Zřejmě nejatraktivnější kauzou se stala informace prezentovaná alternativní americkou skupinou novinářů Orb Media, podle níž je celá planeta kontaminována mikroplasty, včetně již zmiňované pitné vody. Což o to, naše planeta je skutečně zřejmě více plastová, než modrá nebo zelená, sdělení Orb Media je ovšem z hlediska pitné vody na hranici poplašné zprávy. Téma zaznělo i na loňském mezinárodním semináři o vodě v Drážďanech s tím, že ke stanovení množství mikroplastů ve vodě jsou nutné velmi složité technologie a jednotná metodika. Právě to je ale základní problém mediálně atraktivního, ale jinak obtížně dešifrovatelné prezentace Orb Media. Není totiž zřejmé, jakými technologiemi, jakou metodou a v jakých vodách byly vzorky „analyzovány“. Pokud ovšem takové údaje k dispozici nejsou, může si svým způsobem kdokoli napsat cokoli, což se zřejmě v tomto případě stalo. Základní otázkou přitom je, co se míní pojmem „mikroplasty“ a jaké že to byly „rozbory,“, neboť udělat rozbory na celou skupinu látek je prakticky nemožné. Dnešní laboratorní metody jsou totiž logicky schopné stanovit ve vodě jen přítomnost jednotlivých prvků nebo jednotlivých organických sloučenin, například etylénu. Což se také děje, přičemž minimálně v případě pitné vody nic nenasvědčuje tomu, že by mohla představovat rizika pro lidský organismus. Také proto, že materiálem pro vodovodní potrubí, pokud je z plastů, je tvrzený plast, který se při kontaktu s vodou nerozpouští. Starší vodovodní potrubí pak z plastů není vůbec. Možnou přítomnost mikroplastů v pitné vodě by navíc signalizovala vyšší mikrobiální kontaminace. Pro mnohé mikroorganismy jsou totiž mikroplasty živinou, takže přítomnost mikroplastů by vodohospodáři poznali v mikrobiologických rozborech. Tyto rozbory jsou přitom standardní a zákonem danou povinností při analýzách pitné vody. Čili - vody z kohoutku netřeba se bát.
Druhou kontaminační zprávou bylo spektrum opakovaně recyklovaných článků o kontaminaci našich podzemních vod pesticidy, ústící do mediální zkratky, podle níž vyplývá z rozborů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), že podle „nové studie“ jsou pesticidy úplně všude, opět i v pitné vodě. ČHMÚ ovšem ve své oficiální reakci konstatoval, že se koncentrace těchto látek v podzemních vodách dlouhodobě nemění a v žádném případě neplatí, že by byla shledána přítomnost těchto látek ve všech odebraných vzorcích. Fakticky stopové množství – 0,1 μg/l (nanogramu), což je norma pro podzemní vodu, zjistily rozbory ČHMÚ ve 43 procentech případů z 662 sledovaných vzorků, u 31 % sledovaných objektů byl pak překročen limit 0,5 μg/l pro sumu pesticidů v podzemních vodách. Kromě toho jde o údaje, které ještě nebyly ve všech souvislostech veřejně publikovány – to se totiž stane až v závěru letošního roku v rámci „Zprávy o stavu vodního hospodářství za rok 2016“. Jinými slovy, další ze senzací, tentokrát z per a hlav tuzemských novinářů, vychází z údajů vytržených z kontextu.
Ministerstvo zemědělství sáhlo v průběhu minulého týdne k dost nestandardnímu kroku - plošnému zákazu plánovaných těžeb dřeva ve všech tuzemských lesích, vzhledem k tomu, že je na trhu aktuálně přebytek dřeva z kalamitních těžeb dřeva napadeného kůrovcem a dalšího dřeva z polomů ze silných větrů, které se nedávno přehnaly naší zemí. Tím cena dřeva klesla a další těžby by cenu patrně ještě dále snížily. Opatření ministerstva má tak na první pohled svou logiku, zásadní otázkou ale je, zda má stát prostřednictvím rozhodnutí úředníků takto brutálně zasahovat do podnikatelského prostředí. Rozumný vlastník lesa by totiž samozřejmě s těžbou sám dobrovolně přestal, protože mu tím vzniká ztráta při zpeněžení dřeva. Na druhou stranu musí ale dodržovat své obchodní závazky, tedy dodávky „nekalamitního dřeva“, což mu ovšem nyní stát zakázal.
Nakonec ale přece jen trochu chvály. I když se to na počátku nezdálo, a možné riziko stále trvá, podařilo se zatím udržet africký mor prasat na relativně malé ploše na Zlínsku. Pokud to tak potrvá i nadále, byl by to neobvyklý veterinární úspěch, protože všude jinde, kde se tato nemoc divočáků vyskytla, nezůstalo nikdy u jednoho jediného ohniska.
A úplně nakonec trochu obchodu. Naši poslanci ratifikovali doslova minutu před ukončením svého volebního období dohodu CETA mezi zeměmi EU a Kanadou. Verdikt je to spíše neutrální, protože dohoda skutečně otevírá možnosti vyššího vývozu z EU (tedy i z ČR) do Kanady, stejně tak ale naopak, takže konkurence zhoustne. Jak se s ní popasují například naši zemědělci a potravináři, je otázkou, i proto, že zatím žádná z četných obchodních zemědělských a potravinářských misí do Kanady nesměřovala, zatímco ostatní evropské země již jak při svých státních misích, tak v rámci mise celoevropské, už potřebné obchodní kontakty v této zemi navázaly. My zatím jezdíme hlavně do Číny, do Ruska a do Afriky.
Petr Havel