Zdravější žitný chléb nahrazují „moderní chleby“ a další nekonečné verze „svých chlebů“ si spotřebitelé doma vyrábějí sami, ačkoli historicky pekli chléb vždy specialisté - pekaři. Jinými slovy - i když o tom každý mluví, společnost obecně rezignuje na tradice, žije nezdravě, kritizuje cokoli bez znalosti problému a škudlí na základním zboží, aby pak vydávala finanční prostředky na zbytečnosti - což se týká i přístupu státu. Například v zatěžování sezónních prodejců systémem EET, který, jak upozornili tento týden představitelé rybářů, může mít negativní důsledky pro nabídku pouličního prodeje vánočních kaprů před Štědrým dnem. Část prodejců totiž údajně EET odmítá kvůli prodeji kaprů po dobu jednotek dní v roce, což má docela pochopitelnou logiku. Zdá se tak, že další naší gastronomické tradici a s ní spojenému rituálu zvoní postupně umíráček.
Hlavní a skutečně systémové téma posledních dní ale „vykopla“ na společné tiskové konferenci se Svazem vlastníků půdy ČR Asociace soukromého zemědělství ČR. Jde o postoj k zakotvení předkupního práva na nákup zemědělské půdy pro hospodařící zemědělce, což v minulosti, zatím neúspěšně, navrhovala Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR a také komunisté, kteří svůj návrh obohatili ještě o znovuzavedení plošného předkupního práva státu. Deklarovaným cílem těchto návrhů je zamezit výprodeji zemědělské půdy cizincům nebo spekulantům s půdou, skutečným důsledkem ale bude pravý opak. Kromě toho, že předkupní právo umožní další koncentraci obhospodařovaných pozemků do rukou velkých zemědělských společnosti, které disponují větším kapitálem, je logickým následkem další degradace půdy a zdrojů vody v naší krajině, která je ve stále horším stavu právě díky rozsáhlým souvislým pozemkům. Koncentrovaná půdní držba tvoří navíc ideální nabídku pro potenciální pozdější zahraniční investory, kteří těžko budou obcházet drobné vlastníky a logicky koupí mnohem raději souvislé plochy, většinou k nezemědělským účelům. Je přitom vhodné vědět, že možnost sjednat si předkupní právo na pronajatou půdu mohou na základě občanského zákoníku nájemci s vlastníky již nyní - a speciální zákon je tak zcela nepotřebný. Aby to nebylo tak jednoduché, začala se stejným tématem zabývat také Evropská Komise, která představila základní mantinely, za jakých podmínek lze takové předkupní právo, i prostřednictvím zákona, uplatnit. To může být pro zastánce zákona v ČR podpůrný argument, přestože v EU je zcela jiná situace než v ČR, a přestože podmínky Evropské Komise nejsou takové, jaké požaduje tuzemská agrární lobby - případné předkupní právo má být podle Komise například omezeno plochou a naopak z možnosti jejího nákupu nesmí být vyjmuty firmy ze zemí EU. Tak či tak by ale byl institut předkupního práva jedním z nejbrutálnějších zásahů do ústavních práv vlastníků půdy, kterých je v ČR podle posledních statistik 3,2 milionu.
Vlastníků půdy, respektive bývalých vlastníků, kterým pozemky zabavil v procesech kolektivizace socialistický režim, se týká i další záměr státu, respektive ministerstva zemědělství, na takzvanou restituční tečku. Ta má nastat v průběhu příštího roku, a v praxi to znamená, že se restituenti již nikdy nedostanou k pozemkovým náhradám za zestátněnou půdu, a mohou již uplatňovat pouze nárok na finanční odškodnění. Ovšem v cenách z počátku 90. let minulého století, což je více než směšné. Návrh na restituční tečku hodlá napadnout skupina senátorů, jak bude jejich aktivita úspěšná, na to si ještě musíme počkat. Pachuť nedotažených zemědělských restitucí v podání všech polistopadových politických reprezentací v ČR už ale nikdo z myslí dvojnásobně okradených vlastníků nevymaže.
Ačkoli současný ministr zemědělství deklaruje, že se zasadí o snížení ploch řepky v ČR, což by bylo možné jen snížením využití řepky pro výrobu bionafty, vypadá reálná zemědělská politika ČR zcela jinak. ČR je totiž signatářem deklarace zemí střední a východní Evropy, které oficiálně vyzvaly Evropskou komisi k tomu, aby se nesnižovala produkce biopaliv první generace, tedy i biopaliv z řepky. Ministerstvo v tom není samo - deklaraci podepsaly kromě nás také SK, HU, PL, BG, HR, RO a SI, jak konstatuje evropské zpravodajství AgraFacts. Tedy - jednota slov a činů se v podání našich zemědělských diplomatů limitně blíží v tomto případě k nule. Na jarní žluté lány tak budeme hledět ještě dlouho - v předmětné deklaraci jde totiž o období až do roku 2030.
Petr Havel