Dlužno dodat, že jde mimo jiné o pozůstatek z dob kolektivizace, po níž se přestala na řadě míst vést vlastnická evidence pozemků, částečně také emigrace a částečně také stále nedokončených restitučních procesů, které se vlečou už více než čtvrt století a řada případů není stále ukončena. Je to tedy především ostuda státu a právního vakua v naší legislativě, která vytváří prostor pro takové případy, jako je AGROFERT, který není zdaleka jediný, kdo této situace využívá a zneužívá.
Zprávou týdne (ale možná z pohledu zemědělství celého letošního roku) je ale Sdělení Evropské Komise o možné podobě Společné zemědělské politiky EU zveřejněná ve středu 29. listopadu. Hlavním sdělením je přitom deklarace Komise, podle níž by měly mít po roce 2020 členské státy volnější ruku v nasměrování zemědělských dotací na základě Bruselem schváleného strategického plánu. Obecně jde pochopitelně o princip správný, těžko lze jednotně posuzovat podmínky k zemědělskému podnikání například v Itálii a Finsku, jak také zaznělo v komentářích z Komise. Otázkou je, co bude v praxi znamenat naplnění decentralizace evropských kompetencí v naší zemědělské politice. Jak v osobě budoucího premiéra, tak budoucího ministra zemědělství má totiž ČR na těchto postech podnikatele, kteří nepokrytě fandí existenci a podpoře velkých průmyslových podniků, což je z jejich pohledu logické, neboť jsou představiteli takových podniků. Jaký dopad bude ale mít předpokládané nastavení dotací více ve prospěch „velkých“, například do životního prostředí, kvality půdy a zdrojů vody, je otázkou, předpokládat lze ale s pravděpodobností hraničící s jistotou dopad negativní. Žádoucí změna v SZP v podání Evropské Komise se tak může v podmínkách našeho zemědělství stát nežádoucí, byť diskusím o podobě SZP ještě není konec.
O ní bude spolurozhodovat také médii odtajněný budoucí ministr zemědělství Jiří Milek, což je osoba veřejnosti neznámá, mezi zemědělci ale známý je, a to jako člověk, který své podnikání pojímá a rozvíjí obdobně, jako jeho budoucí šéf Andrej Babiš. Podle všeho si tak budou dobře rozumět, i proto, že Milek je jedním ze spoluzakladatelů Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, jejímž cílem je podpora českých potravin a kterou ještě před vstupem do velké politiky inicioval sám Babiš. To spolu s tím, že Milek je držitelem ocenění Manažer roku 2010 a Zemědělec roku 2014, může evokovat pozitivní očekávání. Lze ale předpokládat, že pouze pro velké zemědělské a potravinářské podniky.
Na závěr přece jen pár, alespoň potenciálně pozitivních informací. Poté, co EU prodloužila o pět let možnost používání účinné látky glyfosát, přišel odcházející ministr zemědělství Marian Jurečka s tezí, že by používání této látky mohlo být v naší zemi v příštích letech i tak omezeno. To by bylo žádoucí především kvůli kvalitě našich vod, je ale otázkou, zdali se tak stane, protože glyfosát v současné době nemá příliš alternativ, tedy takových, které by byly cenově srovnatelné. A navíc bude na místě premiéra již několikrát zmiňovaný Andrej Babiš, jehož firmy úspěšně podnikají v zemědělské chemii.
Budoucí premiér nicméně při prezentaci priorit budoucí vlády zmínil dva velmi žádoucí kroky, a to snížení daně z přidané hodnoty (DPH) na potraviny a také na vodu. V obou případech je stávající sazba DPH ve výši 15 procent nejvyšší v celé střední Evropě, což samozřejmě nepřidává na cenové konkurenceschopnosti ani našim potravinářům, ani vodohospodářům. Pokles stávající DPH na avizovaných 10 procent by tak byl záslužným krokem, což by mimo jiné mohlo vést k poklesu růstu cen vodného a stočného, tedy služeb, na které je v poslední době naše veřejnost zvláště citlivá. Což je patrně také důvod, proč takový úmysl Andrej Babiš veřejně zmínil.
Petr Havel