Zásluhou minulého i současného ministra životního prostředí (MŽP) Richarda Brabce se opětně otevřelo téma jednotného zastřešení kompetencí k tématu voda, které by mělo spadat právě pod MŽP. Ministr sice v minulosti několikrát zmínil, že uvedená idea je zatím spíše testem politické vůle, vzhledem k tomu ale, že tuto ideu opakovaně recykluje ve svých sděleních pro média, vypadá to, že o pouhý test nejde. Kdyby byla přitom idea skutečně naplněna, znamenalo by to v praxi přechod celého tuzemského vodárenství, tedy vodovodů, kanalizací a veškerého veřejného vodohospodářského majetku pod MŽP, což zní sice na první poslech logicky, důležité by ale byly praktické důsledky takového kroku. Až dosud přitom MŽP hájilo jako cesty k novým zdrojům vody studny, vrty a obecně zdroje alternativní, jenže právě tyto zdroje vždy byly, jsou a zejména budou nejvíce ohroženy riziky možného sucha. Hrozí tak, že na svou vodohospodářskou budoucnost vydá ČR zbytečně mnoho peněz. Ještě více ale hrozí vodohospodářský monopol státu, což je ještě o poznání horší situace, než „monopol Veolia“ nebo jiných nadnárodních společností, a možná to je pravým cílem napohled logické koncentrace vodohospodářských kompetencí. Proti monopolům se těžko bojuje, zvláště proti těm státním nebo polostátním.

Nový šéf Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder slíbil ještě v první polovině příštího roku přesnější a podrobnější předpovědi počasí, které by měly strčit do kapsy obecně oblíbené „norské servery“. Rieder už v ČHMÚ kdysi pracoval v sekci sledování stavu povrchových a podzemních vod, a zřejmě i proto by měl ústav přinášet aktuální a podrobné informace také z této oblasti. Pro běžný život občana naší země jsou plány šéfa ČHMÚ určitě vítané, patrně mnohem více, než závěry OLAF. Vlastně je to jedna z nejlepších zpráv z poslední doby, pokud se tedy podaří záměry naplnit. Soudím ale, že ano.

Jistě se také podaří naplnit záměr šestice nadnárodních potravinářských společností v čele s Nestlé zahájit v příštím roce označování potravin takzvaným „semaforem“, který by měl spotřebitelům usnadnit orientaci v tom, které potravina je zdravější, a které ne. Na rozdíl od plánu ČHMÚ to ovšem běžnému spotřebiteli moc nepomůže a naopak se prohloubí riziko cíleného vynechávání některých skupin potravin z jídelníčků. V nesčetných marketingových spasitelských sděleních na téma kvalita a složení potravin se totiž prakticky nikdy neříká, že každý člověk je svébytným jedincem s jedinečnými imunitními, genetickými, a také stravovacími dispozicemi, což v praxi znamená, že to, co někomu škodí, může naopak jinému pomáhat. Proto ostatně v praxi obecně nefungují ani (také nesčetné) formy diet. Kategorizovat potraviny jakoukoli formou, včetně semaforů, tak nemá valného smyslu, kromě pozitivní image příslušných výrobců, kteří budou mít „zelenou“. Lepší by ale bylo, kdyby zelenou dostala v roce 2018, v roce stoletého výročí vzniku samostatné Československé republiky, častěji než v současné době svoboda podnikání a vyjadřování.

Petr Havel