K tomu lze uvést, že ani jeden z ministrů nepřišel s žádnou převratnou novinkou - obě teze totiž vycházejí z myšlenky někdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe, který v 90. letech minulého století prosazoval existenci ministerstva venkova - v současné době by šlo v praxi o integraci dokonce tří resortů - kromě MZe a MŽP také Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). To však není možné ani praktické. Jednak - MMR si mezitím vydobylo roli koordinátora operačních programů ze zdrojů EU, čímž se stalo vůči EU na půdě ČR generálním partnerem a je v zásadě nezrušitelné a pravděpodobně také neslučitelné. Pokud se pak týká integrace MZe a MŽP, bylo by zcela zřejmým výsledkem fatální narušení stávajícího, jakž takž rovnovážného stavu mezi ochranou krajiny a podnikáním, zejména zemědělským, v této krajině. Záleželo by samozřejmě, který z obou stávajících resortů by měl v integrovaném orgánu větší moc. Pokud by převážily zájmy zemědělců, zejména těch průmyslových, zcela nepochybně by se ještě více negativně prohloubil již tak nežádoucí stav naší krajiny. Pokud by tomu bylo naopak, byli by podnikatelé v zemědělství vystaveni ještě větším regulacím a omezením ve prospěch krajiny, než dosud, podle dosavadních zkušeností způsobem, který by fakticky znamenal konec konkurenceschopného zemědělství v naší zemi. Ve vlastním zájmu tak buďme rádi za obě ministerstva a berme teze o integraci jako součást předvolební rétoriky, na níž se po volbách jednak zapomene, jednak se bude více resortů hodit pro více úřednických postů pro kamarády těch, kteří volby vyhrají. Bohužel je to ale menší zlo, než ona integrace s naznačenými riziky.

Nejen máslo, ale už ani brambory nebo ryby podle zpráv z našich médií na letošní Vánoce neseženeme. To je obzvláště nesmyslná zpráva především v jakékoli zemi EU, jejíž hlavním problémem je i přes dočasné výpadky produkce některé zemědělské komodity mnoho desítek let trvající nadprodukce, kterou má EU stále větší problém vyvézt ze svého území, protože je evropská produkce díky stále rostoucí byrokracii dražší a dražší. Různé mediální katastrofické scénáře jsou ale „in“, neboť jsou vedené přesvědčením, že pouze takové zprávy jsou pro laickou veřejnost atraktivní. Skutečnost, že drtivá většina takových zpráv má především lobistický a marketingový charakter, a že ve společnosti prohlubují paniku, jejímž výsledkem je iracionální chování a mnohdy zhoršení aktuálního stavu, ale vedení médií nezajímá. V současné honbě hledání viníků čehokoli za cokoli by tak bylo pomalu na čase vážně se zabývat mírou odpovědnosti médií za vývoj ve společnosti a za onen stav „blbé nálady“, jak by to zřejmě charakterizoval exprezident Václav Havel. Role médií v tom totiž není vůbec zanedbatelná.

Platí to i pro „jedovatá vejce“ kontaminovaná přípravkem fipronil, po nichž ovšem ještě nikdo nezemřel. Přestože se všichni předhánějí v odhalení dalších a dalších potenciálních rizikových potravin, což je ovšem až úplný konec celého problému, diskuse o míře používání chemie v chovech hospodářských zvířat, tedy o prvopočátku problému, zcela chybí. Zdaleka přitom nejde jen o používání insekticidů (prostředí ochrany před hmyzem a spol.), ale obecně o používání veškerých intenzifikačních chemických prostředků v oblasti zemědělství, a nejen tam. Je přitom třeba vědět, že nelze zároveň dodržet současný tlak na průmyslově produkované zemědělské suroviny a potraviny z nich vyráběné s cílem dosáhnout co nejvyšší efektivity a tedy pro spotřebitele co nejnižší ceny, a zároveň produkovat tyto suroviny a potraviny „čisté“, přirozeným způsobem. Buď tedy bude společnost ochotna akceptovat vyšší cenu a vyšší čistotu a přirozenost, nebo se s problémy pozůstatků chemie v potravinách budeme potýkat do nekonečna. Musíme si vybrat. 

Petr Havel