„Tatínek odešel už v roce 1980. Bylo mi hodně líto, že se Listopadu nedožil, protože on se na převrat celý život moc těšil,“ říká Bartošek. Jemu samotnému bylo v době, kdy opouštěli Medlov, jedenáct let. Dlouho si myslel, že se tam jednou vrátí. Jenomže i jeho příběh se odvíjel jiným směrem. Dnes je doma v Holešově a zemědělství ho neživí.
Příběhy, jako je ten rodiny Bartošků, představuje výstava Rozkulačeno!, která po Praze a řadě dalších měst zakotvila minulý týden v přerovské Galerii Pasáž. V roce sedmdesátiletého výročí od komunistického puče v únoru 1948 připomíná půlstoletí perzekucí českých a moravských sedláků.
Rodiče Josefa Bartoška byli sedláky každým coulem. Hospodařili už na Podkarpatské Rusi, odkud museli jako všichni Češi odejít jen s minimem osobních věcí v roce 1938, po Mnichovské dohodě, která území přiřkla Maďarům. Po druhé světové válce se Bartoškovi nastěhovali do Medlova, kde se starali o statek po odsunutých Němcích. „Měli tam 15 hektarů polí, ale o tolik nestáli. Do pohraničí však přišlo málo lidí, proto tátovi vnutili o pět hektarů víc, aby půda neležela ladem. O pár let později bylo 15 hektarů hodně a už to byl důvod, aby byl označen za kulaka,“ vypráví pamětník.
„Neplníš dodávky? Patříš do vězení“
Bartoškovi hospodařili spolu s širší rodinou na dvou statcích a navzájem si pomáhali. Tragédií se pro ně stala kolektivizace zemědělství. Sedláci, kteří v 50. letech odmítli vstoupit do jednotného zemědělského družstva, čelili perzekucím. Nevyhnuly se ani Bartoškovým a jejich příbuzným. Nejprve byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen strýc Josef Pavelčík, jehož soudce označil za vůdce medlovské opozice a poslal na pět let do vězení. Otec František dostal za neplnění dodávek mléka trest několik měsíců vězení. JZD rodině zabavilo dobytek a stroje, strýc přišel o celý majetek.
„Táta si krátce po příchodu do Medlova pořídil traktor. Samozřejmě na něj neměl, musel si vzít půjčku. Splácel ji až do začátku 60. let, přestože traktor fyzicky dávno neměl. Jezdil totiž na medlovské STS (strojní a traktorová stanice – pozn. red.),“ vzpomíná Josef Bartošek.
Iniciativa medlovských soudruhů se nevyhnula ani dětem, kterým se funkcionáři snažili omezovat vzdělání. „Naši nechtěli, aby na nás tyto tlaky doléhaly, proto pod cenou prodali dům i polnosti a z Medlova se s námi odstěhovali do Fryštáku,“ popisuje Bartošek. Tatínek pak pracoval jako cestář, maminka byla poštovní doručovatelkou. Josef Bartošek vystudoval střední průmyslovou školu ve Zlíně a až do začátku 90. let pracoval v ČSAO Holešov. Po revoluci vystřídal několik zaměstnání a stal se i předsedou místní KDU-ČSL. Od roku 2002 byl po dvě funkční období místostarostou města, dnes je v důchodu.
V restituci se Bartoškovi dočkali jen částečného odškodnění. Zpátky dostali jen dobytek, který obratem prodali. Stroje z bývalé STS se jim získat nepodařilo. Na hospodaření se znovu nikdo z rodu nedal. „Tatínkův bratr litoval, že není mladší, že by se do toho ještě pustil. To on nás tlačil do toho, abychom vůbec žádali zpět dobytek a stroje,“ líčí Josef Bartošek. Jemu ani sourozencům se do restituce nechtělo.
Na naléhání strýce ale změnili názor. „Říkal, že by se rodiče v hrobě obraceli, kdyby věděli, že nestojíme o to, co oni celý život budovali.“
Petra Klimková
Zdroj: Idnes.cz