To se týká především značné části našich politiků, jejichž politické proklamace aktivně distribuované k veřejnosti tuzemskými médii měly letos ještě o něco vyšší ráží díky vidině blížích se voleb. Základní tezí se stala všudypřítomná výzva ke zvyšování zemědělské produkce, tedy průmyslové zemědělské produkce, jen velmi nepatrně se lišící od předlistopadových hesel z 50., 60., 70. i 80. let minulého století včetně novelizovaných myšlenek o zlých kapitalistech ze západu, kteří cíleně ničí naše zemědělství a venkov.
Ve skutečnosti si ničíme náš venkov a krajinu sami a nebýt evropských dotací směřujících k podpoře venkova, bylo by ještě hůř. Mimořádně tragickou neznalost přítomnosti i minulosti projevila členka zemědělského výboru parlamentu za ANO Margita Balaštíková ve vysílání České televize, která veřejnost bombardovala snůškou předvolebních politických slibů, ekonomických nesmyslů i vyložených nepravd, což vypovídá leccos o tom, jak vnímá obor její šéf, „největší současný český zemědělec“, Andrej Babiš. Zpochybnit lze přitom každou větu uvedené poslankyně, to by však vydalo na Jiráskovy spisy. Takže jen dvě poznámky. Ta první zní, že jedním z největších dovozců zemědělských surovin ze zahraničí k výrobě potravin je sám AGROFERT nebo firmy s ním spřízněné, čímž tyto subjekty snižují možnosti odbytu našich zemědělců a tedy i potravinovou soběstačnost, po které nejen poslankyně Balaštíková volá. A za druhé - díky EU mají dnes naši zemědělci čtyřnásobně vyšší dotace, než jim byl schopen před vstupem do EU poskytnout náš rozpočet, a v posledních pěti letech berou naši zemědělci vyšší podporu na hektar z národních zdrojů (55,87 eur), než jejich konkurence v Německu (55,16).Také nárůst produkce je v naší zemi v období po vstupu do Unie vyšší (36 procent), než v Německu (32 procent). Všechny výše zmíněná fakta dokladují zcela opačnou realitu, než jaká byla prezentována na letošní Zemi živitelce.
Ta za to samozřejmě nemůže a je dobře, že Země živitelka existuje. Některá vyjádření byla navíc i pozitivní a důležitá, například apel prezidenta Miloše Zemana, aby se v krajině budovaly rybníky a neutrácely se peníze za programy typu Dešťovka. Obecně je také samozřejmě správné a strategické usilovat o co největší potravinovou soběstačnost naší země - jenže poněkud jiným způsobem, než se děje. Skutečná potravinová soběstačnost musí být v první řadě zajištěna produkčním potenciálem zemědělském půdy, tedy její kvalitou, která ovšem klesá. Druhou systémovou podmínkou je identita tuzemské zemědělské a zejména potravinářské produkce, protože země tak malá jako my nemůže uspět v konkurenci s mnohem většími státy obdobně, jako nemůže cenově soutěžit malá prodejna se supermarketem. Proto také ostatně tyto subjekty v malých obcích krachují.
Dost ale k Zemi živitelce - uplynulý týden přinesl i další agro-potravinářsko-environmentální události. Například prodej vepřína v Letech u Písku, na němž se dohodli zástupci státu se společností AGPI po více než 20 letech. To lze hodnotit jako pozitivní, byť uvedená společnost získá díky tomuto aktu na trhu konkurenční výhodu, neboť může z utržených peněz krýt své podnikatelské ztráty z minulých let. Stát ale hodlá nasypat do venkova mnohem více peněz, a to prostřednictvím strategie podpory venkovským oblastem, která mimo jiné počítá se zvýhodněnými úvěry pro podnikatele v místech, z nichž se pomalu vytrácí život. Úvěry jsou samy o sobě fajn, daleko lepší by však bylo, aby se do rizikových lokalit dostalo více peněz bez konkrétního určení tak, aby si s nimi mohli lidé v nich i reprezentace obcí nakládat dle vlastní úvahy. Jednou z cest by přitom měly být další úpravy v rozpočtovém určení daní. Úvěr i dotace totiž samozřejmě zvyšují závislost jejich příjemců buď na bankách, nebo na úřednících, nebo na obojím, což v důsledku vede ke ztrátě podnikatelských a občanských svobod.
Velmi neradostná je aktuálně také situace v českých lesích. Množství porostů napadl díky teplému počasí kůrovec, bouřka a silné větry zase skácely miliony i zdravých stromů, takže se zvýšila potřeba kalamitních těžeb. To v důsledku znamená nižší ceny pro majitele lesních porostů za dřevo, především je ale vývoj v posledních týdnech důkazem, že k účelné likvidaci kalamit není vhodné silově prosazovat takzvaný ekologický certifikát dřeva prostě proto, že jeho uplatňování zvyšuje náklady v celém řetězci producentů a zpracovatelů dřeva a omezuje možnosti likvidace kalamit. Ve světle skutečnosti, že extrémní projevy počasí jsou a budou stále četnější, by takový certifikát výrazně zhoršil konkurenceschopnost tuzemského trhu s dřevem, což by ve výsledku vedlo ke ztrátě pracovních příležitostí v oboru, který je typický pro oblasti s minimem pracovních příležitostí v horských a podhorských územích v naší zemi. Opět tedy naprostý opak toho, čím je prostřednictvím médií zásobována naše společnost. Lež má ale krátké nohy, i když na nich umí k ovlivnění lidí velmi rychle utíkat. Ale jen na krátké vzdálenosti.
Petr Havel