Například teze, podle kterých by měli naši zemědělci dostávat stejné dotace, jako zemědělci v bohatší EU-15, což je jeden z evergreenů našeho zemědělství. Proto je vhodné opět připomenout, že stejné dotace pro naše zemědělce v porovnání se starými zeměmi EU by nutně při stejné unifikační logice znamenaly v praxi také stejné dotace pro zemědělce z ještě mladších členů EU, než jsme my, čili například pro Rumunsko, Bulharsko a obecně pro země na jih a východ od nás. Pokud by se tak stalo, ocitli by se naši zemědělci v mnohem obtížnější situaci, než jsou dosud, neboť stejné jedno euro má v chudších zemích výrazně vyšší hodnotu (váhu), než v těch bohatších, což v praxi znamená, že opticky by sice dostávali zemědělci v chudších zemích stejně, fakticky však více. To by nebyl pro konkurenceschopnost našeho zemědělství v soutěži například s tím balkánským moc dobrý nápad - kromě toho, že je na jih od nás lepší počasí pro produkci celé řady zemědělských komodit, mohou tamní zemědělci využít nástrojů, které byly, a ještě částečně jsou, výhodou také pro ČR v porovnání s EU-15 - tedy nižší cena pracovní síly, nižší ceny nájmů a pronájmů půdy, atd. A stejně vysoké dotace by tyto výhody významně znásobily. Jedna dobrá zpráva ale po jednání budoucího ministra se stávajícím prezidentem republiky zazněla - totiž, že budoucí ministr není příliš nakloněn megalomanskému projektu, který počítá s propojením Dunaje, Odry a Labe (tzv. „DOL“), což by stálo opravdu hodně miliard korun s nejistým výsledkem a doprovodným poškozením naší krajiny, v řadě případů nenávratného.
Také nově zvolený parlament už začal úřadovat a někdejší kandidát na ministra zemědělství Karel Tureček si pospíšil s návrhem na zvýšení národních dotací oproti dosavadnímu návrhu rozpočtu o miliardu korun, a jistě i proto, že Tureček je členem ANO, podpořil tento návrh i rozpočtový výbor parlamentu. Dlužno přitom podotknout, že jde o takzvané národní dotace, které nemají přímou vazbu na velikost podniků (jako třeba platby na plochu), jak klasicky mylně informovala tuzemské média na základě vyjádření neorientovaných politiků. Na druhou stranu navýšení dotací nákazového fondu patrně u velkých firem typu AGROFERT skončí, protože se prostě živočišnou produkcí zabývají. Tak či tak, zatímco o zvýšení dotací tuzemská média informovala, další z úmyslů zemědělského výboru parlamentu je zatím tajen. Ten počítá s revizí současných příspěvkových organizací ministerstva, především těch vědecko-výzkumných, přičemž výsledkem by pravděpodobně bylo zrušení některých z nich. To by znělo celkem rozumně, kdyby ale nebyl jedním z existenčně nejohroženějších ústavů Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd (VÚMOP), který patřil a patří mezi nemnoho úřadů, jehož představitelé otevřeně hovoří o negativním vlivu průmyslového zemědělství na krajinu a zdroje vody, o rostoucím riziku vodní eroze a potřebě změnit dosavadní způsob hospodaření. Možným zrušením VÚMOP by zemědělský resort přišel o instituci, jejíž závěry a postoje mohou vadit velkým průmyslovým zemědělcům a pokud by se tak mělo skutečně stát, šlo by o jeden z dalších důkazů o tom, komu stávající (i budoucí) zemědělská politika ČR nahrává.
Bohužel opět bez účasti centrální médií proběhl ve čtvrtek v divadle ABC v Praze již 16. ročník parádní selské akce „Farma roku 2017 pořádané Asociací soukromého zemědělství ČR. V uvedené soutěži přitom ani tak nejde o to, kdo nakonec vyhraje, ale především o to, jak by se mělo k zemědělskému hospodaření u nás přistupovat. Jestli je totiž něco skutečným obrazem českého zemědělství, pak jsou to příběhy lidí a farem, nově po listopadu 1989 vybudovaných z trosek hospodářství zdevastovaných socialistickým režimem. Letos přitom spolupředávali ceny pěti vítězným farmám kandidáti na prezidenta republiky, a kromě Mirka Topolánka, který problémy selského stavu v novodobé polistopadové historii ČR zná, byli všichni zbývající překvapeni, co vše současní sedláci dokázali, neboť se o tom mohli přesvědčit vlastně poprvé v životě. Doufejme tak, že si tu zkušenost v sobě uchovají, i proto, že - jak na vyhlášení Farmy roku 2017 opakovaně zaznělo, se naše zemědělství vrací v poslední době mílovými kroky zpět k předlistopadovému pojetí, což není žádoucí ani pro venkov, ani pro krajinu, a ve výsledku ani pro celou společnost. Což by měl jakýkoli prezident země vědět.
Když jsem před časem avizoval možnou politickou vůli k revizi současného systému elektronické evidenci tržeb, netušil jsem, že takovou vůli podpoří dokonce i Ústavní soud ČR, byť zákon jako takový soud zrušit nechce. I tak jde o záblesk zdravého rozumu - na rozdíl od počátkem týdne v médiích rezonující „ kauze kebab,“ což je úmysl Evropské Komise povolit při jeho výrobě použití fosfátů, které ovšem podle různých spasitelů lidstva představují riziko pro lidský organismus. K tomu je vhodné dodat, že fosfáty jsou soli kyseliny fosforečné, že jsou přirozeně přítomny v masu všech hospodářských zvířat i ve svalovině lidské, a že je jejich přítomnost nezbytná k transformaci energie a tedy k tomu, abychom se mohli hýbat. Fosfáty se přitom standardně používají při výrobě mlékárenských či pekárenských produktů, včetně některých ovocných a zeleninových šťáv. Návrh Evropské Komise tak má svou logiku, zvláště za situace, kdy jsou maximální limity fosfátů ve zpracovaných masných produktech včetně některých masných polotovarů jak v legislativě EU, tak té naší, o několik řádů nižší v porovnání s ostatními skupinami potravin.
Petr Havel