Nyní mi dovolte, abych v krátkosti představila naší hospodářskou usedlost s číslem popisným 34, jíž v Makově zakoupil v roce 1894 Josef Vopařil. Po necelých 100 letech, v roce 1992, nám byly navráceny pozemky, které za dob komunismu využívalo zemědělské družstvo, a na rodinném statku Bulvových a Vopařilových tak opět zavládl čilý ruch.

Statek leží v Pardubickém kraji přibližně deset kilometrů od Litomyšle. Současní majitelé - má sestra Věra Bulvová se synem, hospodaří na 29 hektarech zemědělské půdy a chovají tu český strakatý skot. Na statku najdete také psa, kočky, králíky, slepice a sezónně i prasata. Nedílnou součástí farmy je chov klisen plemene českomoravský belgický kůň, který tu má tradici již od roku 1958. Jejich rodová linie se zachovala i za komunistické éry, kdy byl tehdejší majitel František Vopařil nucen vstoupit do družstva. I přesto věnoval koním veškerou lásku a usiloval o jejich udržení na gruntu. V současné době v něm pokračuje i moje sestra, která se ujala rodinné tradice se vším všudy.

Návrat ke kořenům

Koním je vždy vyhrazen velký prostor i na každoročních setkáních, která se již stala tradicí. Před dvěma lety se zde pod záštitou Ministerstva zemědělství ČR uskutečnila jedna z akcí prvního ročníku série „Poznej svého farmáře“. Loňská druhá akce, kterou jsme již pořádali sami, byla tematicky zaměřena na kořeny rodu Vopařilových.

Setkání jsme spojili se srazem makovských rodáků a statek otevřeli pro veřejnost. Krávy jsme po podojení vyhnali na pastvu a chlév za pomoci obětavých kamarádů a přátel přetvořili na galerii předků a vyzdobili fotografiemi, rodokmeny a růžemi, které pěstuji na své zahradě v Novém Městě nad Metují. „Ohlédnutí zpět pro nás bylo návratem ke kořenům. Připomněli jsme si, co nás spojuje - je to láska k půdě a ke zvířatům, která je odkazem našich předků a darem od boha. To vše bychom rádi přiblížili každému, kdo na náš statek zavítá,“ konstatuje má sestra.

Propojení půdy a hudby

Zatímco v nedaleké Litomyšli a v Nových Hradech právě probíhal mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, u nás v Makově se letos už potřetí konal „festival obyčejných lidí“, kteří milují hudbu, dobré jídlo, zvířata, půdu a rostliny, především růže. Dopolední program byl věnován představení klisen s hříbaty, a to i za účasti hřebce, kterého předvedl jeho majitel. Za koňmi byly zapřaženy zrestaurované historické zemědělské stroje, jako je žačka, obracák a pohrabáč. Děvčata předvedla sestavu v sedle klisen, které pod sebou měly hříbata.  

Setkání se zúčastnily tři pěvecké sbory - Mužský pěvecký sbor Litomyšl, smíšený pěvecký sbor Otakar Vysoké Mýto a Sbor paní a dívek Litomyšl. Ptáte se, jak hudba souvisí se statkem a s půdou? Odpověď nalezneme opět u předků. Rod Bulvových pochází ze Širokého Dolu a z Kamence u Poličky. Prababička paní Bulvové, selka Anna Bednářová, nosila domácí přebytky - čerstvé mléko, tvaroh a vajíčka do poličské kostelní věže, kde, jak mnozí jistě víte, bydlela rodina Martinů. Mladý Bohuslav Martinů vyrůstal na mléce a na produktech z Bednářova statku. Věra Bulvová, pravnučka Anny Bednářové, také vozí produkty své práce do okolních měst, a jejími zákazníky jsou i někteří členové pěveckých sborů. „Dá se říci, že základem je dobrá strava a podpora lokálního zemědělství, nesmí chybět pevná vůle být tím, čím člověk chce být. I díky tomu se Bohuslav Martinů stal světoznámým hudebním skladatelem,“ komentuje s trochou nadsázky spojení práce na statku s hudbou a se zpěvem má sestra Věra.

Svatba na statku

Ústředním tématem letošního ročníku setkání na statku byla svatba. K vidění byly historické kočáry vyzdobené růžemi a dalšími květinami z mé zahrady, které naaranžoval tým floristů. Zaslouženou pozornost poutaly i nádherné svatební kytice a ozdoby do vlasů půvabných nevěst i kytičky v klopách ženichů a další květinová výzdoba. Svatební průvod vedl koňský povoz zvaný „koňobus“ s posádkou pěveckého Sboru paní a dívek Litomyšl. Modely zapůjčil Svatební salon L+F Polička, který nabízí své služby zákazníkům už téměř 20 let, a předvedli je mladí lidé z našeho regionu. Účesy navrhly kadeřnice Aneta Jonáková z Poličky, Eva Horáčková a Anička Procházková z kadeřnictví Evanescente Litomyšl.

Potěšení z plodů každodenní práce

Smyslem setkání na statku je především přiblížit lidem každodenní život v hospodářství, jehož součástí je i těžká fyzická práce. Sestra a její syn Miroslav Bulva obhospodařují statek s láskou a radostí. Dojí, krmí, sečou, suší trávu a vyrábějí mléčné výrobky. V roce 2013 se jim podařilo zřídit minimlékárnu. Nyní tedy vyrábějí přírodní sýry, jogurty, kefíry a tvarohy. Velmi žádanou specialitou je Makováček - tvarohovo-smetanový krém s čokoládou. „Produkty z naší krajiny jsou pro nás zdravější než ty dovezené z dalekých zemí, a navíc každý z nich má svůj příběh,“ dodává sestra.

„Návštěvníkům chceme ale také ukázat, že odměnou za tvrdou práci může být krása a ušlechtilost koní, zdraví krav a rostlin vypěstovaných na naší půdě,“ pokračuje. „I malá zahrádka skýtá radost v podobě květin, které si můžeme utrhnout pro radost a potěšení, zkrášlit jimi své domovy nebo obdarovat přátele. Ukázka floristiky, kterou u nás dobrovolníci letos předvedli, je třešničkou na dortu, tečkou za celoroční prací, kterou musíme věnovat rostlinám, stejně jako koním a dalším zvířatům na statku. Je to ale i potvrzení, že všechno je možné, když se pro to rozhodneme… Hospodařit není snadné. Ekonomický zisk není příliš vysoký, ale naším hlavním hnacím motorem je pocit sounáležitosti člověka s přírodou. Přijďte se k nám podívat, pohladit si zvířata a ochutnat, co je opravdu dobré a zdravé,“ uzavírá své vyprávění Věra Bulvová.

Marcela Mádrová a Libuše Vopařilová