Rodinné farmy, kvalitní půda a velká diverzifikace produkce

Dánsko se rozkládá na Jutském poloostrově a spadá pod něho celkem 443 většinou neobydlených ostrovů. Žije v něm 5,6 milionů obyvatel, z toho 85 % bydlí ve městech. Během celé naší cesty jsme mohli pozorovat místní zemědělství, jehož základem jsou rodinné farmy. Dánové mají procentuálně největší zornění na světě, a to 66 %. Půdy jsou zde opravdu skvostné, samé černozemě bez jediného kamene. Na polích farmáři pěstují širokou škálu plodin. Protože letošní léto bylo velmi deštivé, při naší návštěvě ještě probíhala sklizeň. Na pastvinách jsme viděli řadu plemen masného skotu (limousine, charolais, highland), ale i černostrakaté fríské dojnice. Místní hospodáři patří k významným vývozcům masa i mléka. Své význačné místo zde má i rybolov, neboť se tu ročně vyloví více jak dva miliony tun ryb. Tamní venkov tvoří malebná dobře udržovaná krajina, na níž lze nalézt farmy rozeseté podél cest, pole a cesty vroubené pestrými větrolamy. Vzácněji se zde vyskytují větší vesnice.

Dánská ekonomika vyčnívá nad průměr EU a stát je považován za „vzorově hospodařící zemi“. Dvě třetiny lidí jsou zaměstnány ve službách, charakteristickým prvkem jsou vysoké daně, které činí 48 % a zajišťují širokou sociální síť. Na farmách i na mořském pobřeží lze nalézt různě velké větrné elektrárny, rovněž nás překvapilo velké množství bioplynových stanic a s tím související obrovské plochy kukuřice na siláž. Pro krajinu jsou typické i nízké stromy s vlajkovitými korunami.

Centrum Vikingů s více než tisíciletou historií

Naší první zastávkou bylo Ribe, nejstarší dochované město Dánska a celé Skandinávie, které má historii dlouhou 1 300 let. Za času Vikingů bylo centrem Severu. Mohli jsme si prohlédnout neobyčejně zachovalé centrum s hrázděnými domy, dlážděnými malebnými uličkami, nejstarší křesťanský kostel severní Evropy. Proslavily ze zde i Čechy. Na malém zeleném kopečku lze nalézt sochu královny Dagmar (dcera Přemysla Otakara I.), která byla manželkou dánského krále Waldemara, muže ovládajícího Norsko, Švédsko, část Německa i Pobaltí. Tato panovnice zemřela během porodu, Dány je však velmi uctívána. Okolí osady tvoří chráněná oblast Wattového moře s bohatou pobřežní faunou, kde lze nalézt miliony migrujících ptáků, ale i tuleně.

Esbjerg ve znamení rybářství

Esbjerg je moderním přístavním městem, které se nachází na jihozápadním pobřeží Jutského poloostrova. Jelikož my moře nemáme, jsou pro nás jeho obyvatelé a rybářství velmi atraktivními. Rozhodli jsme se tedy navštívit Biologickou stanici s mořskými živočichy a Muzeum rybářství a mořeplavby. Před tím je umístěna kostra velryby, jedné z těch, která uvízla na pobřeží. Obsáhlá expozice nám představila život v hlubinách moře, historii rybářství, viděli jsme také tuleně obecného a kuželozobého, kteří jsou typickými obyvateli dánského pobřeží. Ten druhý zmíněný dosahuje hmotnosti až 300 kg a denně spotřebuje až pět kilogramů ryb. Rybáři ho označují jako „mořského vlka“ a je povolen jeho regulovaný lov.

Vzhůru na sever za prezidentem dánské asociace chovů jelenovitých

Dále jsme pokračovali na sever k Limfjordu, rozsáhlé mělké mořské úžině, v jejíž oblasti lze nalézt morénové kopce, strmé pobřežní útesy a největší ostrov Mors. Tam jsme se ubytovali a navštívil nás prezident dánské asociace chovatelů jelenovitých Nicolai Therklidsen, který v této oblasti hospodaří. S ním jsme dohodli náš další program.

Trocha historie i současnosti z chovu jelenovitých v Dánsku

Počátek tohoto typu hospodaření spadá do 80. let minulého století. Dnes je takto zaměřených 650 farem, které celkem chovají 12 000 daňků a 2 000 jelenů. Ty jsou klasifikováni jako hospodářská zvířata, maso je kontrolováno před i po porážce. Roční produkce čítající 100 tun je prodána přímo spotřebitelům. Chov je velmi jednoduchý, neboť mu nahrávají přirozené podmínky prostředí. Dánové k rozvoji tohoto typu podnikání velmi přispěli, neboť jejich Národní institut přírodních věd (NIAS) zavedl výzkumný program jeleních farem. Ten byl zaměřen na produkční systém a jeho hlavní snahou bylo vyřešit, jak rozložit porážku farmové zvěře tak, aby bylo rovnoměrně v průběhu roku zajištěno zásobování čerstvým masem a byla tak snížena závislost na dovozu mražené zvěřiny. Jak rozdílné od situace v naší zemi, kde jsme museli bojovat o samotnou existenci těchto hospodářství a legislativu s tím spojenou!

