Je to veskrze smutný příběh, jehož televizní vyústění ovšem svým způsobem překvapivé není, pokud člověk dlouhodobě sleduje, kdo na jihu Čech ve zmiňované straně tahá za nitky. Zřejmě úspěšně, takže triumvirát Dlouhý/Kuba/Šťastná posílil i bývalý exhejtman. Je-li to přitom projev pokračující kontaminace společnosti Andrejem Babišem nebo pravdivý projev vlastního postoje (bohužel pravděpodobnější je to druhé), není zas tak důležité. Důležité totiž je, že vystoupení Jana Zahradníka muselo zmást potenciální voliče strany, alespoň z řad soukromých zemědělců. Pakliže mělo být cílem jihočeského socialistického proudu ve straně zvýšit její krajský voličský potenciál, pak bylo tímto dosaženo pravého opaku. A také podrazu na další ze stínových ministrů strany pro zemědělství a venkov - Veroniku Vrecionovou. Je tak trochu záhadou, proč postoj strany k zemědělství a venkovu neprezentovala v debatě ona - možná snad proto, že mediálně není příliš výrazná. Zdaleka nejen v předvolebním boji by ale nemělo jít o razanci (ta mimochodem chyběla i v případě Zahradníka), ale především o střet postojů, názorů a myšlenek, který má usnadnit orientaci voličů v důvěře v tu či onu stranu. V tom jim ovšem politici příliš nepomáhají, což ovšem znamená, že je letos více než kdy jindy ve hvězdách, jak vše dopadne.

Oblast zemědělství je přitom na nastavení politického výsledku závislejší, než mnohé jiné resorty - protože je závislá na sumě veřejných peněz, jejichž toky jsou především věcí politických rozhodnutí. Při vědomí dosavadního vývoje, kdy se všechny rozhodující makroekonomické parametry oboru (soběstačnost, bilance zahraničního obchodu, míra zisku bez dotací, bonita půdy, zdroje vody a mnohé jiné) zhoršují, je zřejmé, že musí dojít k zásadním změnám. Kdo bude ale mít odvahu je provést, to je velkou otázkou, když k náznaku nějaké alternativy nemají jen pouze v televizi odvahu ani ti, od nichž by to člověk alespoň v malé míře očekával.

Petr Havel