Schválené přesuny jedné miliardy korun na ostatní výdaje podpory agropotravinářského komplexu (takzvané národní dotace) z výdajů na společnou zemědělskou politiku - podporu venkova (500 mil. Kč), z inspekční, kontrolní a výzkumné činnosti (400 mil. Kč) a z podpory lesního hospodářství (100 mil. Kč) nejsou významné, jistý signál ale představují - především v tom, že podpora venkova byla zkrácena ve prospěch podpory zemědělství, že výdaje na výzkum byly ještě dále zmenšeny a že již tak malý rozpočet na lesní hospodářství byl také zkrácen. To vypovídá o budoucím směřování zemědělské politiky ČR více, než zemědělská kapitola programového prohlášení vlády, která je napsána líbivě až populisticky, ale i její text představuje signály pro ty, kteří v něm dokáží číst mezi řádky. Hlavní problém je v tom, že si dokument v některých částech protiřečí. Jde zejména o formulaci „stavíme se proti zastropování dotací pro velké a střední podniky, ale budeme podporovat vyšší platbu dotací u malých farmářů“. K tomu je třeba říci, že pokud nebude uplatňováno zastropování, bude naopak peněz pro menší zemědělce méně, protože nebudou moci využít například vyšší platbu na první hektary, takzvanou redistribuční platbu. Materiál ostatně redistribuční platbu vůbec nezmiňuje, což zakládá riziko, že „národní strategii“ ČR, kterou musí zpracovat všechny členské země, Brusel naší zemi neschválí.

Dalším zásadním problémem je „úplná soběstačnost“. Té nedosahuje na celém světě žádná země, mimo jiné proto, že v různých částech světa jsou odlišné podmínky pro produkci různých zemědělských komodit. U nás například nelze produkovat rýži, mořské ryby, některé druhy olejů a samozřejmě exotické ovoce a zeleninu, i když o ty zřejmě nejde - pak je ale třeba mluvit o „ovoci a zelenině mírného pásma“, což ovšem v materiálu také není. Není také zřejmé, o jakou soběstačnost jde - zdali soběstačnost v produkci zemědělských surovin, nebo z nich vyrobených potravin. V zemědělství není totiž ČR soběstačná v zásadě jen v produkci vepřového, ovoce a zeleniny a částečně v drůbežím masu, ve většině zemědělských komodit je ale naopak značně přebytková. Pokud se týká potravinové soběstačnosti, tam je situace o hodně horší, do ČR se dováží prakticky všechny druhy základních potravin, a podle odhadů se jich letos dovezlo zase o něco víc, než v předchozím roce, takže schodek agroobchodu se bude pohybovat kolem minus 29 miliard korun. Je ale třeba vědět, že ČR také všechny druhy základních potravin vyváží. Kdyby měla být plná potravinová soběstačnost ve všech zemích EU, ČR by nic nevyvezla. Deklarované navýšení plateb na živočišnou produkci, podpora chovů hospodářských zvířat, snížení administrativní zátěže, podpora inovací a přenos výsledků vědy a výzkumu do praxe je obecně v programovém prohlášení v kapitole zemědělství v pořádku (moc se to ale nepotkává s již zmiňovaným přesunem jedné miliardy na národní dotace). Pokud se týká oznamovací povinnosti vlastníků půdy při jejím prodeji, pak to by bylo, pokud by se prosadila myšlenka veřejné oznamovací povinnosti, porušením ústavních práv vlastníků a zároveň by šlo o bianco šek na další expanzi velkých zemědělských, kapitálově lépe vybavených podniků. Jediná oznamovací povinnost, která je legitimní, je povinnost vlastníka informovat stávajícího nájemce o možném prodeji půdy nebo výpovědi nájemní či pachtovní smlouvy s ročním předstihem (ale jen a pouze smluvního nájemce), a tato povinnost je již zakotvena v občanském zákoníku. 

Nakonec ještě ona zpropadená soběstačnost. Jak je na tom naše země v produkci zemědělských komodit, ukazuje již nově složeným parlamentem schválená Zpráva o stavu zemědělství v roce 2016, což jsou poslední kompletně zpracovaná data o situaci v resortu. Zdá se přitom, že jí nový pan ministr, ani jiní politici, a ani novináři, moc nečetli. Kdyby totiž ano, pak by zjistili, že soběstačnost v zemědělství není zdaleka tak tragická, jak se všude říká a píše - jen pro zajímavost proto pár čísel: pšenice 192,5%, ječmen 129,5 %, cukr 153,9%, mléko 131,7%, hovězí a telecí maso 133,3 - naproti tomu ale ovoce mírného pásma 79,1%, zelenina 39,9%, vepřové maso 55,2%, drůbeží maso 74,4% či vejce 85,0%.
Rezervy tu samozřejmě jsou, především asi v té zelenině. Rezervy jsou ale vždycky - třeba i v aktuálních zásobách vody ve sněhu, které jsou v porovnání se stejným obdobím loňského roku zhruba čtyřnásobně vyšší, a to bylo loni sněhu relativně dost. Zima ale ještě není u konce, v nejbližších dnech část sněhu odtaje a jako vždy je otázkou, kolik jí pak zachytí naše krajina. Naopak téměř u konce je letošní rok, a proto všem lidem dobré vůle pohodové vánoční svátky.

Petr Havel