Jiřín patří mezi obce spadající do tzv. jihlavského jazykového ostrova, který byl nejvýznamnější německou jazykovou enklávou na území Čech, a tvořil 79 výhradně nebo zčásti německých obcí. Konkrétně v Jiříně žilo do konce druhé světové války zhruba 40 % Němců. Této národnosti byl i původní majitel usedlosti, která připadla (za protihodnotu -chalupu) prarodičům pana Tomana, ti zde na 13 hektarech půdy hospodařili až do kolektivizace.

Když se pan Toman rozhodl po revoluci jít také touto cestou a k navrácené výměře si pronajal dalších čtrnáct hektarů, zjistil jakožto absolvent fakulty strojního inženýrství v Brně, že svými technickými znalostmi značně převyšuje většinu prodejců, kteří mu nabízeli zemědělskou mechanizaci. Vedle hospodaření se tedy zkusil zaměřit i na prodej a servis postřikovačů, na základě zájmu zákazníků pak sortiment postupně rozšiřoval.

„Nyní se synem nabízíme kromě postřikovačů i kompletní pícninářskou techniku, vše máme skladem, zabýváme se jak prodejem, tak servisem. Našimi zákazníky jsou hlavně menší a střední zemědělci, hodně z řad Asociace, zhruba 50 % je z Jihlavska a okolí, zbytek napříč celou republikou,“ informuje Zdeněk Toman.

Společně se synem Zdeňkem poskytují i technické služby deseti jihlavským firmám, zejména co se týče údržby a úklidu jejich areálů. „Technické služby jsou pro řadu zemědělců, obzvláště těch, kteří jsou zaměřeni na rostlinnou výrobu, vítaným přivýdělkem v zimním období. My se jimi zabýváme již 20 let, sedm let jsme dělali i údržbu u firmy Bosch, která má v Jihlavě hned tři závody, a to bylo někdy skutečně náročné. Také je třeba vzít v potaz snižování hodnoty traktoru. Velký problém je na nasolených komunikacích s korozí, neboť třeba Zetor, který využíváme, nemá antikorozní ochranu,“ říká pan Toman.

Tomanovi disponují veškerou technikou potřebnou na obhospodařování 12 hektarů orné půdy a 15 hektarů trvalých travních porostů. Ročně lisují zhruba 250 balíků sena, s jejichž odbytem nemají sebemenší potíže, kupují je hlavně chovatelé koní. Výhodou jsou dvě skladovací haly ve vsi o rozloze 500 a 600 m2, které využívají jak k uskladnění sena, tak techniky.

Co se týče orné půdy, je dosti kamenitá, v minulosti zde došlo k odstřelu skály a toto jsou následky, které musí Tomanovi řešit i najímáním brigádníků na sběr kamení. Značným problémem jsou pak škody způsobené divokými prasaty, dochází zejména k velkému napadení luk. „Myslivci situaci vyřeší tak, že nám darují pět kilo zvěřiny. Nevím, zda jim dochází, že je to pro nás nejdražší maso pod sluncem,“ konstatuje Zdeněk Toman.

„Takřka neřešitelná je i situace s končící životností meliorací, které by nutně potřebovaly generální opravy. Máme pozemky v údolí potoka a do balíků se pak během nahrnování dostane mokré seno, což je samozřejmě nepříjemné,“ říká hospodář.

Co ale pana Tomana v rámci jeho podnikání, stejně jako spoustu jeho kolegů, trápí nejvíce, je vzrůstající byrokratická zátěž. „Když jsem poprvé odesílal kontrolní hlášení, trvalo mi to neskutečných osm hodin a práce na poli čekala. Za naprosté zoufalství hlavně z pohledu nás, malých, považuji zavedení šmírovací EET. Otázkou je, zda kromě šikany podnikatelů vůbec přinese nějaký efekt státu, natož ten avizovaný. Líbí se mi, že Asociace veřejně i v rámci svého působení v Antibyrokratické komisi MZe proti neúměrné byrokratické zátěži a osekávání svobod nás, sedláků, bojuje,“ konstatuje pan Toman.  

Nemít vzdělání v zemědělském, ale strojírenském oboru se v případě pana Tomana ukázalo jako výhoda. Nejen pro něho, protože tak mohl rozšířit okruh svého podnikání, ale i pro spoustu spokojených zákazníků z řad zemědělců, kteří si spolupráci s ním nemůžou vynachválit.

Šárka Gorgoňová, vedoucí mediálního oddělení ASZ ČR