Stalo se bohužel běžnou praxí, že původní uživatel označil určitý pozemek, zpravidla ve větším celku za nepřístupný (nebyla zřízena přístupová cesta) a s odkazem na nezbytnost pozemkové úpravy jej prostě nevydal vlastníkovi. V takové situaci pak zbývalo požádat o alternativu hospodaření na „náhradních pozemcích“. Mnohdy se ale stávalo, že náhradní pozemky nebyly vůbec vydány - pozemkový úřad totiž podle zákona o pozemkových úpravách „může“ (ale nemusí) pomoci s vyčleněním pozemků. Řada vlastníků - potenciálních pronajímatelů - se tak trvale nemůže dostat k plné výměře svých pozemků.

Dnes je zcela zřejmé, že plnění slibu o rychlém zajištění pozemkových úprav se protáhne na dalších sto let, a to hlavně v důsledku v minulosti podhodnocené příslušné finanční kapitoly v rozpočtu MZe.

Tento stav tak jednoznačně přináší významnou konkurenční výhodu původním uživatelům, kteří hospodaří na „nepřístupných“ pozemcích a ještě na ně uplatňují žádosti o dotace.

Kampak se asi podělo ústavní právo, že stát umožní všem vlastníkům užívat svůj majetek a jeho plody? Stát si uvedeným zákonným ustanovením na úkor převážně soukromých zemědělců jen řeší vlastní problém s nedostatkem peněz na pozemkové úpravy. ASZ ČR tento stav kritizuje již delší dobu a požaduje, aby každý pozemek byl pro svého vlastníka, notabene pro vlastníka-zemědělce, vždy přístupný. V současné době ASZ předložila konkrétní legislativní návrh, který lze shrnout do dvou bodů:

1. ze zákona o pozemkových úpravách č. 139/2002Sb. vyjmout ustanovení o „nepřístupných pozemcích“ (§ 15) a ze zákona o půdě č. 229/1991Sb. ustanovení o „pozemcích, které nelze vyčlenit“ (§ 22)

2. do zákona o pozemkových úpravách uložit státu (pozemkovým úřadům) povinnost vždy poskytnout účinnou pomoc při vyměření těchto pozemků vlastníkům anebo pomoc za účelem dosažení dohody mezi vlastníkem a dosavadním uživatelem

Ing.Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR