A mně bylo ctí, že jsem mohl při zahájení pronést pár slov na jeho památku, především proto, že jsem byl zřejmě posledním, kdo s Bohumilem Kubátem udělal obsáhlý rozhovor, který vyšel v loňském roce v časopise Selská revue v čísle 4.

Kůň je na obrazech známých malířů zachycován jako blízký druh a pomocník člověka, kůň pracovní, v polích, v lesích, jako hříbě, či jako kůň jezdecký. Dnes si ale ani neuvědomujeme, jak měl chov koní za komunistů namále, přes veškeré snahy mnoha nadšenců. Až právě první polistopadový ministr zemědělství se velkou měrou zasloužil nejen o selské restituce, ale i o restituci chovu koní. Nastartoval zásadní změny v zemědělství a dva roky, které měl k dispozici, neúnavně prosazoval model soukromého sedláka hospodáře proti rodícím se postsocialistickým celkům, zárodkům současného průmyslového zemědělství.

Z loňského rozhovoru stojí za zmínku vzpomenout slova Bohumila Kubáta, když říkal, že snil o tom, že sedlákům ten restituční poklad předá do rukou. Sice se to za ony dva roky zcela nepovedlo, ale podařilo se ukázat, že to jde. A sedláci dodnes vzpomínají na tu první rychlou a účinnou pomoc, kterou jim poskytl. Je tedy připomínka prvního polistopadového ministra při této příležitosti zcela na místě.

Ano, kůň k selskému stavu patří. A nejen k němu, patří k člověku jako jeho opravdu dávný druh, jak při zahájení výstavy uvedl historik umění a pedagog Petr Kmošek. Na prvních jeskynních malbách zvířat byl zobrazován kůň. Samozřejmě pak i lovná zvěř, lidé a posléze mezi průvodce člověka patřil i pes ale také i kočka.

Zařadit koně na obrazech, i ty skutečné, do správných souvislostí, to bylo cílem organizátora Marka Sopha i docenta Petra Kmoška. Přiměřenost, uměřenost, krása, umět chápat souvislosti. A tato myšlenka skvěle souzněla i s cíli a myšlenkami Bohumila Kubáta, na něhož se během večera mnohokrát vzpomnělo.

Vybavuji si, co mi snad nejvíce utkvělo z jeho slov při loňském rozhovoru: „Co mne opravdu děsí? To je slovo výroba. Už zase v resortu všichni vyrábějí. Jako tenkrát, litry mléka, kila masa, metráky obilí. Jako kdysi! Jako kdyby už vůbec nikdo nepotřeboval přírodu, vodu v přiměřeném množství, počasí a zvířecí bytost, která nám poskytne svou produkci, případně i svůj život! Kde je pokora a úcta k té nejvyšší regulaci toho všeho? Kdo řekne to velké „Děkuji“ za všechny ty dary, které zatím můžeme sklízet?“

Tak aspoň já tady a teď poděkuji organizátorům jedinečné výstavy, na které, a to je potřeba dodat, se odborně podílela i Galerie Kodl.

Josef Duben

Výstava je přístupná do 6. 10., pouze ve všední dny od 9 do 17 hodin, v pátek do 15 hodin.

(A dne 20. září v 16 hodin bude zde, v Knihovně Antonína Švehly, besedovat Marek Soph s Janem Navrátilem o sběratelství... nejen obrazů)