Hybnou pákou všech výzkumů byl Frank Vigh-Larsen, jenž významně přispěl k zavedení vhodných metod chovu jelenovitých v celé Evropě. V Dánsku mají dokonce zavedenou národní poradenskou službu pro zájemce o chov těchto zvířat. Jejich asociace má přibližně 170 aktivních členů a cílem uskupení je především podporovat studium a šířit nové poznatky mezi chovatele. Dále také propagovat ekonomiku a reprezentovat zájmy organizace, a to nejen na půdě Dánska.

Na farmě prezidenta dánské asociace

Prvním z navštívených hospodářství byla farma prezidenta tamní asociace. Ten se svou rodinou hospodaří na deseti hektarech, kde se věnují chovu 200 daňků. Nově dokončili bourárnu, v níž zpracovávají nejen své maso, ale rovněž i kusy z okolních farem. Také vykupují zvěř ulovenou ve volnosti, tu však zpracovávají časově odděleně. Výjimečně mají povoleno porážet i skot. Do budoucna by však rádi zpracovávali i prasata, ovce a kozy. Provoz byl vybudován bez dotační podpory, díky tomu rodina ušetřila část nákladů a především se vyhnula nadbytečné byrokracii. Chod farmy obstarává pouze majitel s manželkou, občasně si krátkodobě najímají pracovníka. Další činností, které se Nicolai věnuje, je repasování starých zemědělských strojů. Celá návštěva se nesla ve velmi přátelském duchu, mohli jsme si prohlédnout opravdu vše a na jatkách pro nás byla připravena degustace výrobků, které jsou prodávány přímo spotřebitelům jako regionální produkt oblasti Thy-Mors. Majitel nám navíc zorganizoval návštěvu nedalekého národního parku Thy, který je považován za největší dánskou divočinu s drsnou krajinou písečných dun, vřesovišť a borových lesů.

Vzhůru do dánské divočiny

Národní park Thy se rozkládá na ploše 25 000 hektarů, kde je zachována nerušená příroda s různými typy krajiny. Lze zde spatřit ploché pobřežní pláně, ostrůvky, široké písečné pláže a duny. Celou oblastí nás provedl strážce Tom, který nám ukázal nejzajímavější místa a poskytl spoustu zajímavých informací. Nejvíce nás samozřejmě zaujali jeleni, neboť právě v této době probíhala říje. Oblast je pro ně ideální, neboť v ní naleznou vytoužený klid. Část území je však pronajímána i k lovu. První jelen do parku připlaval ze severního Jutska v roce 1970. Postupně se zde začal šířit, byli dovezeni i další z Královské obory v Kodani. Nyní je jejich chov i významným prvkem ekonomiky. Park je velkou přírodní laboratoří, na pobřežních písčinách vznikl les a do něho přišla zvěř. Z ptactva je zde významný výskyt jeřábů panenských. Pro turisty je tento kout velmi přitažlivou lokalitou.

Říje ve Skandinávském parku zvěře

Skandinavisk Dyre Park vznikl na místě původní jelení farmy, kterou zde provozoval výše zmíněný odborník Vigh-Larsen. Nacházejí se v něm jednoduché přírodní výběhy, v nichž jsou chováni zástupci severské fauny. Vstupní budovou je stylový srub, kde je možné mimo suvenýry zakoupit i granulované krmivo pro různé druhy zvěře. Celý areál je koncipován tak, aby návštěvníci měli co největší kontakt se zvířaty. K oplocení je využito dřevo, chodníky jsou rovněž ze stejného materiálu, vše působí esteticky a nenásilně. Člověk tak má dojem, jako kdyby procházel divokou přírodou. Vidět jsme mohli daňky, jeleny, siku japonského, soby, losy, srnčí zvěř, pižmoně severské, medvěda hnědého a ledního, vlky a polární lišku. Ve voliéře chovali i mořské orli. Nechybělo ani vybavení pro dětské návštěvníky, kteří měli k dispozici hřiště, prolézačky, objekt s názorným zobrazením života severské faun a výběh koz s možností krmení.

Velmi nás zaujala možnost volného pohybu návštěvníků mezi některými druhy zvěře. Již v prvním výběhu nás doslova obklopily daněly, které se nechaly krmit z ruky. Dále jsme volně procházeli mezi jeleny evropskými, kteří byli zrovna v období říje, a tudíž i v neustálém pohybu. Hlavní jelen sháněl laně do stáda, odháněl mladého špičáka a občas i zatroubil. Byla to úžasná podívaná, avšak poprvé jsem viděl, že jeleni doslova probíhali mezi návštěvníky, a to včetně malých dětí. Mohlo tedy dojít k nechtěnému zranění, neboť v této době mohou být i kusy zvyklé na lidi značně agresivní. I přesto, že park neleží v centrální oblasti země, je po celý rok hojně vyhledáván jako místo k odpočinku ale i poučení.

