Právě z těchto náznaků lze přitom vyvodit, že bude nadále pokračovat podpora velkoplošného průmyslového zemědělství, a tedy se naopak budou rizika vodní eroze, povodní a sucha zvyšovat. To samozřejmě narazí na odpor Bruselu, zejména pak na zaměření kohezní politiky a lze jen opětně konstatovat, že se tak zvyšuje riziko neschopnosti ČR čerpat z EU pro zemědělství a venkov všechny finanční podpory, které by měly být do venkovského prostoru směrovány po roce 2020.
Již před časem jsem upozorňoval na skutečnost, že společenství podniků AGROFERT není v ČR významné až dominantní jen v oblasti zemědělství a potravinářství, ale i v lesnictví. To potvrdily výsledky opakovaných tendrů státního podniku Lesy české republiky, v nichž s velkým náskokem zvítězila společnost Uniles do společenství AGROFERTu spadající. Pozice AGROFERTu v lesnictví tak začíná být ještě významnější, než v tak často zmiňované zemědělské prvovýrobě.
Nadměrně zbyrokratizované podnikání v zemědělství v rámci EU by mělo zmírnit nařízení Omnibus, které schválila Rada EU v závěru loňského roku a které mimo jiné umožňuje zrušit při žádostech o dotace podmínku takzvaného „aktivního zemědělce“. To, co zní na první pohled velmi záhadně, v praxi znamená, že podnikatelé v zemědělství nemusí být ve spektru svých aktivit vázáni podílem příjmů ze zemědělské prvovýroby, což dnes jsou. Lze jen připomenout, že institut aktivního zemědělce byl od samého začátku zcela zcestný projekt, jehož základním cílem bylo koncentrovat dotace jen pro zemědělce, na úkor obecného rozvoje venkova. Členské země mohou Omnibus uplatňovat již od letošního roku, a zdali se tak stane i u nás, bude jedním z faktických testů, nakolik to myslí zainteresovaní ministři s proklamovaným rozvojem venkova vážně. Pozitivním signálem by bylo uplatnění Omnibus co nejdříve.
Veterináři opět řeší problémy s africkým morem prasat, což jsem už také zmiňoval minule. Tak či tak je ale zřejmé, že dlouho se kumulující problém přemnožení divočáků v ČR se jen tak nevyřeší, ani prostřednictvím profesionálních lovců. I podle aktuálních statistik byly loňské odstřely černé zvěře nižší, než je obvyklý přírůstek nových kusů divočáků, takže situace se vlastně vůbec nezlepšila. Zlepšilo se ale zásobování potravinářských bank potravinami, které nelze prodat v maloobchodu, ale které lze bez problémů konzumovat - jenže až moc. Od ledna platný zákon totiž nařídil prodejnám potravin s plochou nad 400 metrů čtverečních neupotřebitelné, ale spotřebitelsky bezpečné potraviny bankám darovat, a ty nyní nevědí, co s takovým množstvím. Nařízení bylo nesmyslné od samého začátku, neboť je z principu poněkud diktátorské nařizovat komukoli, co a komu MUSÍ darovat. Nyní se navíc ukazuje, že na přísun takového množství potravin nejsou potravinové banky připraveny, i když bylo zřejmé, že se s větším objemem darovaných potravin potýkat budou. Důvod, proč se s ním nepotýkaly dříve, ale nespočívá v tom, že by obchodníci příslušné potraviny vyhazovali - jenom je distribuovali do širšího okruhu potřebných, tedy například napřímo různým charitám nebo třeba zoologickým zahradám. Teď se toho ovšem chopil stát, který stanovil jako příjemce těchto potravin „předem vybraného zájemce“. Ve veřejných výběrových řízeních se tomu říká korupce.
Státní pozemkový úřad vyhlásil jednu z posledních nabídek náhradních pozemků pro restituenty. Do poloviny letošního roku mají být nabídky celkem tři, a tím by měl proces vydávání půdy skončit, neboť je ve hře restituční tečka, což v praxi znamená, že poté již dostanou restituenti (tzv. oprávněné osoby) již pouze finanční kompenzaci. Jenže v cenách z počátku 90. let minulého století, což je naprosto nepřijatelné, a konstatoval to i Ústavní soud ČR.
Petr Havel