Parlamentem prošla v prvním čtení novela vodního zákona, což je rámcová základní právní norma upravující podnikání ve vodohospodářství. Jenže také - a v tomto případě docela zásadně, i v zemědělství, konkrétně v podobě zpřísněných podmínek ukládání (aplikace) vodohospodářských odpadů (kalů) na zemědělskou půdu. V této souvislosti je třeba připomenout, že produkty z čistíren odpadních vod nebo z takzvaných „bezodtokových jímek, což jsou lidově řečeno žumpy, končily v minulosti v drtivé většině případů zpět na poli, což půdě dodávalo tolik potřebou organickou hmotu a snižovalo mimo jiné riziko vodní eroze, takže například i povodní. V budoucnosti lze ale očekávat mnohem nižší využití kalů na zemědělské půdě, a velmi zhruba tak lze říci, že ministerstvo životního prostředí, které mělo na starosti pasáž o podmínkách ukládání kalů na půdu, paradoxně prosazuje řešení, které půdu neochrání a nezkvalitní, ale podpoří její další degradaci. Je to samozřejmě mnohem složitější, v odpadech jsou jistě rizikové chemické látky, těch je ale více spíše v zemědělské chemii než vyčištěných odpadních vodách, a pokud neslouží venkovská latrína chemickým pokusům, tak i než v materiálu z žump. Klasická mediální zkratka, že je hlavním problémem novely zákona výše poplatků za odběr podzemních vod, samozřejmě není to podstatné, co zákon přináší, ale je to mediálně atraktivní, takže ministr Richard Brabec již okamžitě přispěchal s ujištěním, že poplatky neporostou.

Samozřejmě již nedodal, že pokud bude navržená verze přijata, začne na tisícovkách obcí tikat časovaná bomba, která vybuchne dříve ve větších obcích a později v těch malých. Obce a města budou totiž muset nahromaděné kaly, třeba i z dnes domovních a malých obecních čistíren odpadních vod, zlikvidovat, a pokud je nebude možné uložit zpět na zemědělskou půdu, bude muset být takový materiál spálen. Náklady s takovou likvidací budou podle kvalifikovaných odhadů zhruba čtyřnásobné proti současným poplatkům za skládkování, navíc v naší zemi nejsou potřebné spalovny, protože každý sice uznává, že by měly jako nástroj k likvidaci odpadů existovat, jen však proboha ne na území jeho bydliště či obce. Takže nejsou skoro nikde. Každopádně se na občany naší země, soudě podle připravovaných zákonů nebo zákonů, které již jsou v legislativním procesu, chystá vícevrstevnatý vysavač na obsah jejich peněženek. To se týká i církví, neboť levicoví politici chtějí zdanit církevní restituce, což by vzhledem k tomu, že by šlo o retroaktivní opatření mimořádně velkého rozsahu, muselo nutně skončit u soudů, a to zdaleka nejen u těch našich, které církvím skutečně „nefandí“.  Ve finále by to ale zaplatil daňový poplatník. A zatím jako lakmusový papírek zazněla v posledních dnech opakovaně pochvala na úžasné ekonomiky severských zemí, které byly i v minulosti pro liberálnější komunisty a levicové politiky následováníhodným vzorem. Bylo by proto vhodné dodat, že zdanění příjmů tam činí i 64 procent.

Petr Havel