Podle ČSÚ totiž loni opět klesla tuzemská produkce vepřového a hovězího masa, přičemž hlavní problém představuje u nás nejkonzumovanější vepřové maso, v němž klesla soběstačnost ČR již hluboko pod hranici 50 procent. To je skutečně varující, hledat nepřítele pouze v dumpingu je ovšem velmi zužující a zavádějící. V první řadě je třeba připomenout, že dumping (cílený prodej zboží za ceny nižší, než jsou výrobní náklady), je na úrovni EU zakázán, a že je také přesně definován. Kdyby to členské země skutečně a opakovaně dělaly, vystavovaly by se sankcím za porušení pravidel jednotného evropského trhu, což těžko budou riskovat. Navíc, pokud by někdo dělal, je nutné mu to dokázat a podat k EU příslušné podněty. To se ale za skoro 14 let od vstupu do EU nestalo ani jednou, a platí tak, že kde není žalobce, nemůže být soudce. Teze o dumpingu jsou tak hezké pro laickou veřejnost, ale problém klesající živočišné produkce to nevyřeší. Ve hře je totiž množství dalších faktorů, například národní legislativou stanovené přísnější podmínky pro výrobu produktů z vepřového, nefunkční marketing, cíleně budovaná image vepřového jako „nezdravého masa“ ze strany „nutričních spasitelů“, špatné nastavení dotací na podporu produkce prasat, konkurenční výhody chovatelů v okolních zemích, dané tamní legislativou (a ne tedy „skrytými dotacemi“) a v neposlední řadě chování tuzemského spotřebitele, který navzdory výzkumům veřejného mínění nepreferuje lokální a obecně tuzemskou produkci, ale nakupuje potraviny pokud možno co nejlevnější, bez ohledu na jejich původ a často i bez ohledu na jejich složení. Čili - za většinu faktorů, které vedou k postupnému propadu živočišné zemědělské výroby u nás, si můžeme sami. A nejsme moc ochotni si to přiznat.

Ministerstvo zemědělství počátkem týdne oznámilo, že se v letošním roce dvojnásobí objem dotací do takzvaných znevýhodněných oblastí k zemědělskému podnikání. Resort totiž obhájil v Bruselu nové vymezení znevýhodněných oblastí, do nichž nyní spadá o 230 000 hektarů zemědělské půdy více, než původně. To se sice zdá, zejména z pohledu dotací pro zemědělce ve znevýhodněných oblastech, jako pozitivní zpráva, ve skutečnosti jde ale o veřejné přiznání, že plocha v ČR degradovaných (znevýhodněných) zemědělských pozemků stále roste, takže krajina je ve stále horším stavu. Tím mimo jiné klesá takzvaný produkční potenciál našeho zemědělství, v tomto případě především pro rostlinnou výrobu, což zhoršuje vyhlídky pro konkurenceschopné zemědělství do budoucnosti.

Potravinářská komora ČR představila na semináři České potravinářské společnosti aktuální stav ve schvalování takzvaných Českých cechovních norem (ČCN), jejich cílem je stanovit základní parametry produkce potravin z hlediska povolených a nepovolených surovin k jejich výrobě. V současné době je zpracováno 188 ČCN pro více než 400 potravinářských výrobků, všechny cechovní normy obsahují přitom požadavky nad rámec platné tuzemské i unijní legislativy, takže potraviny vyrobené podle nich by měly být kvalitnější. O existenci ČCN bohužel ale nikdo neví, až na výjimky totiž není příslušné logo na prodávaných potravinách. To je trochu škoda, neboť cechovní normy kvalitativní posud jistě znamenají, a vzhledem k tomu, že nejde o nějakou regulaci vtělenou do zákonů a vyhlášek, ale princip dobrovolnosti, je právě tohle jedna z možných cest, jak zvýšit prestiž tuzemských potravin a přesvědčit spotřebitele, že by jim měl dávat přednost, neboť jsou k tomu vědecky potvrzené důvody - na ČCN totiž spoluprací právě i vědci a výzkumníci.

Zatím jen neoficiální šeptanda, která vzbuzuje obavy některých úředníků na ministerstvu zemědělství, říká, že ambicí současného ministra životního prostředí Richarda Brabce je získat do své kompetence nejen celou oblast vody a vodního hospodářství, ale také lesů a lesního hospodářství. Předpokládá to ovšem novelizovat kompetenční zákon, což může být ale v praxi vypuštění džina z láhve, neboť i jiné resorty by rády posílily svou moc a vliv na tvorbu zákonů v naší zemi. Pokud se kompetenční zákon skutečně otevře, bude zvláště pikantní sledovat meziresortní souboje ministrů ze stejné strany, což může založit mnohé konflikty - a mnohé následné personální čistky postihující ty, kteří se nepřizpůsobí. Tak vypadá moderní diktatura v praxi.

Petr Havel