To se ukazuje i na pokryteckém přístupu ministerstva zemědělství, jehož šéf Marian Jurečka veřejně opakovaně slíbil, že se zasadí o snížení ploch řepky, které každé jaro obarví Českou republiku do žluta více, než by bylo žádoucí. Ve skutečnosti je ale ČR signatářem deklarace osmi zemí střední a východní Evropy požadující zachování stávající povinného podílu výroby biopaliv pro členské země EU, a to až do roku 2030. Je přitom jasné, že bude-li se řepka nadále využívat jako technická plodina k produkci bionafty, množství ploch osetých řepkou neklesne. To samé platí také pro plodinu představující největší riziko splachu cenné ornice z polí do vodních toků - kukuřici, které je pro změnu hojně využívána k výrobě bioplynu. Oficiální pozice ČR v EU je tak v přímém rozporu s veřejnými sliby a je také rizikem pro stav naší krajiny. Specielně řepka je plodinou, která je často napadaná rostlinnými škůdci, což v praxi znamená, že se musí intenzivně ošetřovat chemickými prostředky. To představuje riziko pro půdní organismy, zvěř i člověka, což je ale zřejmě zastáncům pokračování podpory a využívání biopaliv jedno, protože pro ně je to dobrý byznys.

Nejen o půdu ale přijdou díky ministerské politice naši zemědělci a celá naše krajina - podnikatelé v zemědělství přijdou také o nemalou část dotací z EU. Evropská Komise totiž poodhalila plánované změny Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, který v plném znění zveřejní 25. listopadu tohoto roku. Dosud známé teze návrhu Komise nejsou žádným překvapením, snad jen v tom, že takzvané zastropování (krácení) dotací velkým zemědělským podnikům bude alespoň v první navrhované verzi mnohem razantnější, než si samo naše ministerstvo zemědělství představovalo, i než se domnívali zastánci zemědělských škrtů. Oproti někdejší verzi škrtů ještě před současným sedmiletým programovým obdobím (2013 až 2020), která počítala s krácením finančních prostředků pro podniky, jejich příjem dotací přesáhne 300 000 eur, může jít o krácení dotací již pro podniky s příjmy nad 60 000 eur, což odpovídá obhospodařované ploše o výměře zhruba 470 hektarů. Ministerstvo a zejména Zemědělský svaz ČR přitom odmítaly i „měkčí“ verzi krácení pro podniky s příjmy nad 150 000 eur, což odpovídá asi 1 200 hektarům.

Návrh EK má přitom obsahovat i další zásady, o nichž se spekulovalo a které mají svou logiku, ale které představují další rozpory oproti současnému nastavení zemědělské politiky v naší zemi. Jde třeba o zvýšenou dotační podporu takzvaných prvních hektarů (redistribuce), kterou pro současné období ministerstvo zemědělství pod vedením Mariana Jurečky odmítlo, o zrušení nebo změnu definice takzvaného aktivního farmáře, kterou současné vedení ministerstva naopak zavedlo, a obecně o vyšší podporu drobných a středních zemědělců, přičemž naše zemědělská politika podporuje spíše velké zemědělské podniky právnických osob. I když se v listopadu prezentované zásady SZP mohou do konečné podoby v roce 2020 samozřejmě ještě měnit, lze dosavadní informace z Bruselu považovat za důkaz, že strategie našeho ministerstva v posledních letech výrazně zkomplikuje našemu zemědělství pozici, že byla od samého počátku špatná, a že se naplní minimálně částečně varovné hlasy všech, kteří před takovým vývojem varovali. Reálným důsledkem pak bude pokles evropských zemědělských dotací pro podnikatele v ČR a zhoršení konkurenční pozice našeho zemědělství v rámci EU. Tím spíše, že platby na plochu (přímé platby, což je rozhodující část dotací), nebudou mít členské státy podle Komise možnost dorovnávat ze svých rozpočtů. Což by bylo za normálních okolností pro naše zemědělství dobře, protože náš státní rozpočet by na to v konkurenci s většinou vyspělých původních zemí EU ani neměl. Teď se o to ale ani nebude moci pokusit.

Počátkem týdne se také veřejnost konečně dozvěděla, kolik zaplatí stát za zrušení vepřína v Letech u Písku v blízkosti někdejšího nacistického pracovního tábora pro Romy. Půjde o 450 milionů korun, což je velká výhra pro majitele objektu vepřína a zcela jistě jde o částku, která je vyšší, než je cena uvedeného vepřína. Ten, pravda, patří k největším v naší zemi, rozhodně se však jeho zdi neblýskají novotou. Amortizaci a odpisy nicméně zřejmě nikdo nevzal v úvahu. Asi i proto se také suma poměrně dlouho tajila, protože analýza tohoto státního výdaje z peněz daňových poplatníků by mohla negativně ovlivnit volby, zejména pro lidovce. Ti přesto nedopadli nijak slavně, takže Marian Jurečka, ač si to hodně přál a mnozí jej tak označovali a ještě označují, nepůjde ani náhodou ve stopách svého vzoru Josefa Luxe, který byl několikanásobným ministrem nejen v politických vládách, ale dokonce i v úřednické vládě Josefa Tošovského.

Petr Havel