O potravinách a spotřebitelích bylo také středeční Žofínské fórum. Kromě toho, že z vysokých cen másla obvinil ministr Marian Jurečka naše obchodní řetězce (zajímavé je, jak mohou naše obchodní řetězce ovlivnit ceny másla po celé Evropě, kde je často ještě dražší než u nás), zabývalo se fórum také letošním evergreenem - dvojí kvalitou potravin. I tady má ministr zemědělství vysvětlení a řešení - do evropské legislativy by zakomponoval princip, že půjde-li o výrobek jednoho výrobce, který na první pohled vypadá stejně, musí mít stejné složení. Jak ale definovat „první pohled“ nebo „stejnost“, již nespecifikoval. Je přitom třeba říci, že už dnes se výrobky rozdílného složení, ale podobného obalu v detailech obalů liší, a to i v oněch exemplárních případech diskriminace spotřebitelů v nových členských zemích EU.
O víkendu skončily v EU kvóty na výrobu cukru, takže si nyní může každý stát, cukrovar a pěstitel cukrové řepy produkovat tolik cukrovky a cukru, kolik chce. Prakticky všechny země EU také zvýšily letos osevní plochy cukrovky, téměř o 20 procent, takže je zřejmé, že Evropa bude mít nadprodukci cukru, což by mělo vést k poklesu jeho cen. Velké cukrovarnické společnosti se budou muset snažit přebytek vyvézt, jenže Světová obchodní organizace již před několika lety zakázala dotované exporty, takže uplatnění dražšího evropského cukru na světových trzích bude oproti levnějšímu třtinovému cukru obtížné. Cena cukru tak nemusí klesat jen do konce letošního roku, ale i v dalším období. Ale také nemusí - prakticky nikdo nemluví o tom, že obchod s cukrem je zatížen prakticky na celém světě nemalými cly, takže cena cukru nebude ani nadále předmětem soutěže více a méně konkurenceschopných cukrovarů nebo zemí, ale zůstane stále v rukou (či hlavách) politiků nastavujících celní bariéry.
Bohužel bez zájmu médií proběhla tento týden v Brně odborná konference Vodní nádrže 2017. Nezájmu je docela škoda, na akci zaznělo mnoho podnětných myšlenek, které by měli poslouchat zejména politici - ti tam ale nebyli, jen poskytli záštitu - inu - slibem neurazíš. Takže alespoň letem světem tři zajímavé myšlenky: 1. Z výzkumů veřejného mínění vyplývá, že striktně proti výstavbě přehrad je jen pět procent populace - mediálně to ale vypadá úplně opačně. 2. Teze o záchraně části zemědělství prostřednictvím zavlažovacích soustav je poněkud na vodě - respektive na suchu - na závlahy totiž nebudou v letech, kdy by měly být kvůli suchu využívané, potřebné zdroje vody. 3. Opětovná výsadba smrkových porostů v lokalitách, pro něž smrk není vhodný, nadále pokračuje, ačkoli smrk je nejvíce náchylný na nedostatek vody. Takže naše lesy nám budou usychat dál a zřejmě více a rychleji, než dosud.
Nakonec ještě jedno téma, které patří k největším polistopadovým ostudám naší země, a to všech politických stran, které byly v posledních 28 letech u moci - především ale všech ministrů zemědělství, toho současného nevyjímaje. Stát se totiž do dneška nevyrovnal s celkem zhruba 45 000 restituenty, kterým nevrátil komunisty zabavené a často následně zastavěné pozemky, a nebyl schopen jim dát za zabavené a zastavěné pozemky náhradu, přestože to restituentům svými vlastními zákony slíbil a garantoval. Nejprve Pozemkový fond ČR a následně Státní pozemkový úřad (SPÚ) přitom rozprodaly téměř 700 000 hektarů půdy, a to přesto, že přednostní právo na půdu měli právě restituenti. Fond i úřad sice restituentům pozemky nabízely, jenže v nevhodných lokalitách a nevýhodné struktuře. Nabídl jim také finanční odškodnění - to ale v cenách roku 1991, které jako podklad pro finanční náhradu platí dodnes, ačkoli ceny půdy od té doby mnohonásobně vzrostly. Není proto divu, že finanční náhradu mnozí odmítli a ti statečnější se začali se státem soudit. Značná část soudních sporů není dodnes ukončena, v půlce příštího roku začne navíc platit takzvaná restituční tečka, po níž bude finanční náhrad jedinou možností, jak restituentům kompenzovat náhrady za ukradený majetek. SPÚ přitom ortodoxně trvá na náhradách v cenách z počátku 90.let, ačkoli již i náš Ústavní soud opakovaně konstatoval, že náhrada za pozemky musí být přiměřená. Dlužno dodat, že SPÚ spadá pod ministerstvo zemědělství, byť se tváří jako svéprávný úřad. Což jinými slovy znamená, že je to opět ministr zemědělství Jurečka, který legitimizuje procesy kolektivizace z poloviny minulého století a perzekuci sedláků, mezi které se verbálně rád počítá. Spravedlnost se ale nachází na opačném břehu řeky, než pan ministr a jeho názory.
Petr Havel