Na statku po rodičích své ženy, Smolíkových, kam se roku 1980 přiženil a nejprve pracoval v místním JZD jako opravář zemědělských strojů, se Bohumil Caha věnoval až do roku 2011 chovu holštýnů.
„Začátky chovu mléčného skotu ve staré vazné stáji či nepoužitelnou mechanizaci, vytaženou odněkud z kopřiv, kterou jsme jako mrtvý inventář dostali v rámci restitucí, asi kolegům sedlákům popisovat nemusím. Mnoho z nich jistě zažilo i soudní spory o svůj majetek, naše rodina bojovala tři roky o dvouhektarový pozemek, který nám v minulosti JZD zastavělo, a nakonec s úspěchem,“ vzpomíná pan Caha.
K obhospodařování prvních navrácených hektarů (18 ha půdy a 4 ha lesa) a poté i dalších pronajatých a zakoupených velmi pomohla starší zemědělská technika pořízená v sousedním Německu.
K většímu komfortu a možnosti rozšíření stáda mléčného skotu dopomohla v roce 1997 stavba nové stáje a dojírny. „Chov se rozrostl až na 40 krav, měli jsme uzavřený obrat stáda, býčky vykrmovali a dodávali na menší jatka v nedaleké Kamenici,“ vysvětluje Bohumil Caha. Mléko putovalo nejprve do jihlavské mlékárny, poté do Polné.
V roce 2006 se do hospodaření zapojil syn pana Cahy Kamil, později i jeho žena Michaela a v roce 2011 došlo k převodu farmy na další generaci.
„Postupně jsme převodným křížením býky plemen aberdeen angus, limousine a charolais přešli na chov masného skotu. Nyní máme 35 krav, býka plemene masný simentál a prodáváme zástav,“ informuje mladý hospodář.
Stále, i když pozvolna, se ještě daří navyšovat výměru, na které Cahovi hospodaří, naposledy nákupem osmi hektarů. Ze 130 hektarů, na kterých se věnují rostlinné výrobě, je 80 vlastních, 70 tvoří orná půda a zbytek trvalé travní porosty. „Zatravnili jsme hlavně pozemky v blízkosti přírodní rezervace, na které se vztahuje ochranné pásmo,“ říká Bohumil Caha.
Na orné, dosti kamenité půdě o bonitě 4,50 Kč/m2, i díky rokům zkušeností staršího z hospodářů, dosahují Cahovi velmi pěkných výnosů. „U pšenice, kterou dodáváme do nedalekého mlýna, jsme v loňském roce měli 7 až 8 tun z hektaru, u sladovnického ječmene 6 a v případě řepky 3,5 tuny. Pravda ale je, že se zvyšují i vstupy,“ informuje Kamil Caha.
Cahovi jsou také poměrně úspěšnými žadateli o dotace z Programu rozvoje venkova, v roce 2009 se jim za přispění podpory podařilo vybudovat silážní žlab, hnojiště a jímku, v novém programovém období pak žádali o dotaci na pluh, kompaktor a smykový nakladač.
Naopak oblast, kde se dle názoru Bohumila Cahy hned z několika důvodů na podporu sázet příliš nevyplácí, je budování rybníků. V letech 2007 a 2011 zrealizovala rodina výstavbu pěti vodních ploch, tři rybníky o velikosti 0,5 hektaru a dva o něco menší, všechny chovné.
Chloubou pana Cahy staršího je chov farmové zvěře, konkrétně 25 jelenů, které si pořídil, jak s úsměvem říká, „na důchod“. A velkou radost mu samozřejmě dělá mladá generace. Syn Kamil, ač vyučený kuchař, si vede skutečně velmi dobře a je zárukou, že sedlačina v této krásné a turisty hojně vyhledávané východní části jihlavského regionu bude pokračovat dál.
Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR