Značná část laické, ale i zemědělské veřejnosti se ohledně GMO domnívá, že jsou škodlivé pro životní prostředí, že jsou nepřirozené a že jsou potraviny z GMO vyrobené jsou škodlivé pro lidský organismus. Nic z toho není pravda, alespoň v 99,9 procentech případů, přičemž jednorázové slepé uličky („zabijácké včely“) byly vždy velmi rychle opuštěny, zatímco „neslepé uličky“ byly podrobeny tak rozsáhlým výzkumům a pokusům, které nemají v oblasti vědy a výzkumu obdoby. Několik desítek let trvají prověrky, pokud byly prováděny vědci a výzkumníky, následně opakovaně konstatovaly, že potraviny a suroviny z GMO nejen, že lidského organismu neškodí, ale naopak pro něj představují mnohé přínosy.
Přínosy představují ale i pro zemědělce, a to výrazným snížením poškození plodin rostlinnými škůdci, což opakovaně konstatují statistiky ISAAA (The International Service for the Acquisition of Agri-biotech Applications), kterou lze sice považovat za lobbistickou organizaci ve prospěch GMO, jenže k obdobným závěrům dochází i jiné organizace. Například letošní zpráva „Global Socio-economic and Environmental impacts 1996-2015“ sledující data za pěstování GMO za posledních 20 let konstatuje, že biotechnologické plodiny pomohly zemědělcům efektivněji využívat zemědělskou půdu pro pěstování rostlin na výrobu potravin. „Při stejném množství jídla by v roce 2015 bylo potřeba využít o 19, 5 miliónů ha zemědělské půdy více. Od roku 1996 se díky používání GM rostlin snižuje negativní dopad zemědělské činnosti na životní prostředí. Zemědělci chrání rostliny před škůdci, plevely, plísněmi atd. efektivněji a ušetřili tak až 18,6 % ochranných prostředků. Pěstováním GM rostlin se také snížila produkce oxidu uhličitého. Například v roce 2015 se oxid uhličitý snížil o 26,7 miliard kg. To je stejné, jako bychom ze silnic odstranili 11,9 miliónů aut nebo 1/3 aut ve Velké Británii,“ uvádí se v dokumentu.
Což je ovšem opak toho, co se o biotechnologiích píše nejen v našich médiích. Otázkou samozřejmě je, co je cílem takového odmítavého přístupu - a odpověď, byť nepostihuje všechny důvody, ale ten hlavní ano - je ochranářská politika EU. Ta je postavena na tom, že plodiny a organismy GM odmítají spotřebitelé, a proto je třeba se jim v rámci předběžné opatrnosti bránit. Ve skutečnosti ale GM odmítají spotřebitelé proto, že jim to takto média „vysvětlila“. Postoj spotřebitelů je pak argumentem EU k zamezení dovozů a zejména potravinářského užití GMO, což je poměrně výrazná ochrana evropských zemědělců před možnými importy GMO. To však považuje Světová obchodní organizace (WTO) za administrativní překážku obchodu, a EU také dosud na půdě WTO všechny snahy o regulaci dovozů GMO prohrála. V praxi ale trvají zákazy dál.
Přesto, že šetřením chemie a dalšími doložitelnými projevy zlepšuje produkce GMO životní prostředí. A to i řadou dalších cest, například schopností GM plodin dekontaminovat půdu díky cílené vyšší absorpční schopnosti vybraných plodin „vytáhnout“ z půdy rizikové látky, třeba těžké kovy. Úspěšné pokusy v tomto směru proběhly i u nás, pokusnou rostlinou byla nenápadná rostlina huseníček. Plodiny šlechtěné pomocí biotechnologií mají také lepší nutriční vlastnosti, například vyšší podíl vitamínů nebo látek vhodných při jejich technologickém zpracování. Základní nevýhodnou je v zásadě jen vysoká závislost zemědělců na GM osivu - ve své podstatě je ale srovnatelná se závislostí na zemědělské chemii. Právě tu se snaží, i naše ministerstvo zemědělství, dále zachovat (komu to asi slouží?), když veřejně několikrát odmítlo ukončení používání chemických přípravků s účinnou látkou glyfosát. Ten má mít karcinogenní účinky, názory na to se ale různí. Například Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) zatím karcinogenitu nepotvrdil, což je pro zastánce glyfosátu často využívaný argument. Jisté ale je, že pro životní prostředí představuje glyfosát a obecně nadužívání zemědělské chemie daleko větší nebezpečí, než produkce GMO. Do současné doby to ale hodnotíme zcela obráceně.
Petr Havel