Nižší letošní sklizeň (obilovin a řepky) tak nepředstavuje žádný problém z hlediska objemu, avšak částečný problém z pohledu kvality. Zemědělci, kteří sklidí méně, než předpokládali, tak budou mít dvojitou ztrátu díky nižší kvalitě. Ministerstvo zemědělství již také přispěchalo s řešením, kterým jsou - tradičně - další dotace, jako kompenzace za ztráty, a to v uvažované výši 1,2 miliardy korun.
Tudy ale cesta dlouhodobě nevede. Nepřízeň počasí je každoročním podnikatelským rizikem zemědělců, a toto riziko v budoucnosti dále poroste. Bude-li na příslušné kompenzace vždy dostatek peněz, je ovšem otázka, takže omezování rizik je nutné pojmout zásadně jinak, než přisypáváním dalších a dalších spotřebních peněz na úkor investic. V prvé řadě je nutné zvýšit propojištěnost zemědělců vůči klimatickým rizikům a také novelizovat stávající systém dotací do pojištění, aby byl pro zemědělské producenty motivační. Především je ale nutné podstatně více podporovat investice do doprovodných podnikatelských aktivit k zemědělské prvovýrobě, aby se závislost zemědělců na tržbách za prodej svých produktů (a tedy závislost na počasí) snížila. Kdysi se tomu říkala „přidružená výroba“, dnes se mluví o „diverzifikaci zemědělské činnosti“. V principu jde ale o totéž - možnost rozšířit zemědělskou prvovýrobu buď jejím dalším zpracováním na potraviny, případně na prodej v regionálních či farmářských restauracích, a především o téměř nekonečnou škálu služeb, které lze na venkově a v jednotlivých obcích poskytovat, ale které tam na řadě míst zoufale chybí. To ovšem znamená vsadit spíše na lokální farmáře, na skutečný, ne jen deklarovaný rozvoj venkova, a především umožnit takovým aktivitám svobodný, tedy regulacemi nesešněrovaný prostor.
K tomu ovšem není politická vůle, přičemž přímým důkazem je pozice ministerstva zemědělství k jednání o budoucí podobě Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, kterou resort předkládá na jednání Vlády ČR. Základní myšlenkou v uvedené pozici je totiž - stručně řečeno - zachovat současný stav. To v praxi znamená pokračující podporu průmyslového a produkčního zemědělství způsobem, který bude dále negativně ovlivňovat stav naší krajiny a nakonec i konkurenceschopnost zemědělců samotných. Je resortní tragédií, že ve světle opakujících se negativních důsledků současného pojetí našeho zemědělství nehodlá ministerstvo tento stav měnit. Přestože se v praxi naplňují veškeré rizika, na která nejen já a nejen v poslední době upozorňuji. Nejde jen o pokračující vodní erozi zemědělských pozemků, která je mimo jiné také jednou z příčin následků sucha, které chce nyní ministr finančně kompenzovat. Suchu, stejně jako povodním, se samozřejmě zabránit nedá, lze ale snižovat jejich negativní následky. Zásadním obranným parametrem je ovšem kvalita půdy, která umí v dostatečné míře zadržet vodu. Jenže to by například muselo v půdě „bydlet“ mnohem více organismů, než je v ní v současné době přítomno, neboť byla zahubena chemií. Výsledkem je, jak tento týden odhalily výsledky čtyřletého zkoumání zdrojů podzemních vod, které provedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), že v drtivé většině ze zkoumaných vzorků podzemních vod nalezli experti ČHMÚ významné znečištění pro zdraví člověka nebezpečnými pesticidy. Podle ústavu je na vině nadměrné pěstování řepky a kukuřice, to je ale zjednodušující a poněkud politický pohled. Na vině je totiž nevyhovující struktura celého našeho zemědělství a ve větší či menší míře veškeré pěstované plodiny na velkých nepřerušovaných půdních blocích. Používání chemie přitom v konečném efektu nevede ani ke zvýšení konkurenceschopnosti našeho zemědělství a potravinářství - základní parametr konkurenceschopnosti - tedy bilance dovozu a vývozu zemědělských komodit a potravin, se v průběhu letošního roku meziročně opět prohloubila v neprospěch ČR, když se deficit agroobchodu opět zvýšil, a to o dvě procenta, jak informoval Český statistický úřad, ale jak téměř neinformovala naše média. Je zcela evidentní, že všechny zmiňované negativní trendy (a mnohé jiné, ale to by bylo na bibli) pokračování současné zemědělské politiky v budoucnosti dále prohloubí. Díky neznalosti problémů se ale laická veřejnost poté, co ministerstvo okomentuje prezentaci své pozice k SZP na jednání kabinetu jistě dozví, jaké světlé zítřky a „jenom samá pozitiva“ naše zemědělství i veřejnost samotnou čeká. Ale nečeká.
Petr Havel