Největší přístav Dánska – město Aarhus

Pokračovali jsme dále v naší cestě napříč Dánskem, až jsme dojeli do Aarhusu – druhého největšího města a zároveň největšího přístavu, kde sídlí i univerzita s největším počtem studentů. Krátce jsme si prohlédli centrum, kde zrovna probíhal umělecký festival s venkovními expozicemi. Poté jsme najeli na trajekt a vyrazili směr ostrov Shealland, na němž leží hlavní město Kodaň.

Slavné královské paláce a královská obora

Kodaň by se dala charakterizovat jako královské město se sídly panovníků, zahradami, parky, starobylými kostely a přístavem. Ubytovali jsme se v blízkosti známého zábavního parku Tivoli a další den vyrazili na procházku městem. Obdivovali jsme královské paláce Amalienborg, Christiansborg a Rosenberg, náměstí Nytorv, přístav Nyhavn i 300 metrů dlouhý kanál ze 17. století, jež je po obou stranách lemován nádhernými barevnými budovami. Odpoledne jsme projeli lodí kolem budovy opery Amalienburgu, staré burzy, sochy Malé mořské víly a dalších pamětihodností.

Velkou atrakcí pro nás byla návštěva královské obory Jaegersborg ležící severně od centra u pobřeží. Rozkládá se na 11 km² a celé území je porostlé především starými duby. Žije v ní přibližně 300 jelenů, 1 700 daňků a 100 jelenů sika. V roce 2015 byl Jagersborg Dyrehave zařazen na seznam památek světového dědictví UNESCO. Všechny vstupy do parku tvoří charakteristické červené brány. K založení parku došlo v roce 1699 Frederikem III., který oplotil území, na němž se nacházela jelení populace. V minulosti tam byly pořádány parforsní hony, po nichž zůstaly široké cesty. Mimo les lze nalézt i rozsáhlé louky a lovecký zámeček Hermitage. V současnosti park spravuje Dánské sdružení oborníků, prvotně slouží jako obora pro chov jelenů, pro své hosty ho však využívá i královská rodina. Ročně je zde uloveno přibližně 700 kusů zvěře. Maso a chovní jeleni jsou prodáváni do celého světa. Raritou je výskyt bílých mutací jelenů a daňků, o tyto kusy je zvlášť zájem. Ulovené trofeje dosahují vysokých bodových hodnot dle CIC. Areál je hodně využíván i k procházkám, běhu nebo jízdě na koni. Část luk je upravena jako golfové hřiště.

Lov pomocí tlumičů - u nás něco nereálného

Po vstupu do obory nás uvítal mohutný dub, dále jsme procházeli nádherným prostředím starého lesa a již po chvíli před námi přebíhali první daňci. Bylo vidět i mnoho popadaných stromů. Na jedné mýtině u cesty jsme nalezli skupinu kapitálních daňků, kteří právě začali vytloukat paroží. Udělali jsme si fotky a pokračovali dále, abychom viděli i louky a zámeček. Náš kamarád Honza se rozhodl, že zůstane v lese a nebude s námi pokračovat, protože ho bolela noha. Později se ukázalo, že dobře udělal. My jsme cestou zahlédli ještě jedno velké stádo daňků a několik další hloučků, stále jsme však neviděli žádné jeleny. Zastavili jsme tedy projíždějící strážce, kteří byli vybaveni kulovnicemi s tlumiči. Jejich použití jsme viděli již na farmě v Bavorsku. Je to vynikající věc, protože nedochází k rušení a stresování zvěře. U nás jsme se na tento způsob porážky však ani neodvážili pomyslet, protože na MZe ani SVS nechtěli porážku střelbou povolit a místo toho vymysleli geniální věc – porážku na jatkách. Požadovat zavedení odstřelu s tlumiči, to už by na ně bylo opravdu silné kafe.

Překvapilo nás, že hned vedle louky upravené v golfové hřiště se povalovala skupina lopatáčů, kteří si vůbec nevšímali toho, že několik metrů od nich pánové vesele hrají golf, přejíždějí vozíčky, odpalují míčky a hlasitě se baví. Využili jsme toho tedy k pořízení několika fotografií. Náhle na louku vyběhl i jelen sika, poté zazvonil mobil a náš kamarád nám volal, že objevil jeleny. Ti leželi blízko jedné z lesních cest. Vyrazili jsme tedy zpět za ním a viděli jsme odpočívající skupinku laní a kolouchů, u níž byl i kapitální jelen. Všichni se pomalu zvedli, jelen sledoval laně, ryl parožím v zemi a dokonce i jednou zatroubil. A tak jsme byli spokojení. I bolavá noha byla k něčemu dobrá. Cestou z parku jsme zahlédli ještě několik dalších, dokonce i bílých kusů.

A kam to bude příště? Nechte se překvapit!

Řekl bych, že se celý zájezd velmi vydařil, viděli jsme toho opravdu mnoho, a získali jsme řadu cenných poznatků a nových zkušeností. Podle Nicolaie jsme dokonce trefili i dny, kdy nefoukalo, a to bývá prý v Dánsku zhruba pět dní v roce. Nejčastějším dotazem při cestě zpět bylo, kam vyrazíme příště. No, nechte se překvapit a vydejte se s námi příští rok za poznáním i vy.

Václav Pařízek, prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR