V uplynulém týdnu šlo přitom o zvláště atraktivní téma, protože EU si již podruhé vzala na paškál kultovní alkoholický nápoj našich národů - totiž rum. Správněji řečeno „tuzemák“, neboť tak se musel náš rum na zásah Bruselu přejmenovat, aby jeho název nemátl ubohé zahraniční návštěvníky, kteří netuší, že náš rum byl a je vyráběn, na rozdíl od zahraničního, z brambor. Nyní ale hodlá EU zasáhnout přímo do receptury, neboť rumové aroma přidávané do tuzemáků obsahuje podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) údajně karcinogenní látku. Jenže koncentrace aroma v „tuzemáku“ nebezpečí pro člověka prakticky nepředstavuje. Daleko větší rizika z „konzumace“ karcinogenních látek představuje například vzduch, takže napříště by mohl EFSA zakázat třeba dýchání. Nebo všeobecně oblíbené grilování, zahradní párty a barbecue. Zvolit si v této situaci za „nepřítele lidstva“ rumovou tresť je tak pokrytecké, a lze za tím hledat třeba i konkurenční boj mezi výrobci alkoholu. Především je ale za hrozbou EFSA nutné hledat omezení identity historické tuzemské potravinářské a nápojové tradice, a tedy unifikaci tradičních receptur, rituálů a lokální pestrosti. Na tom nic nezmění ani případné důkazy o rizikovosti rumové tresti - negativní vliv na zdraví člověka mají i jinak prospěšné látky, třeba vitamíny, pokud se jimi člověk předávkuje. Karcinogenní rizika jsou především o množství - a to je, jak již bylo řečeno, v případě rumové tresti na hranici rozlišitelnosti - a tedy fakticky zanedbatelné.

Za zájem o zdraví evropského spotřebitele a vyšší kvalitu potravin se také schovává nově i v ČR koncipovaný „standard produkce mléka bez genetické modifikace“. Ve skutečnosti ale jde o ochranářské opatření EU vůči dovozům modifikované sóji zejména z Ameriky a obecně ze všech mimounijních zemí, protože kromě Evropy žádná oblast na světě nezakazuje pěstování geneticky modifikovaných plodin (GMO). „Mléko bez GMO“ tak fakticky snižuje konkurenční tlak na evropské zemědělce a chrání je před zahraničními dovozy krmných směsí nebo surovin pro výrobu krmiv a nejde tedy o opatření ve prospěch evropského spotřebitele, ale krok ve prospěch evropských zemědělců a zároveň marketingový tah, jehož vedlejším cílem je zvýšit cenu mlékárenských výrobků. V zásadě jde tak opatření namířené proti spotřebiteli, který to vše zaplatí, aniž by za více peněz dostal nějakou prokazatelně vyšší kvalitu. Pokud někoho opravdu zajímá, jaký je rozdíl mezi „normálně“ produkovaným mlékem a mezi mlékem „bez genetické modifikace,“ pak je nutné konstatovat, že žádný. Pochybuji ale o tom, že to někoho zajímá. Svět chce být klamán, přestože stejné složení mléka s GMO a bez GMO prokázala v praxi celá řada vědeckých studií, mimo jiné v sousedním Polsku, kde sledovali dokonce DNA bachorové mikroflóry krav krmených krmivy s GMO a bez GMO. Je to logické, neboť genová modifikace hospodářských plodin využívaných jako krmiva pro hospodářská zvířata mění geny pouze v těchto plodinách, a do dalších zpracovaných produktů, ani těl zvířat, nepřechází.

Atraktivita potravinářských témat se promítla také do celé řady předvolebních diskusí, které nemá smysl komentovat, protože příslušní řečníci, ani názorové střety soudcující novináři, nepatří ani vzdáleně mezi osoby, které by se v tak složité problematice orientovaly, takže zůstalo vždy jen u obecných řečí. Mnohem významnější je ale letošní trend nevládních lobbistických organizací bombardovat sekretariáty politických stran návodně kladenými, rádoby odbornými otázkami, které mají politiky otestovat v postojích k příslušným tématům. Prakticky žádný takový „test inteligence“ ale není zaměřen na doprovodné souvislosti, pouze na výsek problematiky, obvykle vytržený z kontextu, který vyhovuje té které nátlakové, lobbistické či zájmové skupině. Fakticky tak jde o typ nátlakového marketingu, ne však o snahu zjistit schopnost politika řešit nějaký systémový problém.

Že chce být svět klamán, ale už dávno zjistili i sami politici. Nejnověji to prokázal ministr životního prostředí Richard Brabec, který po podpisu Česko-izraelské spolupráce v oblasti životního prostředí prohlásil, že spolupráce přinese „například stanovení indikátorů a hodnot a následného monitoringu mikroplastů, plastů, pesticidů a farmak v pitné i odpadní vodě, což je něco, co se dosud v ČR vůbec nesleduje“. To je lež jako věž, protože všechno ministrem jmenované, až na mikroplasty, se samozřejmě v ČR již řadu let sleduje, a pokud se týká mikroplastů, tak ty nesleduje ani Izrael. Což nic nemění na tom, že v nakládání s vodou, šetření s ní a opětné recyklaci může být nejen pro ČR, ale i pro celý svět, Izrael skutečně vzorem a inspirací.

Petr Havel