Legenda o svatém Martinovi
V sobotu 11. listopadu ráno vyrazil z Lipí na zhruba kilometrovou trasu kostýmovaný průvod, v čele s několika římskými vojáky na koních, samozřejmě včetně Martina z Tours, doprovázeným skupinou husopasek a pekařek. Po příchodu na náves, kde už na průvod čekala zhruba stovka obyvatel nejen z Milešova, ale i přilehlých obcí, se všichni přesunuli na kopec nad obcí, kde je poněkud netradičně umístěn kostel. Před ním přednesl farář Nepomuk Jindřich Löffelmann legendu o svatém Martinovi, římském vojáku narozeném na území dnešního Maďarska ve 4. století. Vojákem byl údajně nerad, ale povinnosti plnil spolehlivě a odvážně, proto byl brzy povýšen a přeložen k vojenské jízdě. Podle legendy byl velmi ovlivněn křesťanstvím, žil skromně a pokorně a dokonce i ke svému otrokovi se choval jako k bratrovi. Známým se stal díky symbolickému činu, kdy se ve městě Amiens jednoho zimního večera rozdělil se žebrákem o svůj plášť. Následující noc se mu zjevil Ježíš a po těchto událostech se Martin nechal pokřtít a stal se poustevníkem a později biskupem. Datum svátku tohoto svatého, který je známý nejen mezi věřícími, se pak odvozuje ode dne, kdy se s oblíbeným biskupem v Tours přišly na jeho slavnostní pohřeb rozloučit obrovské davy lidí. Dnes je Martin patronem nejen vojáků, jezdců a žebráků, ale také koní, vinařů, domácích zvířat a úrody na polích.
Známou scénu rozdělení pláště, která byla v minulosti námětem mnoha uměleckých děl, pak přímo před kostelem ztvárnili oba synové Valtra Krause - Martin, jak jinak než v roli Martina a Ondřej coby žebrák, který už tou dobou byl tak promrzlý, že scéna působila opravdu věrohodně. Následovalo žehnání svatomartinského vína panem farářem a pak už se celý průvod přesunul zpět na náves, pouze se zastávkou v hospodě, kde byla symbolicky předána do kuchyně živá husa (nakonec přežila, protože oběd už byl tou dobou téměř hotov a husa jménem Martina žije spokojeně s dalšími husími souputníky v nedalekých Kosobudech).
Historie „svatomartinského“ vína
Na návsi pak pekařky začaly s rozdáváním svatomartinských rohlíčků a koláčů a program pokračoval krátkou přednáškou o svatomartinském vínu. Přímo název „svatomartinské“ nemá v historii žádnou doloženou oporu, nicméně datum 11. listopadu svou souvislost s vínem má. V roce 1784 totiž vydal Josef II. zákonné normy, které umožňovaly všem pěstitelům prodávat své produkty bez zvláštní licence po určitou dobu, a to počínaje právě 11. listopadem. Od tohoto data tak mohli vinaři začít šenkovat svá vína a zároveň se ve stejný den začala loňská vína označovat jako „stará“ a letošní jako „nová“. Tradice šenkování letošního vína (tzv. heurige) byla v rakouských zemích společným fenoménem, který byl ale u nás přerušen po druhé světové válce. Nápad vyrobit speciální víno k martinskému datu vznikl po roce 2000 a byl následně velmi dobře marketingově zúročen českými a moravskými vinaři - zatímco v roce 2005 se vyrobilo 125 tisíc lahví svatomartinského, letos to je už 2,2 miliónu.
Poučeni o tradicích a současnosti už pak všichni přítomní dostali víno přímo z rukou pana starosty a přesně v 11 hodin a 11 minut, když se nad Milešovem rozezněly zvony z kostela, všichni společně ochutnali první mladé červené víno. A ačkoliv letošní ročník sice bude chudší na výnosy, kvalitou to určitě dožene.
Na husu!
Po dopoledni stráveném sice v krásném, ale mrazivém počasí venku se už všichni těšili na husí hody, které připravili pro téměř 70 strávníků v místní restauraci U Kalicha. A svatomartinská husa je pojmem v bývalých rakousko-uherských zemích rozhodně déle než svatomartinské víno. Právě 11. listopad totiž býval po řadu století dnem, kdy podle katolických tradic začínal čtyřicetidenní půst a svátek svatého Martina se tak stal na delší dobu poslední příležitostí, jak si vyhodit z kopýtka. Zároveň byl tento den tradiční uzávěrkou ročního hospodářského cyklu a tedy i ročních lenních práv, nájemních a pracovních smluv. Výplaty, daně a různé desátky a další poplatky, které byly ten den splatné, se často řešily naturáliemi a husa byla mnohdy jedním z možných platidel.
Akce, která spojila sousedské setkání s hned několika tradicemi, církevním svátkem a dobrým jídlem i pitím se setkala již napoprvé s velkým zájmem a ještě ten den přicházely nové nápady, jak ji do budoucna vylepšit a rozšířit. V Milešově se tedy snad podařilo založit novou tradici, do níž se v příštím roce aktivně zapojí třeba i další lidé z okolí. A třeba Martin přiveze i ten sníh.
Veronika Jenikovská, hlavní kancelář ASZ ČR