Týden podle PH č. 32 - 2017 (pH týdne: 9)

Sdílejte článek
Týden podle PH č. 32 - 2017 (pH týdne: 9)

Kromě běženců hýbe tuzemskými médii a společností pravidelně téma potravin. Nejnověji je to kauza takzvaných „toxických“ vajec z Holandska a Belgie a možná i dalších zemí, kde se do potravinového řetězce dostaly pozůstatky insekticidu (přípravku k hubení hmyzu) fipronil. V řadě zemí se z trhu stahují miliony vajec, neboť jejich požití může způsobit zdravotní potíže, i když především dětem. Množství fipronilu ve vejcích, alespoň podle dostupných údajů, není totiž nijak vysoké, takže dospělým jedincům neublíží, ledaže by se vejci ládovali od rána do večera. Tak či tak je kauza především zprávou pro tuzemského spotřebitele, aby preferoval při nákupech vejce původem z naší země. Fipronil totiž není v naší zemi registrován, a proto se nesmí používat. To je téměř stoprocentní zárukou, že jeho pozůstatky ve vejcích nebudou. Ani v obecné rovině ale není nutné na vejce zanevřít – ze zemí, kde kauza eskaluje, se do ČR prakticky žádná nedováží, naposledy to bylo v květnu letošního roku. Na druhou stranu, přípravek je registrován v sousedním Německu a Polsku, a odtud se naopak do ČR vejce pravidelně dováží, byť drtivá většina vajec na našem trhu je tuzemského původu. Takže výzvou doby je: Kupujte česká vejce. 

Dalším problémem, který také částečně souvisí se stravováním, je postupné zpřísňování opatření proti šíření afrického moru prasat, které již od tohoto týdne také zahrnuje zákaz vstupu do lesa v rizikových oblastech. Na riziko šíření nákazy prostřednictvím člověka jsem již upozorňoval, a dle mne je zákaz vstupu do lesa správným řešením, byť se toto opatření v některých komentářích vnímá jako součást předvolebního politického boje. Skutečností ale je, že jde o problém odborný a ne politický, byť u nás se politicky zneužije téměř vše.

Celkem správně se média hlavně na počátku týdne věnovala výročí 20 let od prvních velkých povodní v novodobé historii Česka, které tehdy postihly především oblast Moravy. Člověk velmi rychle a také často velmi rád zapomíná na negativní události, kterých byl svědkem, ale které téměř vždy jsou zdrojem poučení pro další vývoj. Povodně, ač se to vždy na první pohled nezdá, souvisí totiž i se zcela opačným jevem, kterým je sucho, s nímž se přes občasné dešťové srážky potýká naše země také letos. Podstata obou rizikových jevů je přitom ve stavu krajiny, který se bohužel nezlepšuje, přestože na řadě míst došlo za uvedených 20 let k výstavbě řady protipovodňových opatření. Jenže to představuje, a to ještě ne vždy ideální, řešení až na konci prevence klimatických rizik, zatímco na začátku, což je zvýšení schopnosti naší krajiny zadržovat vodu, jsme se za poslední dvě desítky let posunuli spíše do situace představující potenciálně ještě větší rizika než tehdy. K „poučení z krizového vývoje“ má tak naše společnost stále nepříliš vstřícný vztah.

Souboj o certifikaci dřeva z českých lesů, na který jsem již také upozorňoval, nabral v uplynulém týdnu na obrátkách a na rozdíl od prevence afrického moru prasat v předvolební kampani zneužit byl. Stalo se tak prostřednictvím strany Zelených, která mimo jiné zorganizovala petici vyzývající ministra zemědělství, aby se zasadil (rozuměj „nařídil“) státním lesům přechod na systém, který Zelení preferují. Ti přitom „svou“ certifikaci obhajují také tím, že udržitelné hospodaření v lesích představuje prevenci vůči rizikům sucha a zvýšení schopnosti krajiny zadržovat vodu, což je – pravda. Jenže konkurenční certifikační systém garantuje totéž, a tím je (PEFC) v naší zemi označováno 70 procent dřeva, zatímco tím zeleným (FSC) jen dvě procenta. Vzhledem k tomu, že oba systémy uznávají všechny rozhodující světové i evropské environmentální organizace jako rovnocenné, lze počínání Zelených hodnotit spíše jako souboj o byznys a politické body, než o kvalitu hospodaření v lesích, kterou samozřejmě nezajistí nějaký systém, politik či papír, ale odpovědný hospodář.

Ústavní soud ČR (ÚS) konečně po nějaké době vyprodukoval relativně rozumný verdikt, a to ve sporu o míře náhrad za pozemky, které nemohly být v rámci už čtvrtstoletí se vlekoucích sporů o restituce příslušným restituentům vydány, protože je prostě vydat nebylo možné. Předlistopadový režim neuznávající soukromé vlastnictví totiž značnou část pro stát zabavených pozemků využil pro své záměry, například k výstavbě, což byl i případ, který řešil ÚS.  Podle stále platné legislativy z roku 1992 by přitom měli být restituenti odškodněni v cenách z uvedeného roku, přestože se od té doby mnohonásobně zvýšila jak cena pozemků, tak veškerých životních nákladů, platů atd. Ústavní soud nyní konstatoval, že náhrada za komunisty ukradený majetek má být „přiměřená“, což je sice trochu šalamounské, ale z verdiktu přesto vyplývá, že náhrada by neměla být poskytnutu jen ve výši cen z roku 1992. O nějaký systém „valorizace“ restitučních nároků usiloval po celou dobu polistopadové existence mimo jiné Svaz vlastníků půdy ČR, nikdy ale nebyl úspěšný. Ani verdikt ÚS není ideální, ale alespoň někdo po 25 letech uznal, že aplikovat na současný stav tehdejší ceny není morální. Mimochodem, církevní restituce princip „valorizace“ zahrnovaly a zahrnují, takže je zcela logické, že by se měl týkat i klasických restituentů, jimž stát něco svými zákony garantoval, ale desítky let to nedokázal splnit.

Petr Havel

Přečteno: 381x