Nejen příroda k nám ale vysílá neradostné signály. Při současné konstelaci politických sil bude podle všeho pro naši krajinu a životní prostředí představovat ještě větší hrozbu očekávatelný přístup naší exekutivy i legislativy k zemědělství, které v poslední době učinilo několik dlouhých kroků zpět k předlistopadovému pojetí hospodaření ve venkovském prostoru, což s pravděpodobností hraničící s jistotou povede k dalšímu prohloubení degradace půdy a zdrojů vody. Z hlediska možné kontaminace vod se nerýsuje posun k lepšímu ani na půdě EU, která ústy komisaře pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenise Andriukaitise neshledala důvody pro zákaz používání glyfosátu a naopak konstatovala, že zákaz by byl nelegální. Finální hlasování o obnovení licence pro glyfosát proběhne 27. listopadu, vše ale nasvědčuje tomu, že bude tato účinná složka řady zemědělských chemických prostředků i nadále v Evropě povolena.
Z tuzemské potravinářské scény zmizí další název výrobku, a to „řecký jogurt“. Podle Evropské komise nesmí být totiž označení „řecký jogurt“ uplatněno u výrobků, které jsou vyrobeny mimo Řecko. ČR tak prohrála spor s Řeckem, táhnoucí se od roku 2015 s tím, že výrobky označované jako „řecký jogurt“ a „jogurt řeckého typu“ jsou takto u nás označovány v rozporu s Nařízením EU.
Další informace z Evropy je ale přece jen pozitivní - Evropský účetní dvůr (EÚD) publikoval zprávu, ve které vyhodnotil programy rozvoje venkova EU jako příliš komplikované a obtížně prosaditelné.Podle EÚD jsou programy rozvoje venkova (PRV) málo zaměřené na výsledky, rozpočet vyčleněný pro PRV na období 2014 - 2020 byl navíc podle EÚD vyčerpán pouze z 10 procent. Podle zprávy by Komise měla zajistit, aby jednotlivé programy byly navzájem konzistentní, a aby došlo ke zmírnění byrokracie a administrativní zátěže spojení s PRV. To je mimo jiné i výzva pro konstrukci programů budoucích PRV pro naše ministerstvo zemědělství, a pokud by jí naplnilo, mohla by se zlepšit situace zejména drobných a středních zemědělců a podnikatelů na venkově. Je však otázka, bude-li k tomu politická vůle, protože složitá administrace, byť obecně nevyhovuje nikomu, je přece jen menší zátěží pro velké zemědělské a obecně jakékoli firmy, které mají k vyřizování byrokracie k dispozici potřebný aparát. Vyšší byrokracie samozřejmě znamená díky vyšším nákladům nižší konkurenceschopnost na globálním zemědělském a potravinářském trhu. To se může negativně projevit například na produkci hovězího masa, neboť v rámci dohody EU se sdružením jihoamerických zemí Mercosur zvýšila Unie dovozní kvótu do EU na celkem 70 000 tun hovězího masa, což bude mít velmi pravděpodobně dopad do ekonomiky produkce hovězího v Unii. Jihoamerické hovězí je totiž levnější, a to z celé řady objektivních důvodů (levnější pracovní síla, způsob chovu), ale i kvůli tomu, že pro produkci hovězího tam platí méně přísné podmínky, než v Unii. Katastrofické scénáře hovoří až o třicetiprocentním propadu evropských cen, tak zlé to ale zřejmě nebude - na evropský trh se totiž bude moci dostat jen surovina produkované v jižní Americe za (do jisté míry) srovnatelných podmínek s pravidly EU. Nemusela by to být přitom úplně špatná zpráva pro ČR - naše zemědělství je v hovězím plně konkurenceschopné a dokonce přebytkové, na druhou stranu za skutečně kvalitní hovězí nechtějí spotřebitelé platit adekvátní cenu. Vyšší dovozy hovězího nejsou jen o obchodu s potravinami, ale také o stavu krajiny - zejména volně se pasoucí skot je důležitou složkou biodiverzity a zlepšení stavu půdy a také producentem statkových hnojiv, což znamená, že v zájmu naší země není a nebude stavy skotu snižovat. Snad si to uvědomí i politici.
Podruhé za svou dvouletou „samostatnou“ ekonomickou existenci zveřejnila římskokatolická církev výsledky svého hospodaření za rok 2016. Podle těchto výsledků činily investice do půdy a nemovitého majetku něco přes 900 milionů korun z celkových 1,1 miliardy investic a výnosy biskupství z vlastního hospodaření s půdou a lesy vzrostly meziročně o 11 procent na 1,4 miliardy korun. Uvedené výsledky připomínají ovšem více než církevní aktivity uzávěrku komerčních firem, a je otázkou, zdali to tak má být. Z pohledu struktury investic asi ano, z pohledu výnosů se ale vkrádá otázka, jestli je pro církev více rozhodující byznys, než koncepční, tradiční a k přírodě alespoň neutrální hospodaření. Přestože se o tom příliš nemluví, je smutnou realitou, že se řada farností inspiruje (a také smluvně propojuje) více s průmyslovými zemědělskými podniky, než se sedláky a subjekty na bázi rodinných farem.
Petr Havel