Prvním ze zmiňovaných fenoménů je houbaření, přičemž houbařská sezóna spěje právě ke svému vrcholu. Češi jsou považováni za největší houbaře hub na světě, každoročně vyrazí každý člověk do lesa v průměru více než dvacetkrát, velmi často právě na houby. Tržní hodnota nasbíraných hub se ročně pohybuje kolem pěti miliard korun a množství hub kolísá mezi 20 až 30 000 tunami. Při vědomí těchto čísel proto trochu překvapuje, že přes značnou pestrost hub v našich lesích sbírá většina lidí jen několik vybraných druhů, obvykle hřibovitých hub, ačkoli řada dalších druhů (růžovky, holubinky, ryzce nebo třeba kotrč kadeřavý) jsou často chutnější a lepší pro gastronomickou úpravu. Ta je - opět poněkud paradoxně - opředena některými stále přetrvávajícími mýty, z nichž ten nejčastější je teze, podle níž se nemá na houby konzumovat alkohol. To přitom není vůbec pravda, riziko se týká jen kombinace alkoholu a konzumace hnojníku inkoustového, což je houba, kterou stejně nikdo nesbírá. Problém s alkoholem není ani v případě takzvaných červených hřibů - kovářů (na ilustračním snímku) a kolodějů, které se také dávaly za příklady hub, po nichž je rizikem alkohol požít. Pravda není ani to, že je člověku po konzumaci hub těžko - vzhledem k tomu, že houby se skládají ze zhruba 97 procent z vody, představují naopak spíše dietní stravu. Těžko může být někomu například po smaženici, ale to díky tuku a vejcím.

Odstartovaly také již první podzimní výlovy rybníků, tam ale bude vrchol sezóny zhruba za měsíc. Celá řada výlovů je spojena s doprovodnými programy a hlavně prodejem čerstvě vylovených ryb přímo na hrázi loveného rybníka, což je jedna z mála příležitostí pro milovníky ryb zakoupit si a ochutnat jiné naše sladkovodní ryby, než celoročně dostupného kapra. Velmi dobrou pověst má candát, skvělý je ale i lín nebo štika, byť ta je trochu sušší, neboť jako dravec nemá štika tolik tuku. Ač je ale ČR historicky rybníkářská a rybářská velmoc, konzumuje se u nás nejméně rybího masa na světě - pouze kolem 5 kilogramů na osobu a rok, z toho sladkovodní ryby činí jen asi 1,5 kilogramu. Je to i tím, že značná část spotřebitelů neví, k čemu všemu a jak se dá maso ryb v kuchyni použít. Některé z výlovů přitom doprovází i kulinářská osvěta, tedy ukázky a možnost konzumace celé řady pokrmů z ryb. V tom vyniká zejména program spojený s výlovem rybníka Rožmberk (letos 13 až 15. října), kde je možnost ochutnat desítky jídel z ryb, včetně rybích uzenin. Ne všechny výlovy jsou ale spojeny s prodejem ryb či doprovodným programem - kdy a kde se výlovy konají a zda je při nich možné ryby za výhodnou cenu zakoupit, je možné se dozvědět mimo jiné na portálu Naše voda (www.nase-voda.cz), který již několik let přináší nejkomplexnější přehled termínů a lokalit podzimních výlovů.  

Nakonec ale přece jen trochu politiky. Počátek uplynulého týdne přinesl dobrou zprávu pro zemědělce, když jim vláda na svém jednání schválila dvoumiliardovou finanční kompenzaci za škody způsobené jim v letošním roce nepřízní počasí - jarními mrazy a letním suchem. Na rozdíl od minulosti přitom nikdo ani nenastolil otázku, zdali by neměl být přehodnocen stávající systém pojištění zemědělských rizik, ačkoli by přehodnocen být měl. Není totiž donekonečna možné hledat ve státním rozpočtu ad-hoc peníze na řešení problémů, které se opakují každoročně, protože pokaždé nemusí být peníze k dispozici. Sanace rizik by měla být kryta právě z pojištění, respektive z kombinace různých pojistných produktů s tím, že v prvé řadě musí být cílem zvýšení současné propojištěnosti. Zdaleka ne všichni zemědělci totiž vůči klimatickým rizikům pojištěni jsou.

Na evropské úrovni se počátkem týdne také řešil problém rychlého varování před nebezpečnými potravinami, známý pod zkratkou RASSF (Rapid Alert System for Food and Feed). Podnětem byla nedávná kauza s pozůstatky přípravku proti hubení hmyzu fipronil ve vejcích a skutečnost, že se o tomto riziku dozvěděly členské státy pozdě. Což je pravda, je ale vhodné vědět, že důsledkem zařazení nějaké potraviny (nebo krmiva) do RASSF je bezprostřední likvidace takové produktu a stažení z tržní sítě, což znamená zásadní ekonomickou újmu pro výrobce. To ale znamená, že riziko musí být stoprocentně laboratorně nebo nějakou formou kontroly s prokazatelnými výsledky potvrzeno, a to nějakou dobu trvá. Tím nehodlám obhajovat postup Belgie a Nizozemska, na které kritika pomalého postupu padá. Jde spíš o uvědomění si časových souvislostí. Například i co se týká našeho slavného portálu „Potraviny na pranýři“, na němž spotřebitelé hledají a nachází údaje o nebezpečných nebo klamavě označených a méně kvalitních potravinách. Také tyto údaje jsou „na pranýři“ zveřejněny až po příslušném ověření, často s několikatýdenním i několikaměsíčním zpožděním od kontrolního zjištění. Což znamená, že v době, kdy se to spotřebitel dozví a rozhodne se dotyčný produkt nekupovat, už minimálně kontrolovaná šarže v obchodech dávno prodávána není.

Petr Havel