze, aby pak mohly tradičně skončit na konzervujících přímých platbách nebo v kapitolách podpor, které mohou nejlépe využít velká JZD a z nich vydělené akciovky.
Celkově tento návrh, jako střípek uvažování Mze, pěkně zapadá do mozaiky dalších opatření, které mají za cíl evidentně znepříjemnit a znechutit klasické soukromé hospodaření. Potvrzuje se tak dlouhodobý trend, že jako selský stav jsme ministerstvu na obtíž. Uvědomit by si to ale měli především ti sedláci, kteří svým začleněním v Agrární komoře nebo pro jistotu setrváváním mimo jakoukoli stavovskou organizaci, ještě váhají o skutečných záměrech představitelů současné (nejen zemědělské) politiky.
Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR
