Výsledky tendrů Lesů ČR ale postupně problém generují tak, jak i do tohoto oboru expandují firmy spojené a AGROFERTEM, což kupodivu nechává všechny v klidu. Skutečností ale je, že letošní tendry na lesnické práce pro Lesy ČR na období od příštího roku vyhrála společnost Uniles, firmy skupiny AGROFERT byly ale také nejúspěšnější v předchozím roce i před dvěma lety. Vzhledem k tomu, že Lesy ČR každoročně soutěží lesnické práce na dobu pěti let na pětině území, postupná kumulace AGROFERTU v lesnictví vytváří v této oblasti monopol smluvního partnera státních lesů. Možná ještě větší problém se ale ukazuje ohledně stavu našich lesů, což přiznává i tento týden publikovaná „Zpráva o stavu lesního hospodářství“ za rok 2016, kterou zpracovalo ministerstvo zemědělství. Ta sice na jednu stranu konstatuje již výše zmíněný postupný přírůstek dřevní hmoty, ale také to, že tři čtvrtiny jehličnanů a téměř polovina listnáčů v lesních porostech trpí částečnou ztrátou jehličí nebo listů. Na vině jsou částečně nemoci stromů a škůdci, hlavním důvodem je ale postupné usychání stromů, mimo jiné díky ubývající vodě v krajině a díky nevhodné skladbě lesních porostů, v nichž je stále v nadměrném podílu zastoupen smrk opětně vysazovaný na stanovištích, která nejsou pro tuto dřevinu vhodné. Podíl degradace lesních porostů je přitom hodně podobný podílu degradace zemědělské půdy, jistě ne bez souvislosti.

To v praxi znamená, že nejen naše zemědělství, ale i lesnictví se musí změnit. To však bude úkol velmi obtížný, jak názorně ukázala televizní debata na téma zemědělství, kterou odvysílala v rámci předvolebních diskusí Česká televize v závěru minulého týdne.  Že o oboru něco vědí, prokázal totiž v diskusi jen ministr Marian Jurečka, agroferťácký Jaroslav Faltýnek a nestor komunistických poslanců Pavel Kováčik. Ti prezentovali své postoje pro veřejnost docela srozumitelným způsobem, takže diváci nemohli ani tušit, že šlo o propracovanou obhajobu velkoprůmyslové zemědělské lobby, jejichž pojetí devastuje zemědělskou půdu, zdroje vody, vylidňuje venkov a navíc nezvyšuje, ale naopak snižuje všeobecně vzývanou potravinovou soběstačnost Česka. Představitelé všech dalších politických stran oproti tomu působili velmi nevěrohodně, a i když bylo v jejich vyjádření cítit, že by obor chtěli žádoucím směrem, ve prospěch rodinných farem a drobného a středního podnikání, změnit, chyběla jim jak potřebná data, tak vědomí širších souvislostí, tak konkrétnější představy, jak by toho chtěli dosáhnout. Bezzubost „zemědělské opozice“ tak bude v praxi zřejmě znamenat eskalaci současných problémů resortu, který postrádá v podání našich opozičních politiků věrohodnou alternativu. V uvedené televizní diskusi bohužel opět obhájilo pozici mediálního komoditního lídra máslo, takže politizace problému dále eskalovala. Zajímavý byl ale následující vývoj - média totiž po debatě objevila prostřednictvím analytika Aleše Michla Ameriku -  tedy, že máslo je i při současných cenách v porovnání s předlistopadovými cenami a tehdejší výší platů levnější, než před rokem 1989. To je ovšem dávno známá věc, jen si to lidé nechtějí přiznat, a netýká se jen másla, ale fakticky všech základních potravin prodávaných v ČR. Ostatně i podíl výdajů domácností za potraviny byl před listopadem zhruba o 40 procent vyšší, než nyní.

Počátkem týdne se opět objevilo laicky atraktivní téma mikroplastů ve vodě. Téma je to určitě závažné, opětovně je ale třeba konstatovat, že se, alespoň podle dosavadních poznatků, netýká vody pitné.  Veřejnosti ale byly přesto demonstrativně předvedeny záběry na vlákna „mikroplastů“ v pitné vodě, ovšem bez podstatného dodatku, co to vlastně ve skutečnosti bylo. Docela klidně to totiž mohlo být vlákno textilní, polétavý prach nebo biologický materiál, neboť nikdo ani náznakem neuvedl jakoukoli informaci složení a původu pod mikroskopem viditelného objektu. Kromě toho, jak bylo řečeno, byla nejpravděpodobnějším zdrojem vlákna ve vodě druhotná vzdušná kontaminace. Jinými slovy – v upravené pitné vodě z úpravny vody a vodovodu zřejmě žádné „mikroplasty“ nejsou, respektive to nikdo nezkoumal, protože tam nikdo vodu pro účely reportáže neodebíral. Voda ke zkoumání byla totiž odebrána v domácnosti spotřebitele, kde může dojít, a jistě také on-line dochází, ke kontaminaci vody čímkoli, co zrovna poletuje ve vzduchu. Manipulativnost kauzy je možné demonstrovat i na věcných chybách - například označení skupiny Orb Media, která kauzu před několika týdny rozvířila, za „odborníky“, ačkoli Orb Media je skupina amerických aktivistických novinářů. Další chybou je jméno expertky, na kterou se reportáž odvolávala, a která se má jmenovat Sherri Mahonová. Ve skutečnosti jde o profesorku chemie na katedře geologie a environmentálních věd státní univerzity v New Yorku Sherri A. Mason, které se opravdu mikroplastům věnuje a publikuje o nich výsledky svých vědeckých výzkumů. Žádná z jejích publikací se ale nezabývá pitnou vodou.

Petr Havel