Největší poklady jsou ukryty na půdě
Muzeum života na vesnici se nachází v bývalé cihlářské peci v areálu tehdejší rosické cihelny, kde se již od roku 2001 konají pravidelné sobotní Rosické trhy. Expozice byla otevřena v roce 2011. V přízemí je možné obdivovat krásné klenuté chodby, v nichž jsou organizovány příležitostné výstavy regionálních výtvarníků. Hlavním lákadlem je ale hasičsko-zemědělská část, ve které si lze prohlédnout hospodářské stroje a hasičská auta i s vybavením.
Největší poklady se ale skrývají na půdě, kde zaplesá srdce nejednoho milovníka starých věcí. I když si při prvním pohledu můžete připadat jako v obřím vetešnictví, vše má své místo a příběh. Návštěvníci zde mohou vidět staré pračky, valchy, ždímačky, bicykly, plečky, pluhy, sečky, třídičky brambor, čističky obilí, líheň na kuřata, hodiny, kovářské měchy, zařízení kovárny, vybavení ševcovské, sedlářské, pumpařské a bednářské dílny, saně, bryčku, kočár, žebřiňák, rádia, televize, kočárky, šicí stoje, žehličky, kuchyňské náčiní, vybavení obýváku a kuchyně, máselnice, odstředivky brusle, lyže, močůvkovač a mnoho dalších věcí. Stovky předmětů přímo vybízejí ke vzpomínkám na staré časy a prarodiče, kteří tyto předměty používali.
„S myšlenkou expozice přišel místní občan Josef Hromek, když jsme v Rosicích kdysi přemýšleli, jak naložit s bývalou cihelnou. Obec se pak jeho nápadu ujala a povědomost o vznikající výstavě se rychle rozšířila mezi lidmi. Ti nás také dodnes zásobují novými a novými přírůstky,“ vysvětlil průvodce Pavel Brázda.
Místní exponáty nám byly velmi blízké, protože stejné nebo podobné věci se nacházejí dodnes na každém hospodářství a připomínají jeho minulost, některé dokonce dodnes slouží svému účelu.
Barokní sýpka jako němý svědek
Druhým navštíveným místem byla Chrastecká krčma Jonáš, vybudovaná v barokní sýpce z roku 1740 s původními prvky i dobovým vybavením.
Nachází se na místě, kde mívali svá setkání staří keltští duchovní (druidové) a v pozdějších letech si v tomto prostoru užívali se džbánem medoviny benediktinští mniši z kláštera v Podlažicích. Největší záhadou ale bezesporu zůstává sepsání největší knihy světa - takzvané Ďáblovy bible - za pouze jedinou noc, a to právě mnichem z kláštera v Podlažicích. Hrála v jejím sepsání roli i zdejší krčma - místo, kde řeholníci s takovou oblibou popíjeli? Upsal jeden lačný mnich svou duši, když se snažil o napsání nemožného? A stalo se tomu zrovna tady, v místě naší hospůdky? Zaprodaný mnich musel ďábla na listě největší knihy světa (Kodex Gigas) vyobrazit, a právě díky tomuto obrázku nese dílo své jméno. Tato největší rukopisná kniha světa byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v klášteře v Podlažicích u Chrudimi.
Obě navštívená místa vám všem mohu vřele doporučit jako cíl rodinného výletu. Nacházejí se v malebné krajině a spolu s nimi můžete navštívit i nedaleké Slatiňany, kde naleznete Hippologické muzeum, hřebčín či zámek. Za zmínku stojí i nedaleká obec Luže, v níž sídlí Hamzova léčebna, u které je pěkný park s arboretem. Nad ní se tyčí zřícenina hradu Košumberk.
Jsem rád, že se nás i v letošním roce sešlo takové množství a doufám, že i v dalších letech budou setkání pokračovat v podobném duchu a členové si na ně i přes velké množství práce na svých statcích vždycky rádi najdou čas.
Jiří Zedníček, předseda ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí