Důvodem je samozřejmě to, aby zbylo více na dotace pro zemědělskou produkci. Rozpočtovou taktiku ministerstva je tak třeba číst následovně: Nejprve se navrhne do kapitoly vodní hospodářství málo peněz, ale protože si společenská atmosféra žádá, aby mělo vodohospodářství vyšší prioritu, požadují se na tyto účely vyšší finanční prostředky. S tím přece „musí“ všichni souhlasit. Jen je dobré vědět, že více peněz na problematiku vody či prevenci sucha mohlo ministerstvo navrhnout již při konstrukci svého rozpočtu samo.
V souvislosti s africkým morem prasat (AMP) vyhlásil hejtman Zlínského kraje mimořádnou situaci v regionu, což lze považovat za logické, především kvůli potřebě vyšší operativy prevence AMP. Vir se zatím nešíří, jak jsem ale psal už posledně, může vzhledem ke své odolnosti představovat tikající bombu do budoucnosti. Po několika desítkách let se zdá, že bude konečně vyřešena kauza vepřína v Letech, tedy chovu odehrávající se na místě někdejšího nacistického koncentračního tábora pro Romy. Což je také dobrá zpráva, vzhledem k tomu ale, že na likvidaci současného vepřína půjdou státní peníze, měla by se veřejnost také dozvědět, kolik za to dotčená společnost AGPI Písek dostane. Zatím obestírají i náznaky ohledně příslušné částky neproniknutelné mlhy.
Dost ale bylo prasat, pojďme na hranolky, oblíbený to produkt fast-foodů, tradiční součást anglosaské stravy a radůstku pro děti. Poté, co jsem na portálu Vitalia (https://www.vitalia.cz/clanky/hranolky-jsou-snadny-terc-unie-je-chce-zakazat/) upozornil na záměr EU snížit v rámci prevenci rakoviny v některých potravinách, jejichž symbolem jsou právě hranolky, obsah rizikové látky akrylamidu, zaplavila tuzemská média vlna informací o možném zákazu výroby hranolků. Skutečností ale je, že zákaz nehrozí, měnit by se ale měly technologie jejich výroby. To ale není to nejpodstatnější – hlavním posláním „kauzy hranolky“ je neutuchající „potravinářské inženýrství“ tentokrát evropských „spasitelů lidstva“, kteří nařizují lidem, co, případně v jaké podobě, mají jíst. Jako vždy i v tomto případě platí, že zákon či regulace nic nevyřeší, například proto, že postihne jen průmyslové producenty hranolků (a dalších potravin), ale (zatím) ne domácnost spotřebitele. To v praxi znamená, že v obchodech či občerstveních si sice možná všichni koupí zdravější a zřejmě také dražší hranolky, ale doma si je budou nadále mnozí připravovat způsobem, kterým akrylamid v tepelně zpracované potravině vzniká. Což konstatovala ostatně i dřívější studie Světové zdravotnické organizace (EHO), podle níž látka často vzniká v jídle připravovaném podomácku.
Zastánci takzvaného „ekologického“ certifikátu garantujícího udržitelné (k přírodě blízké) hospodaření v lesích FSC (Forest Stewardship Council) vyrazili tento týden do boje proti konkurenčnímu certifikátu PEFC (Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes), který v poněkud jiné podobě garantuje udržitelné hospodaření v lesích také. Problém, který je pod hranicí rozlišitelnosti laické, mediální i politické veřejnosti je ovšem zásadním soubojem o byznys s dřevem na území ČR a tím také o ceny výrobků ze dřeva i počet pracovních příležitostí v našem lesním hospodářství. Impulsem se přitom stalo prohlášení nábytkářského koncernu IKEA, který hodlá do roku 2020 obchodovat 100 procent dřeva certifikovaného FSC. Jenže v ČR jsou systémem FSC označována jen zhruba dvě procenta dřeva, na rozdíl například od sousedního Polska, kde je tímto systémem značeno podstatně větší množství dřevní suroviny. V Rakousku ale naopak certifikace typu FSC prakticky chybí, a pokud bychom vzali celý prostor EU, pak v něm převažuje certifikace systémem PEFC, jako u nás, dominantně. Hrátky s pojmy mohou být úsměvné, ale jen do té doby, dokud si lidé neuvědomí, že jde o další projekt typu biopaliva nebo fotovoltaické elektrárny, který se snaží pod pláštíkem environmentalismu překreslit mapu dnes využívaných technologií, přístupů a toků peněz ve prospěch „zelené ekonomiky“. Což není nic proti ekologickému certifikátu FSC, je to spíše o vyděračských metodách, s nimiž se na jeho podporu pracuje. Je přitom třeba vědět, že podmínky ekologického standardu si dle místních podmínek stanovují jeho zastánci sami, zatímco PEFC podléhá celosvětovým standardům kontrolovaných instituty pro akreditaci. Bez zajímavosti také není skutečnost, že onen ekologický certifikát je využíván v Rusku, Bělorusku, Ukrajině a obecně na východě od ČR, kde jsou běžnou součástí hospodaření v tamních lesích holiny o ploše desítek hektarů, což by například u nás bylo porušením zákona. Není prostě ekologie jako „ekologie“.
Petr Havel